Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Krimi

Recenze (287)

plakát

Služka (2021) (seriál) 

Další minisérie podle velmi úspěšné knihy, která pojednává o chudobě v Americe. Služka je příběh mladé matky s dvouletou dcerou, která utíká od partnera alkoholika a i přesto, že nemá vůbec nic - jen to, co má na sobě se odrazí od absolutního dna a začne šplhat znovu na vrchol. Tahle cesta je ale hodně klikatá a bolavá - ať už díky byrokracii a podmínkám, jaké musí splnit, aby měla alespoň nějakou podporu od státu, nebo i díky rodinnému příběhu, kde si postupně vybavuje, že i ona se svého otce alkoholika bála a matka na tom není o moc líp, než ona, i když si to odmítá přiznat. Jedná se o sociální sondu, drama, zároveň thriller, který hází hlavní hrdince klacky pod nohy místy fakt až moc - ale jak se říká: „na posranýho i hajzl spadne.." Je to série, kterou jsem si pustila do pozadí k úklidu a žehlení, ale díky skvělému vizuálu a velmi sympatickému obsazení jsem na to nakonec čučela jak na celovečerák a rozhodně toho nelituju. Protože po všech těch romantických komediích, kde je láska tak dokonalá a sladká, až se Vám z toho slepí jazyk, je tady konečně něco, co ukazuje odvrácenou stranu věci - že láska může i sakra bolet a že psychické týrání je mnohdy horší než to fyzické.  Aneb matka samoživitelka prostě zvládne všechno na světě, když chce.  Série, která rozhodně nebude bavit jen ženský, ale myslím si, že na své si přijdou i chlapi.   Moje hodnocení: 9/10

plakát

Zámek a klíč - Série 2 (2021) (série) 

Říká se, že druhá série nikdy nebude lepší než 1., ale u mě tahle druhá zatím vede. Konečně je totiž ukázáno jak se dostala do příběhu Dodge, co se skrývá v podmořské jeskyni a kdy to celé vlastně začalo a proč. To že se v Klíčově objevují nové klíče už je jen bonus, a konečně jsem se dočkala ztvárnění létajícího klíče, juch!  Celé je to zase skvěle pomuté a myslím, že i pro ty, co nečetli předlohy je to srozumitelné a nezmatené. Pokud bude 3.série tak temná jako je příběh v knihách, máme se ještě na co těšit. A pro ty, co se jim seriál líbí - rozhodně sáhněte po komiksech, protože styl Joa Hilla (syna Stephena Kinga) je skvělý a temný. A taťku fakt nezapře.

plakát

Matky (2021) 

Na tenhle film jsem se vcelku jako matka i těšila. Navíc mám ráda Pteru Hřebíčkovou a Sandru Novákovou, ale bohužel, zase to není film, o kterém bych mohla říct, že se mi líbil natolik, že si ho pustím zase někdy znova. Příběh je místy dost zmatený, hlavní postavy (matky) vlastně nemáme moc možnost ani poznat, a celé je to takové zkratkovité a nedotažené. Nedá se říct, že je to vyloženě špatný film, ale rozhodně to není nic peckovního. Na jedno odpoledne se zánětem průdušek v posteli fajn, jinak bych to asi brala jako ztrátu času.  Rozhodně to není film pro chlapy a 100% bych na to nešla do kina. Ale viděla jsem, zhodnotila jsem, vypla jsem.

plakát

Kaštánek (2021) (seriál) 

Skvělý! Knihu jsem četla a byť severský krimi a thrillery fakt můžu (kromě Nesba, kterej mě strašně nudí a nebaví), tak Kaštánek měl za mě jako kniha skvěle našlápnuto, ale odvařená jsem z ní nebyla. To co Netflix dokázal z téhle brutální krimi záležitosti vytáhnout je super. Je to rychlý, brutální, místy nechutný, dost to hraje na city a do rozuzlení fakt nevíte kdo je vrah, což je skvostný a málokdy se to povede.   6 dílů je formát, který naprosto stačí. Aneb Kaštánku, kaštánku.... Do Dánska se někdy fakt chci podívat už jen kvůli té přírodě, která je skvostná.

plakát

Hra na oliheň (2021) (seriál) 

