Lokutus

Nejdřív ke kladům, film nabízí skutečně zajímavé téma, které by v případně odlišného scénáristického a především i pubertálního režijního zpracování dílny Bay a spol, mohlo přinést skutečně kvalitní filmový zážitek a vést k serióznějšímu zamyšlení, ale to by pak nebyl Bay, kdyby do filmu nenacpal tunu pubertální dialogů, kterými shodí každý scénáristický pokus o nějakou vážnější minutu dialogu. Navrch se přidá i pár scén ve stylu kloni jako spermie (jen jim chybí bílý střapečky na hlavách, ale v tomto případě se zřejmě Bay bál, aby nebyl vyřčeno, že vykrádá Signs), či zřejmě komická scéná na téma přízvuk v podání skotského originálu a amerického klonu. Jak již vyplývá, ke kladnému vyzvednutí toho Ostrov skutečně příliš mnoho nenabízí a jediné, co lze v celém snímku pochválit, je herecké obsazení - McGregor je náležitý sympaťák (ve svém klonovaném provedení), na Scarlett je skutečně radost pohledět a vynikající práci odvádí jak Steve Buscemi, tak i Michael Clarke Duncan (kteří však nemají příliš mnoho prostoru), komická figurka Ethan Phillips a především hlavní záporák Sean Bean. Pokud pro vás herecké obsazení stačí, nenechte si Ostrov ujít, pokud však pro vás kvalitní film není poměřován množstvím výbuchů, což je zřejmě Bayovo moto: "HLavně, když to bouchá," radši se ostrovu obloukem vyhněte. Film sleduje po svou větší část dvě hlavní postavy na útěku, které se prohání kulisami, které jako by ze začátku vypadly z Burtonovy Planety opic, aby byla o pár desítek minut později vykradena v půl hodinovém prostoru automobilová honička z Bay Boys 2 a nechyběla ani vpravdě strašidelná ukázka toho, jak by to asi vypadalo, kdyby bay točil lesní honičku na speederech v Návratu Jediho. Podobně jako hudba Steve Jablonskyho vykrádá seč může (Skála, Gladiator, MI 2, Pearl Harbor,....), i Bay se ukazuje jako pouhý řemeslník, který našel své schéma a zřejmě to samé se bude snažit předvádět stále dokola - dokud na jeho filmy budou lidi chodit - jak ale americké tržby naznačují, film svojí stupiditou a Bayovým již těžce otravným a neméně nudným schématem, přestává zvolna bavit....

Ron Howard to dokázal! Jeho biografii Jima J. Braddocka se dá vytknout jen velmi málo, krom poněkud rozvleklejšího úvodu a závěrečného až přehnaně budovatelského monologu se však veškeré výtky vyčerpávají a nejde jinak než již dále pět jen pouhou chválu. Kamera nejen sleduje osudy Braddockovy rodiny, na jejímž proměnlivém životním stylu zobrazuje proměny Spojených států 30. let, ale občas i využívá pohledy hrdinů, jejich vnitřní myšlenky a představy. Ač se ze začátku zdá téměř 150 minutová délka snímku jeho velkou překážkou, film velmi rychle nabírá dech a ve své druhé polovině cválá kupředu, aby v cílové rovince ještě náležitě přitvrdil. Vynikající snímek, který je dokladem toho, že Ron Howard, když chce skutečně dokáže natočit kousek, jenž je téměř mistrovský a dokládá jeho cestu jako filmaře, který zraje jako víno. Jen poněkud škoda, že téměř jisté oscarové ambice snímku byly zmařeny jeho nasazením již v březnu, ale i tak má dozajista pár nominací jistých - a tentokrát si ji (zcela výjimečně) zaslouží i skladatel Thomas Newman, který poprvé od snímku Meet Joe Black skutečně znovu začal skládát a ne jen experimentovat (stále ve stejném stylu) s elektronikou...

