angel74

Jde o vkusně a citlivě podaný příběh malířky Catherine Weldonové čerpající z drsných časů americké historie, ve kterém dominuje v prachu Severní Dakoty oděnná Jessica Chastain. Nutno však podotknout, že jí zdatně sekundují Michael Greyeyes se Samem Rockwellem. Velice ráda jsem se nechala dovzdělat a v samém závěru i trochu dojmout. (75%)

Ačkoli je to v některých ohledech trochu přitažené za vlasy, německým tvůrcům se podařilo natočit opravdu krásný životopisný film, který mapuje soukromý život a profesionální dráhu britského fotbalisty německého původu Berta Trautmanna. Nic jsem o něm nevěděla, takže snímku Brankář vděčím za poutavé přiblížení jeho osudu. Typově přesné herecké obsazení výrazně napomohlo autenticitě vyprávěného příběhu a velmi dobře zvolená hudba zase jitřila emoce. (85%)

Pohodový seriál z venkovského prostředí, který sice neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Na můj vkus to bylo až moc natahované a přeslazené, děj se někde v půli stopáže zasekl a tvůrcům se pak poměrně dlouho nedařilo hnout z místa. Kdyby ubrali tak pět epizod, celkovému vyznění by to určitě prospělo. Asi nejvíc se mi zamlouvala dvojice Pavel Zedníček a Jitka Smutná představující prototyp manželského páru po mnohaletém soužití. Jejich vzájemná interakce byla neskutečně přesná. Skoro pokaždé mě rozesmáli, jak trefně (tím pádem i dost komicky) většinu situací sehráli. Hodně se mi líbila titulní píseň, kterou nazpívala Elizabeth Kopecká. No a Rokycansko mě uchvátilo natolik, že se tam budu muset někdy vypravit. (60%)

„Když někdo umře, co uděláte s jeho virtuální identitou? Necháte ji být? Vymažete ji? Jakou má člověk volbu?” - „Není větší sokyně v lásce než ta, která neexistuje.” - „Člověk není nikdy tak starý, aby si občas nepřipadal úplně maličký.” +++ Záměrně jsem vybrala méně osobní citace, abych neprozradila nic zásadního ohledně děje. Tak dokonale promyšleným a zároveň překvapivým scénářem totiž mnoho současných filmů nedisponuje. Tenhle biják má fakt hloubku, obrovským kladem je taky výtečná Juliette Binoche v hlavní roli. Kompaktní celek pak dotváří úžasná, melancholicky laděná hudba, o kterou se zasloužil uznávaný skladatel Ibrahim Maalouf. (95%)

Na tomhle snímku se podílelo tolik uznávaných filmových tvůrců a zahrálo si v něm tolik dobrých herců a hereček, že je mi záhadou, proč to dohromady úplně nezafungovalo. Možná bude chyba v samotné knižní předloze od Barbory Nesvadbové, kterou jsem naštěstí nečetla a s velkou pravděpodobností ani nikdy číst nebudu. (45%)

Kašlu na to, že ve skutečnosti by se asi něco podobného nemohlo přihodit. Občas totiž nastanou momenty, kdy zatoužím uniknout realitě všedních dnů a Pohádky pro Emu mi alespoň na chvilku umožnily se zasnít nad tím, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se více věnovali jeden druhému a dali větší průchod svým citům. Přiznávám, že mě naprosto okouzlil ten veskrze milý příběh, kterému Ondřej Vetchý, Aňa Geislerová a Ema Švábenská dokázali tak báječným způsobem vdechnout život. (90%)

Možná jde jen o prachobyčejný příběh jedné romantické lásky odehrávající se kdesi v Turecku na pozadí bojů první světové války, nicméně mě to celé opravdu dojalo. Navíc bylo i na co koukat. Za zmínku určitě stojí zdařilá výprava a úchvatné krajinné záběry. (70%)

Herecká sestava se snaží, co to dá, ale když chybí scénář, nemůže vzniknout ani kloudný film. Mrzí mě to hlavně kvůli Vilmě Cibulkové, která se tu předvádí ve skvělé formě. (30%)

I přes spoustu žánrových nešvarů a klišé mě tahle poměrně pohodová jízda prosluněnou Itálií docela bavila. K pozitivnímu vyznění celého snímku v nemalé míře přispěla také temperamentní hudba. (55%)

Tvůrci se snažili nacpat do příběhu hromadu dějových linek, což v konečném důsledku filmu znatelně uškodilo. Kdyby se více zaměřili na putování krásné Lassie krajinou, udělali by rozhodně lépe. Ve snaze o modernizaci klasického námětu se bohužel ztratila i jeho dojemnost. (50%)