agathon

Aneb jak nemít odstup od vlastního někdejšího projektu a ztratit se v mnohosti motivů, které neumím zužitkovat...

V podstatě stejný model jako jednička, jen vyprávěním rozdělen v pomyslené dvě poloviny. Konec byl naprosto skvělý, překopává to nejzásadnější z jedničky (lépe řečeno, nově toho využívá) a graduje snad ještě v černohumornější šťouchanec do jisté (nebudu prozrazovat jaké) věroučné průpravy. A i úvodní přesmyčka ze žánru do žánru filmu vyšla (ne, že by se její spouštěč nedal trochu odhadnout už v závěru prvního dílu, ale na působivosti a atmosféře to neubírá). Bavilo mě to, velmi bavilo a ještě víc utvrdilo v rozhodnutí, neobtěžovat se s americkou Karanténou. Proč si to ředit? I Jennifer C. oželím... Mimochodem, ta jemná narážka voláním po nějaké "Jennifer" v jedné scéně Španělákům vyšla na výbornou! Trošku levné, ale i ve mně by asi ta bezduchá snaha Amíků mě napodobit - byť za slušný autorský honorář - taky vyvolala touhu dělat si to a/ dál po svém a b/ ještě si při tom do jejich nedomrlé snahy trošku rýpnout :)

Pro mě skvělá španělská variace na provařený žánr, která se v závěru ukáže možná celou dobu o něčem trochu jiném. Chvíli trvá, než si zvyknete na tu španělštinu (u tohohle typu horroru mám holt nějak v krvi angličtinu, son of the bitch!!), ale pak si užijete skvělou řežbu, u které ani nevadí, jak viditelně nízkorozpočtová produkce ji měla na svědomí.

No, ehm, nebudu si tu hrát na filmového znalce, který nutně musí dát pět, i kdyby se mu jinak adorovaný film třebas i nelíbil. Mně se tahle bondovka docela líbí (hodně románová, hodně při zemi a v rámci žánru i realistická), ale za žádný kult ji nepovažuju; už proto, že jsem jí dlouho neměl na žádném pevném nosiči a tudíž sjížděl podstatně méně často, než třeba Goldfingera... !pozor mírné spoilery!!! zajímavý je na ní především překvapivý (na tu dobu) naturalismus některých akčních scén: hlavně bitku ve vlakovém kupé můžete klidně porovnávat s dnešními podobně fyzickými choreografiemi Bournova střihu (vážně!). ale třeba u scény s vrtulníkem si nejsem jist, jak ji vlastně chápat - odkazuje na slavnou scénu s práškovacím letadlem v Hitchcockově North by Northwest - vykrádá ale? Když si totiž uvědomím, že celá (filmová) bondovská série čerpá v mnoha narativních ohledech právě z tohohle Hitchcockova opusu, je to vlastně spíš pocta svému předobrazu. Jenže zatímco u Hitchocka byla její inscenace na holém poli a v nekonečné zemědělské rovině (kde navíc silnice, u níž ke střetu dojde, dokazuje, že "svět je vlastně krutě blízko a přitom tak osudově daleko, než aby mohl hrdina prostě utéct") napínavá, klaustrofobická a opravdu napínavá právě svým minimalismem, Bondova variace na ní se mi (paradoxně, vzhledem k tomu, že je mladší o pěkných pár let) zdála méně zvládnutá jak po kameramanské stránce, tak z hlediska střihu a tudíž i podstatně méně působivá. Navíc u Hitchcocka jste tak úplně netušili, jak to s hrdinou dopadne (protože žánr tehdy ještě nebyl tak ukotven jako dnes a nesmrtelnost hlavních hrdinů zrovna nemusela být pro "Hitche" neporušitelným pravidlem), zatímco u Bonda je jeho neprůstřelnost (alespoň v té době) takřka absolutní a napětí nepřímo úměrně tomuto faktu takřka nulové. jinak ale zábava, která se neodmítá!

