angel74

Filip Renč zahrál jedenáctiletého Jakuba fakt mazácky. Film sám o sobě sice nepřekvapí, ale herecké výkony všech zúčastněných ho pozdvihují natolik, že mi to ani moc nevadí. Celý příběh působí velmi realistickým a uvěřitelným dojmem, navíc má co říct i v dnešní době. (70%)

Pohodou nasáklý soundtrack se do značné míry podílí na utváření oné příjemné atmosféry, jež celý děj provází. Rozhodně nepatřím k těm, koho by rajcovala četba „Padesáti odstínů čehokoliv”, nicméně především díky hudbě, sympatickému hereckému obsazení a občasným záchvěvům lehce stravitelného situačního humoru mi tahle komedie docela sedla. Nutno však podotknout, že snímek zaujme zejména ženy ve zralém věku, které se snaží žít naplno a s chutí. (60%)

Nevím jistě, kterou z dívek lze považovat za geniální přítelkyni, ovšem z hloubi duše jsem přesvědčená, že geniální je klavírní hudba, jež poutavé vyprávění o komplikovaném celoživotním přátelství doprovází. Skladatel Max Richter mě svou nádhernou muzikou okouzlil natolik, že mu právem patří čestné místo v mojí topce. Druhá řada seriálu má naprosto srovnatelnou kvalitu s první sérií. Ve dvou monodramatech se tu prolínají osudy těžce zkoušených kamarádek. Ačkoliv role vypravěčky připadla Eleně, diváci se dozvídají dvě podoby pravdy a tím pádem se ocitnou tváří v tvář výpovědím obou žen, které rozhodně nejsou jen černobílými sondami do chudobou prodchnuté neapolské společnosti. V hojné míře zde dochází ke sváru mezi sny a realitou nebo mezi láskou a nenávistí, což celkem výstižně charakterizuje italský způsob života. (90%)

Strašně se mi ulevilo, že nejsem jediná, kdo má z tohohle snímku zamotanou hlavu. Na rozdíl od většiny recenzentů mě však příběh spisovatele Toma Rickse hodně zaujal, a tak budu klidně ještě nějaký čas dumat nad tím, co jsem to vlastně viděla. Znepokojivá duševní rozpolcenost hlavního hrdiny a velmi výmluvný poslední záběr filmu k tomu přímo vybízí. (75%)

Ostýchavá černovláska Naïma v podání Miny Farid působila přirozeně a docela sympaticky, jen jsem nějak nepochopila, čím ji tak uhranula její umělohmotná sestřenice Sofie. Benoît Magimel sice trochu zestárnul, ale hrát pořád umí, to se mu musí nechat. Velká škoda, že nedostal víc prostoru. Zoufale povrchní příběh o dospívání táhla na svých bedrech ženská karikatura Zahia Dehar, což prostě ve výsledku nemohlo dopadnout dobře. Vychválit ale musím oduševnělou hudbu, která příjemně dotvářela letní náladu filmu. (45%)

Krásné a důstojné uzavření celé pentalogie. S přibývajícím časem a blížícím se koncem jsem měla co dělat, abych nebulela. Opravdu mě to dojalo. Hlubokou poklonu si zaslouží Vojtěch Kotek, který ztvárnil navýsost přesvědčivě Františka Štěpána Lotrinského, a to od útlého mládí až do posledního záchvěvu života. Nechci nijak snižovat herecké kvality ostatních, ale Kotkův výkon byl ze všech nejkomplexnější. V této souvislosti bych ráda vyzdvihla také práci maskérů, kteří si dali záležet a na Vojtovi se slušně vyřádili. (80%)

Úvodní půlhodinka byla celkem o ničem, ale jakmile ústřední dvojice nastoupila do letadla, začalo to správné drama. Napětím jsem skoro nedýchala. Scénář se sice moc nepovedl, přesto se tu našlo pár dobrých nápadů a já se ani trochu nenudila. Musím však připustit, že z té hromady nesmyslných situací mi kolikrát šla hlava kolem. (55%)

Nejvíce mě upoutala ta hustá a tísnivá atmosféra drsného severu podtržená výbornou hudbou. Temný romantický příběh opředený tajemstvím mě taky hodně oslovil a éterická divoženka Marie mi byla hned od začátku sympatická, takže i přes jisté výhrady k hororovému vyústění děje hodnotím film docela vysoko. (70%)

Pokračování kultovního českého snímku Sněženky a machři nedopadlo zase tak špatně, jak se může dle zdejšího hodnocení zdát. Při sledování osudů stárnoucích gymnazistů na mě dýchla taková zvláštní nostalgie, kterou jsem si ve spojení s dobrou náladotvornou hudbou docela užívala. Dojem mi však trochu kazil chvílemi dost nevyzrálý herecký projev Jana Antonína Duchoslava, bohužel ani Eva Jeníčková se herecky moc nepředvedla. Taky bych se obešla bez hlášek z původního filmu, zde vyznívají vzhledem k věku hlavních hrdinů poněkud nepatřičně. (55%)

Díky výborně odpozorovaným situacím a trefným dialogům se tvůrcům povedlo skvěle nastínit, jak taky může vypadat vánoční oslava, když se rozvětvená rodina pravidelně schází jen o svátcích, a to z poměrně běžných důvodů, že mezi jejími členy jsou nedořešené spory a letité křivdy. Konverzační dramedie Svátky klidu a míru má sice v mnoha ohledech hodně trpkou příchuť, ovšem třeba ty vleklé peripetie se zelím tíživé momenty parádně odlehčují. (75%)