fragre

No, i v tom roce 1965 to muselo už působit trochu antikvárně. Pěkný obraz, někdy povedené scény s pohyblivou kamerou, ale těch tolikrát už užitých klišé bylo až příliš, že to občas působilo až jako parodie.

Takový vzorně prorevoluční film v mile naivním podání se zpěvy a tanci. S jistou nadsázkou lze mluvit o mexické Anně proletářce, neb i zde jde o osobnostní vývoj prostého děvčete. Zde se ovšem tato stane inspirací pro dodnes populární písničku: https://www.youtube.com/watch?v=wQF8yjkibHc

Je to film německý, tedy je zde ukázáno hlavně utrpení německých vojáků. Ne, že by tu nebyly kritické postoje k hitlerovskému trežimu, ale zaujalo mne, že jediná scéna, kde jsou ruští civilisté, je v podstatě idylická scéna s dětmi, na něž jsou všichni němečtí vojáci (i příslušník Waffen SS) tak hodní. Ale obrazy zmaru v stalingradském kotli jsou silné, zvláště scéna s odletem posledního letadla.Ten houf nešťastníků snažící se dostat na palubu vypadá jak zatracenci v pekle.

Kouzlo tohoto filmu leží dnes povýtce v nostalgii asi stejně jak je tomu u románů tvůrce předlohy Zane Greye. Snad i dobový divák tušil, jak film skončí, a dnešní to téměř najisto ví. Vidí-li ale našinec hrdinovy dva kumpány, nemůže si nevzpomemout na komické figury trapperů z románů Karla Maye. Vypadají podobně bizarně a ošuntěle - rodní to bratři Sama Hawkense, kteří teprve v divočině ukáží, co dovedou. Hodně tomu filmu pomáhají záběry z přírody, dodnes působivé.

Nejsem ani náhodou příznivec opery, tím více jsem sám sebe překvapil, že jsem toto dílo zhlédl na první pokus a s velkým zájmem. Jistě má na tom mimo hudby velkou zásluhu vizuální stránka, která díky své stylizovanosti umocňuje pocit, že sledujeme legendu, přičemž umně pracuje se symboly (např. scéna, kdy se pracovní stůl, na němž se hrdina dělí o jídlo s potřebným člověkem, mění v oltář). Tedy to je opravdu vánoční příběh.

Obležení Leningradu viděné očima děvčátka se svým dějem podobá deníku Táni Savičevové. Malé Nastě umírají její dospělí a nakonec se sama musí starat o svou mladší kamarádku Káťu. Je to příběh dojímavý, srdceryvný a dramatický, odlehčený několika pasážemi , kdy si i v těchto děsivých podmínkách děti hrají. Oproti realitě je ten příběh jistě uhlazenější.

Dobová dystopie. Na těch je vždy nejzajímavější , kteří běsové děsili dobovou společnost. Zde ekologická katastrofa a přelidnění. To hrozí stále, ale v jiné podobě než zde popsáno. Zde naprosto chybí invaze migrantů, zbláznivší se počasí, rostoucí chaos. Vliv Orwellova 1984 je nepřehlédnutelný. Nejpůsobivější je zde ta Carolinina (Geraldine Chaplin) touha po dítěti, kterou žádná robotická náhražka nemůže naplnit.

Podivný film. Laciná produkce, vcelku neoriginální námět o psychicky vyšinutém vrahovi vraždícím prostitutky v New Yorku, většina hereckých výkonů podprůměrná. Ale ta černobílá kamera často dokáže vyvolat až noirovou náladu, občas film vypadá až dobově dokumentárně či experimentálně. Vrahův konec je jak noční můra, ten je velice neběžný.

Tak na první pohled to vypadá tak americky melodramaticky - osiřelá dospívající dívka sloužící v ponuré domácnosti, která má svá tajemství, kde však ta dívka svým zjevem probouzí zájem mužů. Ale ten pohled trochu klame, jde zde jen o dobově podobné filmařské postupy, občas vyznívající až hororově. Leč děj a hlavně konec jsou pojaty trochu jinak. Celé je to syrovější, hlavně popis mravů obyvatelstva skotské Vysočiny řídící se více klanovými pravidly než zákonem, kde platí starozákonní pravidlo o oku a zubu. A likvidace zrádců, prováděná jistou formou božího soudu, je originální. Zde by byl každý hollywoodský konec nepatřičný.

Liškova hudba je úžasná a jako připomentutí tohoto faktu ten film nějaký úkol splnil. Ale jinak je to přehlídka české malosti. Malosti jednak v tom, že jeho hudbu nevydávají domácí hudební vydavatelství, ale nadšenci v Anglii (ale dík jim za to patří), jednak, že v tomto filmu musí být Liškova velikost potvrzována koryfeji ze zahraničí, jako by Liškova hudba neobstála sama o sobě.