1001 gramů

Z kdysi pronikavého a nezaměnitelného ironika, který uměl bez patosu vystihnout bizarní krásu existence a nepravděpodobného sblížení se zřejmě definitivně stal konvenční kýčař. Prvních deset minut je skvělých, pak film upadává do doslovné a dojivé rozbředlosti, v níž už není ani památka po sžíravosti geniálních Vajec a málomluvné vřelosti Povídek z kuchyně. A za ten vybarvičkovaný závěr by Hamer zasloužil kilem po hlavě. (27.04.2015)

Jajo vetsina Hamerovych filmu je to bez zaplatky a vyborne pozorovani podivnych charakteru .Je to sentimentalni meditace na vahu duse.Vypada to az jak fantasy.Film se pohybuje mezi pomalym vypravenim a metaforamy.Vice se zabyva svym vizualnim stylem nez obsahen.Posledni pulhodinu je film smesne spatny. (17.05.2020)

Bent Hammer udělal parádní Faktótum od Bukowskiho a za to ho cením. Ovšem 1001 gramů je totálně pr*ser. Vůbec nevím, co si o tom filmu mám myslet a těžko hledám nějaká pozitiva. První půlhodina vypadala, že se tvůrci snaží o takovou trochu suchou komedii a to by k tomu asi sedělo, ovšem potom přišlo úmrtí otce a najednou se z toho stává trošku tragické drama, které ovšem začne nudit, místo toho aby vás něčím zasáhlo. Ane Dahl Torp se celý film tváří jako mrtvola, ale alespoň je na rozdíl od všech ostatních herců zde něčím zajímavá. Hudba byla dobrá. zbytek nestál za těch 91 minut mého života. (17.04.2018)

Zapomenutá epizodka z Paris, je taime, která se ve svém pomalém, až trochu nudném, tempu natáhla do podoby celovečerního filmu. Nutno říct, že tím veselé i romantické prvky trochu ztratily váhu na úkor klišé vaty, která bohužel váhu nemá žádnou a tak si tak poletuje, kde se jí zachce a bohužel tak kazí jakoukoliv přesně vypočítanou pointu. Bent Hamer totiž narozdíl od jiných norských režiséru nemá koule a to prostě nezachrání ani 21 gramů ani 18 centimetrů. (29.03.2015)

Život ani láska se nedají změřit. K tomu se propracováváme celých 90 minut, které sice jsou obrazově skvělé, kameraman si s tím vyhrál (krajina, mraky, pochodující delegáti s deštníky, seník), ale jinak se ten příběh vleče a nakonec jsem se vlastně ani nedozvěděl, jestli holka po tátovi ten statek převezme, nebo se "vrátí" do Paříže a zůstane už tam nafurt. Jinak je to hodně zelený a ekologický film (návrat k farmářství, ptáci, elektromobily mají jen ti kladní hrdinové) - k čemuž mi ale nějak neseděla ta jasná kritika, jak chudáci kuřáci musejí kouřit v úzkých chodbičkách nebo v utajení - když už ekologicky, tak zgruntu vše, ne?, a žádné tesknění po dobách, kdy kuřáci mohli hulit snad všude. Hlavní herečka, byť ji uvidíme v závěrečné scéně nahou, má jinak pořád stejný výraz bez emocí, asi seveřani nedávají pocity mimikou moc najevo. A přišlo mi, že film nešel moc pod kůži postav - o tátovi jsem se chtěl dozvědět víc, než jen že nepřevzal grunt a nechal ho bráchovi. Něco o jeho ženě taky chybělo. A o vědkyni vlastně víme úplné prd. Fakt nemá kámoše, spolužáky nebo internet? Chápu, co film chce říct, ale navzdory lehké hudbě a pokusům jako o nadhled tak činí těžkopádně a vlastně povrchně. (06.09.2020)