fragre

Takový populárně-naučný film o vývoji života na zemi. Začíná sice citátem z Genesis, ale pak je dosti darwinistický. Ba dokonce vulgárně darwinistický, neb většina dokumentárních záběrů z přírody je zaměřena na krvavý boj o přežití (zbytek na roztomilosti). Součástí filmu je i triková pasáž s pravěkými obludami. Inspirace Cestou do pravěku, která tehdy udělala díru do světa, nelze přehlédnout., leč kvalita té pasáže je horší než u Cesty.

Klobouk dolů před Finy. Jednak, že se srdnatě postavili Medvědovi, jednak, že natočili takový film o snad nejdůležitější etapě svých moderních dějin bez prázdného patosu a vlastenčení. Toto ještě není žádný postmoderní film, zde je válka natočena neefektně, syrově a z pohledu prostých vojáků. Zvláště pasáž s nemocničním vozem mne vzala.

Opravdová podivnost z podivuhodných let. Rebelsky vyhlížející hrdina filmu (Paul Jones ve své druhé hlavní roli po filmu Privilege) v první části stopne řidiče, kterého posléze zabije dekapitací a následně obživí přišitím hlavy k tělu, aby jej nakonec zmateného poslal i s autem pryč. V následné části se dosavadní rebel nejednou stal okravatovaným středním kádrem nějaké korporace. Spolu s mnoha dalšími ( i se svou obětí z první části) je vedoucím pozván na jednání na venkov, které se však ukáže jako dlouhá párty plná bizarních scének (zvláště vystoupení znamého koryfeje psychedelie Arthura Browna vypadá jako parodie jeho vlastního vystoupení). Následně má hrdina s vedoucím dlouhý pohovor o morálce, kde se brání, že řidiči přece hlavu přidělal zpět a že ten vlastně nikdy nebyl zcela živý. Nakonec hrdina odjíždí v kabrioletu řízeném blondýnou. Takto to zní uhozeně, ale ten film má takovou surreálnou či snovou atmosféru, vždy krásnou kameru a je doprovázen hypnotickou hudbou Pink Floyd. Ale má-li ten film nějaký jednoznačný výklad, to se neodhaduji tvrdit. Možná má ten film tak jednoznačný výklad jako mají jednoznačný výklad sny.

Chudák Harold je v krizi středního věku a je tak stresován svým životním stylem, společností, známými, rodinou a svou konkubínou/snoubenkou, že se občas nemůže ani nadechnout (což je doslova vyjádřeno jeho astmatem). Není proto divu, že propadne svodu bláznivosti, která se aspoň zprvu zdá osvobozující, zvláště když průvodkyní na této bláznivé cestě je mu taková luzná hipícká víla. Ale pro cestu naprosté bláznivosti je Harold nakonec vnitřně příliš seriózní. Leč jak pak žít dál, když tato cesta je neprůchozí a na tu starou se též nelze vrátit, byť to Harold zkusí. V tom vlastně film nedává odpověď a končí nekoncem..... Takže je to vlastně vážné téma podané formou bláznivé, barevné komedie s chytlavou ústřední melodií.

Precizně natočený obraz odporného světa "elit", odporného nejen proto, že je zde Československo jen tak mimochodem odepsáno jako podřadný stát. Stačí, když jeho lordstvo nazná, že je třeba vidět vše v širších souvislostech a že musí mít na zřeteli blaho svých hostů (nacistů), takže se zbaví z Německa uprchlých Židovek, které u něj slouží. Ta samolibost "elit" jejichž rozhodnutí stojí občas životy mnoha "obyčejných" lidí. Ta tak samozřejmá samolibost plynoucí z jistoty, že nikdy nebudou voláni k odpovědnosti za své činy. A v hlavní roli citový mrzák, který nachází svou "důstojnost" jen muže-li žít v odlesku moci a bohatství. Stává se neúplným člověkem, jen doplňkem svého pána (asi jako oblíbený pes či kůň), což je asi ideální stav lokajství. Nějak mi to připomělo román Heinricha Manna Poddaný.

Příjemná špiónská komedie, byť vice méně neakční, se šmrncem a s ulítlou atmosférou let šedesátých. Kdy také jindy by dešifrovací oddělení britské tajné služby mohlo být složeno z mladých půvabných žen a kdy jindy by vyřešení složitého dekódovacího úkolu mohlo zásadně ovlivnit dětské chrastítko. Opravdu, ale opravdu moc pěkná filmová hudba. Jen ta pro mne zvedá hodnocení o hvězdičku.

Ona je Američanka, feministka a fotoreportérka, které se podaří v Itálii obrátit zbožné procesí ve všeobecnou rvačku, když svou kabelkou skolí příslušníka zbožného bratrstva, který zrovna fackuje ženu, což ona nemůže snést. On je novinář a pravověrný italský komunista, který ji z té vřavy zachrání a hnedle se ji pokusí (neúspěšně) svést. Po čase se potkaji v San Franciscu, kde spolu navážou vztah. Vztah dosti "italsky" divoký, neb on je sice komunista, který chce osvobodit proletariát a potažmo celé lidstvo, ale od ní očekává, že se bude točit kolem plotny, což ona jako liberální feministka nehodlá akceptovat. --- Tak nějak mi připadá, že aktuálnost tohoto filmu silně vyprchala.

Dosti přihlouplá a nevalně zahraná záležitost, evidentně parazitující na módní vlně drsných motorkářských filmů. Gang Satan's Angels se skladá se ze tří přihlouplých individuí ověšených nacistickými relikviemi a "drsného" děvčete, které jim dělá volavku při jejich loupežích. K nim se přidá automobilový závodník, takový správný americký hezoun, nyvě pějící s kytarou. Zdá se být omámený tím děvčetem, ale dá se tušit, že má i jiné zadání... Ani ty honičky a střílečky, jakožto hlavní tahák filmu, nejsou filmově zvládnuty.

Mladý, svobodný a bohatý podnikatel Michel má tak vyčerpávající životní styl, že si najme hospodyni. Tou je Gisella - mladé, půvabné a naivní děvče z venkova (každý přece ví, že zelenina, vejce a děvčata z venkova jsou zdravější a v bio kvalitě). Jasně, že netrvá dlouho, jiskra přeskočí a Michel ji zatáhne do svého světa výstředního a vášnivého (jak jinak, že?) sexu, v němž mu Gisella slouží jako povolná hračka. Jednoho dne však musí Michel na delší čas odjet a vzniklou mezeru ruče vyplní jedna z jeho přítelkyň Léni , která Gisellu mimo zasvěcení do lesbického sexu ještě vyškolí v genderovém myšlení a podšprajcne její ženské sebevědomí, takže když se Michel vrátí, nestačí se divit... V své době zřejmě "odvážný" a skandální erotický film, který dnes vypadá již trochu legračně. Erotické filmy stárnou vůčihledně rychleji.

"Freedom's just another word, for, nothin’ left to lose...", jak kdysi zpívala Janis Joplin, a hrdina tohoto snímku svou (krátkou) svobodu užívá k tomu, aby byl upřímný, ale též aby v svém zoufalství tou upřímností zranil lidi, kteří neumírají tak rychle jako on. ---- Je samozřejmě možné, že jsem podlehl svému sklonu pro sentimentálnost a naletěl na vypočtenou intelektuálštinu, ale ano, zapůsobilo to na mne.