Seriálový hit, který je aktuálně nejúspěšnějším počinem Netflixu a hltá ho celej svět. Co se nápadu a provedení týká - ano, je to záležitost, kterou dáte s přehledem za jeden nebo max dva dny, protože Vás to vtáhne a nepustí. Je to záležitost, která je brutální, krvavá a ukazuje na to, co všechno je člověk schopen udělat pro peníze. Jednoduché dětské hry se tak stávají bojem na život a na smrt a ze 456 hráčů zůstane jen jeden. Věk i fyzická síla každého hráče jsou absolutně jiné, jedno mají ale společné - jsou zadlužení až po uši a ve výhře vidí jakési vysvobození. A pak jsou tu dvě ústřední postavy - hráč číslo 1 a hráč číslo 456, mezi kterými vznikne jakési přátelství.  Tohle je něco mezi Saw a Hunger games a i po 2 dnech od zhlédnutí si nejsem jistá, jaké to ve mě vlastně zanechalo pocity. Zhnusení? Bezmoc? Zamyšlení nad tím co jsme vlastně jako lidi zač? Upřímně to ve mě nezanechalo nic extra. Asi takové viděla jsem, zhodnotila jsem, vypla jsem.  Některé postavy mě navíc tak šíleně štvaly, že jsem pomalu nedávala ani anglický dabing a místy jsem vypínala zvuk. Přehrávání korejců je známý, ale já fanda jejich filmů ani seriálů fakt nejsem. Asi největší chybou bylo, že jsem si to pustila po tom, co jsem dokoukala Gangy z Birminghamu a moje citové seriálové buňky to tak nemělo absolutně šanci nakrmit.

plakát

Gangy z Birminghamu (2013) (seriál) 

Je tu někdo, kdo tenhle kultovní počit ještě neviděl? Protože pokud ano, tak děláte obrovskou chybu. Zatím co svět koukal na Hru na oliheň, já brečela u Peaky Blinders a prožívala s nimi absolutně všechno. Rodinná sága Shelbyů, která Vás vtáhne a nepustí. Cillian Murphy byl skvělou volbou, ale takový Tom Hardy jako Alfie mě naprosto dostal. Dokonalé obsazení, dokonalá hudba - na soundtracku jsem teď závislá, dechberoucí výprava - ano, ta ponurost, špína, lodní doky, slévárny a koňské stáje jsou prostě ikonou tohodle seriálu a vtáhnou Vás tak, že budeme mít dojem, že s nimi fakt žijete jejich život. Démon války vznášející se ve vzduchu, litry whisky, stovky doutníků, tisíce cigaret a hlavně - muži v oblecích, dámy v róbách a miliony špinavých peněz. Co víc? Nutno říct že byť mám Cilliana jako herce strašně ráda a fakt jsem mu tady držela snad i palce na nohou, tak mýma nej postavama jsou jednoznačně Alfie a Arthur. Ale i Pol jako vedoucí žena v rodině mě dostávala do kolen.  Miluju to, je to skvost, který je mnoha lidmi zapomenutý a je to obrovská škoda. 30 hodin ve společnosti Peaky fucking Blinders si totiž velmi pravděpodobně zase brzy zopakuju. Některé seriály se totiž stanou láskou na cele život.

plakát

Ďábel (2020) 

Film, který jsem si pustila díky tipu a ke kterému bych se asi jinak nedostala, protože jen podle názvu bych si tuhle knihu s tímhle filmem absolutně nespojila a Netflix mi to v nabídce jaksi úplně zazdil.  Knihu jsem četla, když to byla novinka a byť jsem si pamatovala děj jen zhruba, po puštění filmu jsem asi ve třetině pochopila, na co se to vlastně dívám. Po shlédnutí jsem pochopila jedno - ten film je stejně nepříjemný jako kniha a zanechal ve mě v podstatě stejné pocity, což je skvělé. Po dlouhé době je to film, který je srovnatelný s knihou a tvůrci si nezměnili děj podle sebe a toho, jak se jim to hodí. Obsazení je navíc skvostné (jsem team Skasgard, takže z Billa jsem byla nadšená), ale i ostatní postavy si sedly. Problém mám snad jen s Pattinsonem, který mi do role reverenda neseděl. Na druhou stranu, zahrál to ale taky skvěle.  Tenhle film rozhodně není pro nikoho, kdo nemá rád dlouhá, vleklá díla, která jsou navíc prosycená bezmocí a bezvýchodnou situací. Holt osud je někdy pěkná svině. Tohle jsem si užila, má to hodně podobnou atmosféru Kingovkám a zase se potvrdil jasnej fakt - největší zlo Vám vždycky hrozí od lidí.  Rozhodně to není film pro lidi, kteří mají problém s násilím a pochopením myšlenek postav. Pokud jste to Vy, ani si to nepouštějte.  Pro ostatní je to film, který vybočuje, je jiný a skvělý. A rozhodně v lidech bude rezonovat, stejně jako knížka.    Moje hodnocení: 8/10

