angel74

Na horké půdě Izraele platí asi ještě víc než kde jinde ono okřídlené slovní spojení „oko za oko, zub za zub”. Přiznám se, že mi z toho všeho úplně běhá mráz po zádech. Kdo je vlastně v právu a kdo ne? Koho litovat a koho ne? Podobných otázek a dilemat souvisejících s daným tématem mi v mysli naskakuje fakt hodně. Přesto mám neodbytný pocit, že kdyby tvůrci děj zhustili do šesti epizod, byl by celý příběh podstatně údernější a rozhodně i divácky atraktivnější. (75%)

Polské krimi drama zasazené do předválečné Varšavy se svou kvalitou bez větších problémů vyrovná těm nejlepším gangsterským seriálům západní produkce. Není zde nouze o napětí, násilnické scény a dojde i na jeden drsný a nečekaný dějový zvrat. Všudypřítomnou tíživou a ponurou atmosféru buduje převážně hudba a sugestivní vizuál. Námět mě natolik zaujal, že bych si ráda přečetla literární předlohu. (85%)

Je asi hodně nepravděpodobné, aby se takový příběh mohl odehrát i ve skutečnosti byť jen zpoloviny podle Epsteinova dost naivního scénáře. Navíc ani herecké výkony většiny zúčastněných nejsou kdovíjak přesvědčivé. Logicky mi z toho tedy vychází, že jde o nejslabší snímek z téhle krapet ulítlé filmové série s podtitulem Lékař léčí, láska uzdravuje. (45%)

Ačkoliv nejsem vlastníkem žádných vinic a víno si dám sotva dvakrát do roka, úplně rozumím všemu, co ústřední sourozenecká trojice prožívá v souvislosti se ztrátou rodičů a vinařským dědictvím, kterého se nelze jen tak vzdát, když máte alespoň nějaký vztah k rodné hroudě. Samotný příběh je velmi uvěřitelný a herecké výkony jakbysmet. Příhodně zvolené lokace, v nichž se většina děje odehrává, neodolatelně lákají k návštěvě prosluněných úrodných svahů a strání Burgundska. Líbí se mi také soundtrack, který báječným způsobem souzní s obrazem. Jde prostě o moc příjemný film, třebaže se v něm mnohdy zabrnká i na vážnější strunu. (80%)

Příběh je sice krapet přitažený za vlasy, ale za výbornou Elišku Balzerovou a přesvědčivého Hynka Čermáka aspoň ty tři hvězdičky musím dát. A hudba taky není tak špatná, jak tu někdo zmiňoval. (55%)

Český slavík oslavil šedesátiny v duchu hesla „trapnost nade vše”. Neuvěřitelně nudný večer z odpadu vytáhla až Monika Absolonová se svou poctou Haničce Zagorové. Celé se to dalo přežít hlavně díky úsměvné děkovné řeči a závěrečnému emotivnímu vystoupení u nás ještě stále velmi nedoceněného Vojty Dyka. (20%)

Ani náhodou by mě nenapadlo, že někdy uvidím romatickou komedii s ne zrovna moc sexy Simonem Peggem v hlavní roli a navzdory všem předpokladům se mi bude líbit. Mezi ním a potrhlou Lake Bell to tu navíc úžasně jiskří. Když jim pak cestu skříží Rory Kinnear, je o zábavu postaráno. (75%)

„Když člověk zavře oči na dost dlouho, dokáže si vybavit všechno, pro co se v životě rozhodl jen kvůli sobě. Uvědomí si, že možná pro nic. Uvědomí si, že všechna rozhodnutí možná udělal kvůli někomu jinému. Ale že nikdy není pozdě začít znovu.” - I přes jistou naléhavost související s tématem tohoto filmu plyne příběh šedesátnice Britt-Marie tak příjemným a poklidným tempem za doprovodu pohodové muziky, že prostě nemůžu jít s hodnocením pod čtyři hvězdičky. (70%)

Na tu bídu, co televize Nova ve své seriálové produkci nabízí, se Pan profesor s Vojtou Dykem v titulní roli celkem povedl. Původní německou předlohu Der Lehrer ani slovenskou adaptaci Pán profesor jsem neviděla, takže nejsem zatížená potřebou srovnávat. S jistotou však mohu říct, že jsem se při sledování příběhů osazenstva jednoho průměrného tuzemského gymnázia docela dobře bavila. Některé epizody byly sice trochu slabší, nicméně jako oddechovku na večer, u které se nemusí moc přemýšlet, to beru všema deseti. Druhá série je však bohužel jen slabým odvarem té první.

Americký fotograf a filmař Ronan Donovan strávil tři měsíce s arktickými vlky, aby zaznamenal jejich drsný a nespoutaný styl života. Bez okolků se přiznám, že jsem mu chvílemi hodně záviděla to jeho neobyčejné dobrodružství v civilizací téměř nedotčené polární krajině. Máme totiž stejnou vášeň. Také vnímám vlky jako naprosto fascinující zvířata. (90%)