angel74

Je určitě dobře, že film o tak významné osobnosti novodobých dějin existuje a jsem ráda, že jsem ho viděla a něco se o životě Walesy dozvěděla, ale mohlo to být podané trochu přístupnější formou. Působilo to na mě až moc propagandisticky a přiznávám, že Lech Walesa mi svou náturou příliš k srdci nepřirostl. Ovšem pochvalu zaslouží zcela jistě soundtrack, ten sedne jako prdel na hrnec.

Jó, když se daří, tak se daří. Do dluhové pasti se dnes může dostat každý z nás. Je tedy celkem snadné, představit si sám sebe ve svízelné situaci, v jaké se ocitla sympatická paní učitelka. Od první chvíle, kdy zjistila, že bez vlastního přičinění, dluží spoustu peněz, jsem v tom svrabu byla s ní a s plynoucí stopáží filmu mi bylo čím dál víc úzko. Na finální řešení, které nakonec zvolila, bych ve skutečnosti asi neměla koule, ale oddechla jsem si i za ní. Nejdřív jsem se však nachechtala, jak zčistajasna využila silonky k úplně jinému účelu než k tomu erotickému. Každopádně představa, že si odsedím ve vězení nějaký ten rok za vyloupení banky, je určitě lepší, než se nechat zastrašovat, ponižovat a prznit nechutným lichvářem.

Působivé drama, v němž se díky přátelství dvou chlapců protnou bolestné příběhy jejich rodin. Tvorbu Susanne Bier mám moc ráda a ani tímto snímkem mě nezklamala. Lepší svět se zabývá věčnými tématy jako jsou vina a odpuštění, zda oplácet násilí a šikanu stejnou mincí či zůstat nad věcí a přijmout políček, který nám život uštědří... Dění kolem dospívajících výrostků na území Dánska je prokládáno událostmi spojenými s válečným konfliktem kdesi v Africe, kam jezdí otec jednoho z kluků jako lékař zachraňovat oběti tamních brutálních potyček. Také zde vyvstává neodbytná otázka, jestli vyléčit každého zraněného nebo toho, kdo sám páchá velká zvěrstva, nechat napospas osudu? Důležitou součástí filmu je i výtečně zvolený hudební doprovod, který ještě zesiluje vypjatost některých situací a jinde zase zvýrazňuje emoce.

Jednu hvězdičku dávám za docela dobře hrající Kim Basinger a tu druhou za to, že jsem se fakt nasmála, jak všechny ty zločince v lese spacifikovala...

Absolutní dokonalost! Bryana Cranstona a Aarona Paula už si asi navěky budu spojovat s tímto famózním seriálem, oba byli až neuvěřitelně přesvědčiví. (100%)

Od prvního dílu mě to chytlo, jako snad žádný jiný seriál předtím ani potom, a nepustilo až do závěrečného masakru páté série. Byla to po všech stránkách strhující jízda a tvůrcům i všem zúčastněným patří velký dík za úžasný vizuálně-emoční zážitek! (100%)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou.

Mozaika sestavená z příběhů ztracených jedinců, které spojuje touha po lásce a uznání nebo touží lásku někomu dát, ale všichni do jednoho jsou zmítáni bezbřehou nepřízní osudu. Finský režisér Aku Louhimies servíruje chladným severským stylem vyprávění pořádnou dávku deprese, nicméně v samotném závěru filmu svitne alespoň některým postavám špetka naděje na lepší zítřky. Nejvíc smutku se asi linulo z příběhu malého chlapce a jeho milovaného pejska. To mě opravdu zasáhlo, zvlášť v konfrontaci s necitelnou matkou chlubící se v alkoholovém opojení svým známým, jak se zvířetem naložila. (80%)

Sice mě to značně překombinované rozuzlení krapet zklamalo, ale to nic nemění na tom, že jinak to byla opět skvěle vygradovaná detektivka, kvalitou určitě srovnatelná s první sérií.

Rasistický zádrhel hned na začátku mi příliš nesedl, ale bez něj by šlo o úplně jiný film, což by byla velká škoda. Yvan Attal mě navýsost příjemně překvapil, jak to celé vyváženě ukočíroval. Navíc se mu povedlo dobře zvolit tu ústřední „nepřátelsky přátelskou” dvojici. Daniel Auteuil (jeden z mých nejoblíbenějších francouzských herců) byl chvílemi na zabití, jak nesnesitelný ve svém jednání byl, ovšem Camélia Jordana (moje první setkání s ní a setsakramentsky zafungovalo) si s ním v ničem nezadala. Na druhou stranu oba dokázali být i velmi milí a musím konstatovat, že ve svých rolích se mi moc líbili. Tohle zpracování tématu o kráse a síle rétoriky sice nevyniká bůhvíjakou originalitou, ale během sledování jadrným humorem kořeněného příběhu, mi bylo tak nějak hezky u srdce...