Recenze (1 271)
Červená pustina (1964)
Jak už je u Antonioniho zvykem, předvádí nám pocity osamělosti jedince mezi nepřátelským světem. Neurotické stavy Giuliany a její představy v odpuzujícím prostředí jsou zdůrazněny barevnými efekty, což je brilantní práce kameramana Carla Di Palmy, který i později našel celosvětové ocenění. Film jsem viděl v šedesátých letech v Klubu a stále hodnotím jako jeden z nejlepších režiséra Antonioniho.
Zahradník z Argenteuil (1966)
Ať pátrám v paměti jak dlouho chci, nevzpomenu si na film s Jeanem Gabinem, který by byl průměrný. Tak i komedie o "Zahradníkovi z Argenteuil", který není žádným zahradníkem, ale zručným padělatelem bankovek, je výborná. Bavil jsem se dobře před třiceti lety, tak i nyní. Děkuji ČT za uvádění starších francouzských filmů s velkými hvězdami francouzského filmu.
Nous irons à Deauville (1962)
Dobrá francouzská komedie ze šedesátek s výborným obsazením. Těší se celý rok na krásné letní dny na dovolené v přímořském Deauville v pronajaté vile. Jaké zklamání - a spousta práce. Kromě hlavních postav dvou přátel (Serrault a C. Brasseur) vynikne i Louis de Funés, který si kromě své šarže vzteklého mužíka v roli dovolenkáře vyzkouší i kostým použitý o dva roky později v prvním "Četníkovi"; plátěné kalhoty, svetr na holém těle a baret. Závěrečná scéna na jachtě, kam se snaží oba přátelé s manželkami ukrýt před zmatky ve vile, a objeví se Lambersac (de Funés) vylézající z podpalubí, je báječná.
Divin enfant (2013)
Viděno dne 23. 8. 2023 na ok.ru ve francouzském originále.
Il Pistolero segnato da Dio (1968)
Anthony Steffen kráčí důstojně ve stopách Franca Nera a Giuliana Gemmy v rolích kladných postav spaghetti westernů. Steffen má ty správné rysy kladného hrdiny (mně nejvíce svou tváří hezouna připomíná Clinta Eastwooda), který nebere ohledy a vše řeší rychlou rukou. V tomto příběhu je ze začátku zakřiknutý a ovlivněn psychickým traumatem z dětství. Zavedené postupy žánru jsou dodrženy, trochu se vymyká postava Tonyho, malého chlapce zavražděného rančera Murphyho. Závěrečná scéna, kdy dá Gary možnost posledního výstřelu soupeři, je klasická frajeřina.
Sonny Liston: Těžká váha (2008)
Bezvadný sportovní film. Podle mého názoru Sonny Liston a Cassius Clay patří mezí dvě největší osobnosti světového profiboxu. Paradoxně Muhamad Ali ukončil kariéru Sonnymu. Ten se zapletl s mafií a dodnes je jeho smrt nevysvětlená. Policie konstatovala smrt předávkováním heroinem, ale Sonny měl paniku z jehel a dokonce odmítl evropské turné kvůli očkování. Mně se líbí z boxerského prostředí téměř všechny filmy a tak ani tenhle není vyjímkou. Dobrý zážitek a vynikající Ving Rhames v titulní roli.
Gotti (2018)
Filmy s námětem historek o americkém podsvětí a mafii můžu od doby příběhů s Edwardem G. Robinsonem. Na film jsem se vyloženě těšil, protože John Travolta je i u mě ideálním představitelem klasického bosse. A navíc v podání Pavla Trávníčka v dabingu, co víc si přát? To sedí jak zadek? na hrnci! Samotný příběh provází hlas Johna Gottiho, v anotaci je uvedeno syna, což upomíná na gangsterky podle Raymonda Chandlera nebo Dashiella Hammeta, klasika románu americké tvrdé školy. Glosování děje hlavní postavou nepostrádá humor a diváka obecně informuje o událostech, které pro obsáhlost nemohou být uvedené na plátně. Prostě gangsterka jak má být a když jde o rekonstrukci života skutečné osoby, lze jen chválit.
Smrtihlav (2017)
Na film jsem se těšil, ale byl jsem poměrně hodně zklamán. Ačkoliv jsem většinou proti, když někdo dává do souvislosti skutečné historické skutečnosti a autorskou licenci filmařů, tentokrát souhlasím. Prakticky každých pět minut jsem v duchu protestoval proti předváděnému příběhu. Nelze do krátkého komentáře vypsat spoustu lapsusů, ale budiž: film je natočen a určitě žádný trhák v zahraničí to nebyl. Jenom málo: přistání parašutistů v Alpách, hymna s roztomilým přízvukem, odbojová skupina Tří králů dávaná do souvislosti s výsadkem Anthropoid, výzbroj parašutistů (lehký kulomet mají, ale bombu nebo granát musí primitivně vyrábět), prostě je toho spousta. Při mučení malého chlapce na Pečkárně? jsem si vzpomněl na tu samou postavu Víti v podání Petra Olivy v nepřekonatelném "Atentátu" Jiřího Sequense (1964). Pro českého filmového fandu je těžké srovnání Atentátu se Smrtihlavem. Nedávno uvedený Anthropoid (2016) je alespoň natočený ve spolupráci s ČR, ale nepochopím, proč exteriéry Smrtihlava jsou natočeny v Maďarsku ...
Pokrevní bratři (1975)
Opravdu nejslabší z "východoněmeckých" indiánek, pokud neberu v potaz rádoby trapnou parodii "Zpívej, kovboji" s naším Vaškem Neckářem a právě Reedem. Chabý námět, výkony herců, celkové zpracování. Ale na druhou stranu hlasy odkazující na průměrnost Deana Reeda jako zpěváka u mě neprojde. Slyšel jsem jeho nahrávky z dřívějška, a i když jsem ho neměl rád, ve své době byl nejpopulárnějším zpěvákem v Jižní Americe. Nebýt jeho zvrhlých politických /komunistických/ názorů a exilu v NDR, mohl být "za vodou" do dneška a neskončit zavražděný STASI "pod vodou" berlínských jezer.
Divoké historky (2014)
Film začal výborně, první ochutnávka s Pasternakem během letu byla perfektní. Další dvě epizody opět dobré, ale pokračování filmu s dalšími poněkud rozvleklými příběhy už ztrácelo trochu humor, v mém případě křečovitost a rozvláčnost povídek sklouzávala k nudě. Vcelku ale dobrý film, který hodnotím kladně.