fragre

Věřím, že tehdy musely okouzlovat ještě nezhýčkané publikum už jen ty záběry africké divočiny (občas film připomíná přírodovědný dokument) a záběry bizarně vystrojených domorodců. K tomu na svou dobu akční scény. Leč i když vezmu v potaz věk filmu, jsem trochu zklamán. Knihu Alfreda Aloysia Horna Dobrodružství na Pobřeží slonoviny, která měla sloužit co námět, jsem kdysi četl, ale v tomto filmu ji nepoznávám. Z krásně romantického vyprávění, vzpomínání a pábení starého dobrodruha zůstala zde jen běžná zamilovaná povídačka, které Hollywood sekal jak Baťa cvičky.

Začátek je famózní, vtipný a ironický. Vůbec vtipnost a ironie je silná stránka filmu, a taky výtvarná stránka. Často je film jako prodloužený reklamní klip, byť občas zparodovaný. Když se ale zabrousí do vážných vod, film ztrácí na účinku. Jeho působivost tkví v lákavém obalu. Jane Birkin zde dokáže být roztomilá, svůdná i otravná, S. Gainsborough hraje lépe než by jeden čekal, pokud vůbec roli momentálně zamilovaného sukničkáře vůbec musel hrát. A moc pěkná atmosféra šedesátých let.

Král Ludvík X. rajzuje kdesi na válečné stezce, takže Francii vládne co regentka královna Markéta. Ta má opravdu libertinské mravy, a navíc morduje své milence, kteří by ji mohli usvědčit z cizoložství. Ale všeho do času... Tak Němci si vzali námět od Dumase a snažili se vyrobit dobrodružně-romantický film dle odvědčených francouzských vzorů (Hrbáč, Tři mušketýři, Železná maska, Kapitán Fracasse...), leč ve svém úsilí ztroskotali. Místo francouzské lehkosti a francouzského šarmu okořeněného jen lehce erótem máme zde germánskou těžkopádnost a chtěnost, kterou nevylepší ani bohatě užívané "kozy ven" a závěrečný "soumrak bohů" plný mrtvol. Ten trapas pak dorazí zcela ahistorické kostýmy a nevhodná hudba, která na konci jako by byla vypůjčena z nějakého westernu.

"Tam, kde zem duní kopyty stád..." - tento verš stařičkého hitu skupiny Spirituál Kvintet se mi stále motal myslí při sledování tohoto filmu. Kameru Sergeje Urusevského jsem obdivoval již u filmu Jedenačtyřicátý , a zde bylo zase co obdivovat. Celý film je filmová báseň, kde se smutek s krásou snoubí. Občas se nestačím divit, co se dalo v SSSR natočit.

Tak, zajímavé i pro našince, který má zkušenost jen s intoxikací tou nejobyčejnější drogou naší kultury, tedy alkoholem. Zdá se, že zážitek s LSD je velice individuální, ale konec konců i opičku má každý jinou. Byl jsem překvapen jak masivní ten výzkum byl. Nejzábavnější byla ta stará stopáž s intoxikovaným vojenským štábem. Pamatuji si, že na vojně nám vyhrožovali, že nás imperialisti budou postřikovat LSD, abychom zapomněli na vojenskou přísahu. Všichni jsme se na to těšili, ale prd. Ovšem ty pokusy na dětech, to je teda humus...

Režie: Jomi Garcia Ascot, kamera: Jose Torre. Trauma španělské občanské války očima malého děvčete. Gabriela se svou rodinou žije ve frankisty ovládané části, ale protože po jejím otci pátrají fašisté, utíká celá rodina do republikánské zóny. Zde prožije bombardování a nakonec uniká do Mexika, leč to se nepovede všem. Po letech se Gabriela vrací do svého bývalého domova... Nečekejte žádný Faunův labyrint, žádné symbolistní scény. Strohý černobílý snímek na kterém je vidět, že jeho tvůrci neměli příliš peněz. Kamera je technicky nepříliš kvalitní, ale obrazy jí snímané jsou působivé. S vyjímkou dobových dokumentárních scén rozbombardovaného města zde nejsou žádné akční scény, vše je vyprávěno obrazem, náznaky, monologem Gabrieliným, který se vine celým filmem. Ze snímku vanou smutek a zoufalství plynoucí z uvědomování si ztrát míst, lidí, dětství...

Hezká barevná kriminální komedie v bondovském duchu. Zde ovšem hlavním hybatelem není megalomanský zloduch, ale agentka promenující se v přiléhavé černé kožené kombinéze.

Kráska na cestě za štěstím, které se ta cesta nepěkně zatočila. Christina je pěkné devatináctileté děvče z Kanady, které vyrazí do širého světa. Ocitne se však v městě hříchu Las Vegas, kde, když chce pracovat, je neustále tlačena do role luxusní prostitutky. --- Největším kladem filmu je samozřejmě krásná Jacqueline Bisset, která svou roli zvládá dobře, ale jinak je to film jen stěží mírně nadprůměrný. Ovšem scéna se závěrečným Christininým vzkazem na obloze nad LA (který se zde ani neodvažuji napsat, abych nebyl vypípán) je vtipná.

Krasnoarmějská Julie a bělogvardějský Romeo, kteří mohou svou lásku prožívat jen v krátkém mezidobí, kdy jsou mořskou bouří vyvrženi na pustý ostrov a tím i mimo velké dějiny. Jen tady mohou být jen ženou a jen mužem. Na svou dobu nestandartní dílo, které asi mohlo vzniknout v tom krátkém období ideologického tání po XX. sjezdu KSSS. Film, který je hodně dobře režírováný a fenomenálně natočený. Tlumemé barvy, dramaticky nasnímané písečné bouře, mořské bouře, roztrhaná a větrem hnaná oblaka, jezdci divoce se ženoucí na obzoru. Přechod jednotky přes poušť Karakum k Aralskému moři (nyní už jen jezeru) je prvotřídní dramatické dobrodružství, které by ani v Holywoodu lépe nesvedli. Ale trochu tam té propagandy přece jen je, která mi zabraňuje přidat pátou hvězdičku.

Režie: Nelo Risi. Dobrodružný život Arthura Rimbauda, obchodníka, který v 80. letech 19. století vyvážel kávu z Etiopie do Evropy a dovážel opačným směrem zbraně pro krále ze Šewy (budoucího císaře Menelika II., který r. 1896 porazil na hlavu taliánské kolonizátory). Jeho předchozí krátký, leč velevýznamný život básníka objevuje se zde jen ve flashbaccích. Popravdě řečeno, barvité scenérie východní Afriky, pitoreskní králův dvůr či působivé bitevní scény zcela obrazově přebíjejí pařížské (často chudinské) exteriéry. A taky ta etiopská kráska, s kterou zde Rimbaud nažívá, je na tom dizajnově neskonale lépe než Verlaine.Trochu přitlačit správným směrem, a byl by to hezký dobrodružný film.