Nic víc než jen oddychová moderní variace Války Roseových, říznuté špionskou poetickou Pravdivých lží. Film nepostrádá několik skutečně velmi vydařených vtípků (Pitt mizící se slovy "Musíme si promluvit" na zadním sedadle auta, jehož slyčná řidička před okamžikem vystoupila. Vhodné doporučit především fanouškům hlavním představitelům, kteří by si tento snímek neměli nechat ujít už jen kvuli SM kostýmku Angeliny Jolie. Pro ty ostatní se vyplatí spíše počkat na video, kde tento snímek osloví možná ve větší míře v pohodlí domova, než v kině....

Tak tohle fakt ne. celý film je jen slepencem pubertálních hádek čtveřice "poznamenaných". Sice pár vtípků je celkem fajn, ale jejich úroveň není příliš daleko stylu "šli dva a prostřední upad". Dalším hřebíkem do rakve filmu je fakt, že hlavní padouch (přes svojí skvělou vizáž) se ve filmu definitivně vyprofiluje 15 minut před koncem, aby byl během okamžiku zlikvidován značně primitivním (byť logickým) způsobem, ale co má co logika dělat v komiksu, že?! Trikově vynikající, scénáristicky a režijně vyloženě stupidní a příliš film nezachrání ani hudba Johna Ottmana, který se snažil seč mohl. btw, by mě docela zajímalo, kolik ze zde přítomných 5* hodnotících vůbec vidělo film!???

Vcelku ukecaný snímek o 4 pubertálních holčinách na lovu kluků a jednom jejich prapodivném spolku okolo jedněch "kouzelných" kalhot. Místy úsměvné, místy dojemné, maximálně romantické. Pokud podobné snímky máte v oblibě, nenechte si tento kousek ujít, pokud naopak dáváte přednost něčemu temnějšímu a dramatičtějšímu, zvolne před tímto titulem libovolnou epizodu komisaře Rexe.

Od tohohle kousku jsem možná čekal trochu moc. Ridley Scott prokázal, že skutečně umí točit poutavé filmy i o neatraktivních tématech a vydolovat ze vcelku chatrného scénáře maximum, a to skutečně vizuálně velmi vytříbené maximum. Kingdom of Heaven je vizuální film jak nejvíce je možné tento termín chápat doslovně. I když tedy obsahuje i velmi kvalitní herce, nenechává jim dostatek prostoru, jakmile se z plátna vytratí Brendan Gleeson a Jeremy Irons, celý film jde velmi strmě od 10 k 5 a zanechává za sebou rozporuplný pocit zklamání. Technickému a vizuálnímu zpracování se nedá nic vytknout - trnem v oku je nejen chatrný scénář motající se v kruhu na téma jak jeden puberták odcestoval do jeruzaléma, tam si zašukal s tamnější princeznou, stal se hrdinou, který navzdory své naprosté absenci čehosi jako charimastu dokázal strhnout do boje i malé děti a starce. Pokud ignorujeme hlavní postavu v podání neschopného Orlanda Blooma, zbývají povětšinou velmi dobří herci vedlejších rolí. Hudební stránka povětšinou funguje až na zcela nemístné použití nepůvodní hudby jako Goldsmithových Vikingů - ke Goldsmithovi se Scott opakovaně zachoval jako neskutečné prase - a smyčky z Bladea 2, která omílá 8x jednu 20 vteřinovou sekvenci.... škoda přeškoda, z podobné látky mohl vzniknout skutečně dobrý film, kdyby bylo lepšího scénáře, hudebního vkusu a především i hlavního hereckého představitele s aspon minimem hereckých schopností.

