fragre

Absurdních byrokratických vojenských blbákovin si jeden mohl užít i při základní vojenské službě, a to ani nemusela být válka. V tomto je ten seriál naprosto dokonalý. Snad ten seriál v posledním díle trochu ztrácí na ostrosti a nabývá na sentimentu. Ale vůbec mne potěšilo, že po dlouhé době lze vidět nový film z války, který je protiválečný.

Já uznávám, že ten příběh je víceméně všelijaký a ne zrovna excelentní. Ale jak je krásně nasnímaný, to u barevého filmu ani nejde. Jen ty záběry na nasvícenou tvář Natašy Tanské, která jakoby zářila, jen ty záběry přírody v protisvětle. A ten chameleonský výkon Rudolfa Hrušínského je skvělý. Oproti němu ostatní postavy vypadají dost ploše a tezovizě, zvláště kladný hrdina Jaroslava Mareše.

Taková pěkná studie o tom, jak se pán v středních letech zakouká do mladého děvčete až tak, že ze sebe hlupáka dělá, a to přesto, že je to jemu samému jasné, ale pomoci si nemůže. Ale musím uznat, že Catherina Spaak to děvče, jehož chování kolísá od hravosti a jakéž takéž nevinnosti až k rafinované manipulaci , hraje přesvědčivě.

To je ale jazykově vytříbená pohádka. Obávám se, že v době, která dá více na obraz než na slovo, asi neatrakticvní. Moc mne pobavilo, že v pohádce pro děti si to dědeček jdoucí z hospody šněruje po silnici, tedy, že je ukázán člověk pod vlivem návykové látky.

Je ten filmeček inzerován jako dokumentární, ale tu dokumentární hodnotu nabyl hlavně až časem, původně je to film z velké části výchovný a agitační. Nostalgie je velká čarodějka, takže dnes jsou zábavné i ty pasáže o potápkách, které v své době měly být satirické. Ale mnohé reflexe lidských typů, které se v automatech vyskytovaly, jsou vlastně nadčasové.

Nabádavá a přihlouple výchovná komunální satira. Ale ty dobové záběry Prahy a ty krásné staré tramvaje činí ten filmeček snesitelným.

Občas má některý záběr až noirovou atmosféru, ale je to zabito tím neustálým agitováním, které se ani nesnaží být podprahové (naprosto vzorový je zde ve své roli Josef Bek). Zajímavá je účast orchestru Karla Vlacha se zpěvačkou Vlastou Průchovou, pro kterou to bylo jediné účinkování ve filmu. Nicméně, vystupují zde jako součást odcházejícího světa. Jak jim asi při tom natáčení bylo?

Velmi dobrý psychologický příběh notně zbodaný dobovou agitací. Ten konec, kdy hrdinové ničí svě vojenské knížky a nakonec se objímají v extázi ze zjištění, že přece jen s balonem spadli na té správné straně železné opony, to je prostě nechtěná fraška.

Je to nevyrovnané a kolísá to mezi agitkou, komedií a dramatem. Začátek je zdlouhavý a době velice poplatný, ale od začátku cesty legendární Tatrou 111 (tak jsem ji viděl pojmenovanou na nějakém fanouškovském webu) dostane film trochu švih. Vojáci, kroutící si nejčestnější občanskou povinnost, jsou nakonec podáni vcelku reálně, tedy, že více než o bojeschopnost armády zajímají se o pivo a holky. Dokonce i ten nanicovatý poručíček nabyde cestou některých lidských rysů. Milena Dvorská je zde pěkná, ale ve srovnání s Valentinou Thielovou, oplývající sex appealem a šarmem, vypadá opravdu jako folkloristní nanynka.

Nádhera. Dokument z doby, kdy horolezectví bylo ještě dobrodružstvím, a ne globalizovaným obchodem, a ze země, která tehdy byla ještě spíše bílým místem na mapě, a ne dnešním objektem velmocenských her a jedním z center muslimského extrémismu.