plakát

Půlnoční mše (2021) (seriál) 

Jak je u Flanagana už zvykem, rodinné drama zasazené do kulis osamělého a odstřiženého ostrova, podpořené tím, že ministrant, který věřil v Boha je zavřen do vězení za vraždu náctileté holky. Tam má spoustu času na to, aby našel Boha, ale i přesto, že přečetl od Bible až po Korán a hledal ve všech náboženstvích je z něj nakonec ateista. To se ale na ostrově, kde věří naprosto všichni prostě neodpouští, a tak je hnán nejen svou rodinou, ale i okolím k tomu, aby Boha zase přijmul. Po příjezdu nového faráře se mše mění - začínají být energičtější, živější, častější, ale ne vše co kněz hlásá je úplně ok. Na ostrově se navíc začínají dít divné věci - někteří se záhadně uzdravují, jiní umírají. Kate Siegel je pravda občas už trošku unavující vidět v každém seriálu, ale když jste holt žena režiséra, asi máte jistou výhodu. Naštěstí se na ní aspoň pěkně kouká.  Co se celého příběhu a hororové linky týká - ne, rozhodně to není pro každého, není to pro lidi, kteří nemají rádi pomalé tempo, nebo čekají něco na styl gore a flash hororu, je to atmosférická záležitost, která se nebude se zlem plížit pomalu, ale ukáže Vám ho v celé své kráse, protože tady nejde o to, abyste se báli. Tady jde o to, aby člověk pochopil, kam až může zajít náboženský fanatismus. Hororem bych to navíc ani nenazývala, spíše mysteriózním thrillerem, a kdo má rád upíry si rozhodně přijde na své.  Celé to má ale skvělou atmosféru a smlsla jsem to za dva dny. Místy mi to dost pointou připomínalo Slunovrat. takže ano, tohle rozhodně není pro všechny. Herecké výkony excelentní, smekám.

plakát

Život po večírku (2021) 

Velice nenáročná komedie/drama, která cílí na to, že bychom si za života měli urovnat svoje vztahy a traumata, protože po smrti už na to nebude čas. Nebo ano? V případě Cassie, která měla tu výhodu dostat na svou cestu výš skvělého strážného anděla ano a tak je tenhle film sice komedií, která má ale i velmi příjemné dramatické a srdceryvné momenty. Victoria Justis jako Cassie byla fajn, moc mě potěšil Adam Garcia v roli otce. Není to celovečerák, od kterého byste se nemohli odlepit, ale já si to dala jako jednohubku k žehlení a bylo to fajn.  Teď přijde čas zase na něco více náročného. :)

plakát

Papírový dům: Z Tokia do Berlína - Epizoda 1 (2021) (epizoda) 

po fenoménu je tu další dokument, který nám přibližuje zákulisí seriálu, tentokrát ale zaměřený na postavy, na jejich tvůrce, ale i ztvárnitele. Tenhle dokument Vás vezme do jejich soukromí, do příprav na každé natáčení, do koloběhu vymýšlení scénáře přímo na scéně. Do hodin a hodin fyzických tréninků, které byly potřeba.  Ale taky Vám ukáže například to, jak 50 lidí pracovalo téměř rok na scéně, která stála několik milionů, jen proto aby se v seriálu ocitla na minutu a 32 vteřin. I o tomhle je totiž La casa de Papel. Ne vždy jde ale všechno po drátkácha i herci a filmaři jsou jen lidé. Spaní na place, vyčerpanost, nasranost, odhodlanost. Nic z toho tady nechybí.  Další skvělá záležitost, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek La casa de Papel. A nám už zbývá jen počkat si do prosince na ukončení 5.řady.