S každým dalším setkáním s tímto filmem roste jeho hodnocení velmi strmým způsobem. Na první setkání vyniknou maximálně stupidnější detaily, ale s druhým a třetím shlédnutím vystupuje do popředí osudovost, jejíž měrou tento snímek jen stěží najde srovnání. Výborně herecky i vizuálně stvárněný snímek, se skvělou hudbou Johna Williamse, který si jí napravil svou reputaci posledních let - scéna doprovázená skladbou Anakin´s Betrayal patří nejen mezi naprosté vrcholy nové trilogie, ale přebíjí svou emocionální vypjatostí i řadu scén trilogie původní. Lze jen litovat, že se Lucas takto stylovou a řemeslně bravurní cestou nevydal i v případě předchozích dvou epizod, jen za ty dialogy by občas zasluhoval ťafku za uši. :)

Možná trikově a technicky poněkud nedotažené, ale prostě pocta starým bondovkám posunutá do současnosti se všemi jejich někdejšími neřestmi a nedostatky v podobě tuny scénáristických berliček. Mozek nechat tentokrát v šatně a pak se jedná o svižnou akční podívanou s patřičně hláškujícími Ice Cubem v hlavní roli, bilými sviněmi v rolích vedlejších a patřičně úderným hudebním doprovodem, u kterého je velká škoda, že z nám z něj nenechali tvůrci zvukového mixu slyšet o něco víc. Akční blockbuster, který na chvíli pobaví, ale bohužel tentokrát příliš dlouho v hlavě nezůstane. I když zpracování se nedá mnoho vytknout, kromě tedy nedostatků scénáře a nedotaženosti technické postprodukce, je škoda, že Lee Tamahori tentokrát zůstal poněkud na půlce cesty a i když jeho Die Another Day byla vynikající bondovkou se vším všudy a nepostrádala jisté množství skutečně inteligentních scén, xXx 2 jde co se své ujetosti týče až za všechny myslitelné meze.

Zřejmě zcela typický vlkodlačí film - tedy snímek o tématu, který se žádného převratného zpracování dosud nedočkal. Ani tentokrát tomu není vyjímkou a i když má film pár vydařených a vcelku i působivě natočených scén, v konečném výsledku působí značně rozpačitým dojmem, za který je zodpovědné značně překombinované protahované finále. Není tomu však až takovou vyjímkou - ani u prvního Vřískotu se co se finálního řešení týče, nejednalo o nijak převratný a oslnivě ztvárněný výkon jak na straně herců a především scénáře. Cravenova režie pak byla velmi solidním řemeslem a ani v případě Cursed tomu není jinak. FIlmu by se dalo poněkud vytknout samoúčelné používání hudebních lekaček, které ve výsledku působí spíše kontraproduktivním dojmem. Filmu přidává na hodnocení i příležitostný humor, kterého však není více než jen pár (tedy snad skutečně 2 - pamatuji si jen jediný) obstojných vtípků...

ze začátku jsem se dost ztratil v časovejch rovinách, pak jsem čekal že vlastní mazání bude tak záležitostí pár minut a ne hodiny a čtvrt - když to tedy podle těch jeho vzpomínek byl takovej super vztah, proč se tedy po 2 letech rozešli jenom proto, že jí řekl jednu drsnou větu? to mi přijde jako nepříliš reálný... konec fajn, ale čekal bych, že bude víc rozvedenej a v podstatě jsem čekal, že film bude o opětovným hledáním jejich cesty zpátky k sobě a taky by zasluhoval rozvést víc, co se morální otázky týče. Nápad s rozesíláním kazet a ten vztah se sekretářkou - dobrý nápady, stejně tak zjevně využití vlastních zážitků z jeich společnejch dní, ale dost mi pila krev dětská episoda, která to zúchylnila a kdyby skončila na podlaze bylo by to uplně jedno - vcelku z 80% filmu stejnej pocit jako ze středu terminalu - jenom soubor scének, který kdyby byly přeházený nebo prostě by jich bylo 20 minut nebo 3 hodiny - výslednej efekt je naprosto stejnej. Vrcholem obludnosti je pak Brionova hudba, která v jednom místě neskutečně vykrádá elfmana a jinak je nudná, mdlá a naprosto o ničem...