S odřenýma ušima jsem se probojoval na čtyři hvězdičky a upřímně moc nechápu celý ten poprask kolem filmu... resp. asi ho chápu až moc dobře, ono je to totiž tak trochu nic proti ničemu - dost akce, citlivý hrdina (i když to nepřizná), typicky americký "buddy" vztah mezi hrdiny, tak akorát špetka morálního soudu nad současností, ale v závěru jen jedno veliké pokrčení rameny. ten film hrozivě korektní a ani za mák nejde na dřeň představovaným problémům - i přes veškerou otevřenost k mnoha traumatizujícím faktům války v Iráku (a je to vůbec ještě válka, není to už spíš adrenalinový sport pro partu bláznů - se šátky a helmami - jakási postmoderně zvrhlá vybíjená s civilisty?). Velmi podobné notě šel daleko působivěji, razantněji, méně prvoplánově a naprosto autenticky "po koulích" Andrizziho sestřih Krátké filmy z Iráku. ale i když si o filmu samotném myslím různé věci, nejvíc mě zarazila úplně jiná věc: tah českého distributora, který se rozhodl nasadit film do kin až takřka rok po jeho premiéře v USA a necelý půl roku od jeho uvedení na náš dvd trh, je skvělou ukázkou české distribuční předposranosti, kterou si sice umím vysvětlit, ale připadá mi vyloženě trapná.

Úžasné, pokud to vidíte jako film, který klame tělem záměrně. K uzoufání stereotypní, pokud Mlhu berete jako vážně míněný žánr. Darabont totiž používá Kingův námět především jako glosu současnosti, pro níž jsou žánrová klišé (a že jich tam je!) spíše rámcem, který dovoluje nevymknout se z plynulého proudu "hollywoodské podívané", tj. nezačít nudit suchopárným mudrováním. Všechny ty potvory, náhlá úmrtí, zběsilé útěky atd. jsou jen předehrou k pozdější studii paranoidně-náboženské pomatenosti tváří v tvář bezprostřednímu strachu, který tak dobře Amerika po 11. září poznala. Horrory mají v sobě tuhle společensko-psychologickou linku od jakživa, ale Mlha je neuvěřitelně silná v tom, jak aktuálně, s vervou a přitom nenuceně svá témata dává k lepšímu. A asi nejvíc jsem ocenil úplný závěr, který mé přesvědčení, že tohle není, ani původně být neměla pouhá řežba, ale šlo tvůrcům o víc. Čistých pět s malým povzdechem nad obsazením Thomase Janea.

Přiznávám, že jsem nepochopil... Celou dobu maximálně hutná atmosféra, několik skvělých zvratů (ale byly to vůbec zvraty?) a konec, který jsem vlastně není ani překvapením, protože k němu celou dobu všechno (osudově?) směřuje. Velmi se mi líbila i hudba a vlastně celé stylově temné uchopení filmu (už vím, odkud čerpají svou informaci tvůrci Lost v mnoha epizodách). Po dlouhé době mě film dvě hodiny maximálně bavil, aniž bych ho v závěru dokázal jasně vysvětlit. Zvláštní, ale nezklamalo mě to na něm.

Navzdory některým místním komentářům, nehodnotím z principu, protože jde o Manna, takhle vysoko - je to prostě brilantní. patří k tomu chlad, digitální look i zdánlivě utahané tempo a odtažité charaktery. Zdá se mi, že je to o realitě dnešního světa víc, než žánrová zápletka dovolí rozpoznat - koukali jste se někdy v centru Prahy kolem sebe? Opravdu Vám přijde ten skutečný svět podobně nažehlených lidiček, vypiplaných výloh s blýskavými hadry a pod zemí schovaných garáží luxusních vozů o něco víc reálný? V čem? Ten film je trefný právě v tom, jak povrchně, jakoby letmo a cool vytváří svůj fikční svět. Je tím realističtější, než velká část dnešních sociálních dramat.

Chmjoooo.... Co dodat, ono střílet za roh by se šiklo, ehm. Je to tak přestřelené, až se vlastně nedá říct, že je to blbost. Ono totiž uplatňovat podobná měřítka, jde jen do určité míry, pak už se prostě buď nechá jeden unést, anebo nenechá. Já se nechal a i když to místy vážně bolelo, tak nemůžu říct, že mi to jako model "béčka" pro jedenadvacáté století nesedlo. Jen ta naháněčka pendolina v žigulíku být nemusela!

Solidní akční thriller, který mě překvapil hlavně tím, že na mě vůbec zapůsobil - čekal klasickou akční řežbu s dojímavě burácivou hudbou, patřičně nadneseným poselstvím a přepjatým závěrem. Dostal jsem všechno toto, ale nádavkem i ucházející tempo a pár okamžiků, kdy se autorům opravdu podařilo vzbudit ve mně očekávání, co se bude dít dál, a nejistotu, jak to všechno dopadne. Což u podobně laděných filmů už moc často nefunguje... !!!! Spoiler!!!! Závěrečná scéna Leonarda DiCapria mi vysvětlila, za co ta nominace na Oscara a uznávám, že byla zasloužená - už dlouho jsem u "obyč" žánrovky nechtěl, aby skončila tak, jak si to tvůrci vymysleli.