Zatoulané dělo

Obsluha děla se těší na dovolenou, namísto toho jsou přesunutí na přehlídku do Prahy. Jenže cestou musí objíždět kalamitu způsobenou noční vychřicí a pak narazí na lesníka, který žáda pomoc pro svého syna, který potřebuje naléhavě doktora. Nakonec však musí urychleně do nemocnice, jenže na lesní cestě, kterou si chtějí zkrátit cestu je most, který neunese vojenskou tatru.... 70% (05.10.2016)

Příjemné překvapení, příběh působil velice uvěřitelně a jak ze života. Neobsahoval žádné hloupé a klišéovité dialogy, jak bývá často zvykem u filmů z vojenského prostředí a z téhle doby (snad s výjimkou onoho "někdo má rád továrnu, já holt vojnu"). Herci hráli velice přirozeně a civilně (ano, i pro role vojáků je to druhé pochvala!) Velmi zajímavý byl také vnitřní boj, který se odehrával v onom mladém poručíkovi, mezi odosobněným zeleným myšlením na jedné straně, které dokázal narušit pouze sobecký sexuální pud projevující se ve snaze být včas na nádraží v Praze, a základními morálními hodnotami, které v sobě snad má každý normální člověk. (04.04.2014)

Mzda strachu? Spíše Florenc 13:30 jsem si říkal, když jsem před filmem četl zdejší komenty a viděl první minuty filmu. Co na tom že RTO vystřídalal Tatrovka 111 s polním dělem. Hudební doprovod na garmošku a pitvoření herců bylo stejně dobové jako když Pepíček Beků řídil ,,Škodověnku'' do Varů. Naštěstí ale od poloviny film skutečně najede na vážnější notu a je celkem škoda, že na ní ještě chvilku ještě nevydržel. Je fajn, že 5 let od smrti Klémy už tvůrci neměli potřebu ve snímku jakkoliv agitovat a film se tváří spíše civilněji. Mladí vojáci koukají po ženských, velitelé se chovají celkem normálně a vůbec se ve filmu řeší takové normální věci. To snímku určitě dobře prospělo, já osobně se bál, že tam toho alespoň píď bude... To ale neznamená, že scénář nebyl debilní a že hlavní hrdina a zároveň velitel vozu předváděl naprostou neschopnost nejen jako velitel, ale i jako člověk. Na stranu druhou, rozkaz je rozkaz, tehdejší soudruzi velitelé byly gumy zelné, vyděšené imperialisty chřestícími atomovými zbraněmi a optikou padesátých let se na nedojetí na čas a místo dle rozkazu mohlo nahlížet všelijak... Takže Bůh suď! Je škoda, že v závěru se nedozvíme nic jak to bylo s osudy jednotlivých hrdinů dále (hlavně hocha z hájenky) a snad mi tam i chyběla (a nebo ne?) nějaká ta pochvala před nastoupenou jednotkou. Ale jak tak teď nad tím přemýšlím, tak vlastně spíše ne :-). Jak říkám, škoda, že té lepší poloviny nebylo více. Šel bych pak i výš s hodnocením. Dávám za mostní vzpěry. * * (02.04.2017)

Josef Mach zvládal filmy mnoha žánrů. Když se podíváte na tři jeho nejznámější, zjistíte jak moc se liší. Pokud máte málo času, stačí si pustit Zatoulané dělo, protože tam je všechno v jednom balení. Snímek začal jako budovatelské drama, poté se překlopil do romantické komedie, nabral prvky road movie a nakonec zakotvil v thrilleru. Tohle putování ustál se ctí, především díky slušně napsaným postavám a zkušenému režijnímu vedení. Svou práci odvedla i vynikající hudba, perfektně přizpůsobená rozdílným scénám. (25.11.2020)

Je to nevyrovnané a kolísá to mezi agitkou, komedií a dramatem. Začátek je zdlouhavý a době velice poplatný, ale od začátku cesty legendární Tatrou 111 (tak jsem ji viděl pojmenovanou na nějakém fanouškovském webu) dostane film trochu švih. Vojáci, kroutící si nejčestnější občanskou povinnost, jsou nakonec podáni vcelku reálně, tedy, že více než o bojeschopnost armády zajímají se o pivo a holky. Dokonce i ten nanicovatý poručíček nabyde cestou některých lidských rysů. Milena Dvorská je zde pěkná, ale ve srovnání s Valentinou Thielovou, oplývající sex appealem a šarmem, vypadá opravdu jako folkloristní nanynka. (23.02.2020)