novoten

1. série - 80% - Hrátky s osudem, časem a smrtí a v popředí všeho dění princezna Eliza ve slušivě civilním prostředí. Co si přát víc.. Extrémní počáteční nadšení ale časem opadlo, hlavně kvůli faktu, že ať se Tru nebo Harrison snaží první čtvrthodinu o cokoli, mrtvola zařadí zpátečku a můžeme začít napravovat chyby. Zlom ale nastává s příchodem Jacka Harpera. Nenápadný našeptávač má na svědomí proměnu mysteriózní teen vyšetřovačky na promyšlený příběh s náznaky základních fantasy archetypů. Závěr série pak nasazuje takové tempo, že její první polovina v tu chvíli vypadá jako nějaký vzdálený a úplně jiný seriál. 2. série - 80% - Život a Smrt v nesmiřitelné válce, která ale dostala příliš málo času na to, aby se mohla stát nezapomenutelnou. Díky tomu, že tentokrát chybí rozjezdové díly a hlavní dějová linka uhání rychle kupředu, by se zdálo, že Tru sahá po dokonalosti, ale stanice FOX jí podtrhla nohy. Šest dílů, které dovolila natočit z původně plánovaných třinácti, je sice skvělých, ale působí jenom jako ochutnávka z něčeho, co mohlo celému seriálu zaručit nesmrtelnost. Kvůli otevřenosti hlavní dějové linie, uspěchanosti vývoje postavy Jensena, cliffhangeru na závěr a znalosti toho, co mělo časem přijít, tak celkový dojem zákonitě klesá.

Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí.

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král.

Stačí nebrat Star Wars příliš vážně a umět si užít Prcičky jako zamlada. Zkrátka není nad to, když má někdo nápad a snahu.

Riziko spoilerů 1. série - 70% - Údajně malý klenot je zatím malým zklamáním. Ashley jako holka od rány skvělá, Aiden jako záměrně nadsazený sukničkář jakbysmet, ale Spencer jako dobrosrdečná hlavní hrdinka už má svoje mouchy a další rozdělení postav na naprosto upřímné přátele a zákeřnou a pomlouvačnou partu roztleskávaček v čele s Madison je naivní tak moc, že některé situace vůbec nemůžu brát vážně. Tam, kde má fungovat partnerská chemie, tam funguje na jedničku, ale ta do očí bijící prvoplánovost zatím tahá výsledek prudce dolů. 2. série - 60% - Výtky zůstávají podobné, ale kladů bohužel moc nepřibylo. Snad jen z Aidena je definitivně hlavní tahoun seriálu, který svým nenuceně sympatickým vystupováním potěší, ale zbytek osazenstva zklamal rozhodně víc než minule. Vždyť už ani Ashley se nedokáže chovat věrohodně a každá maličkost je důvodem k hádce, kterou smaže až závěrečné objetí od Spencer. Ostatní dějové zápletky jen kloužou po povrchu a občas působí víc jako rady, jak si poradit s homosexualitou / závislostí / těhotenstvím. Na rozpačitý průměr tak druhou sérii vytahuje chytlavější úvodní píseň, Aiden, stále relativně příjemné prostředí a překvapivě velmi dobře fungující finále. 3. série + webizody The Day After a Five Years Later - 50% - Další kvalitativní propad a definitivní ignorace většiny postav. Z Kyly je vrcholně otravná figurka, Ashley neví, co chce a i Aiden už občas vyměkne. Posledním sympaťákem tak až do konce zůstává Glen, který přes hvězdu či závisláka dozrál do lehce rebelantského a outsiderského archetypu á la Pacey Witter z Dawson's Creek. Základním problémem ale je, že vztah Spencer a Ashley mě postupem času definitivně přestal zajímat. Když jsou spolu, tak se hádají, když nejsou spolu, tak na sebe myslí a když má jedna nebo druhá něco s někým jiným, její drahá polovička to se sladkým úsměvem umí odpustit. Díky, ale ne. Finále funguje, i když závěrečné pospojování postav zavání škatulaty "kdo zbyl na koho". A být fanoušek Spashley, tak možná i ukápne slza, ale takhle zůstal jenom lehký úsměv a nechápavě zvednuté obočí nad zbytečností dvou kratičkých dovětků. Nebýt to poslední sezóna a kdybych nebyl lehce nostalgický nad tím, že jsem s nimi všemi prožil tři sezóny, možná by to nebyl ani ten podprůměr.

V době, kdy už to řada fanoušků s Kobrou vzdávala, přišel dvojdíl, který se sice nakonec ukázal labutí písní seriálu, ale zahájil poslední sérii, kterou jsem si opravdu užil. Extra nadsazené akční scény, osobnější případ než kdy jindy a několikanásobně gradované finále. V téhle kombinaci nemůžu jít níž.

Němci si hrají na Nebezpečnou rychlost a jde jim to parádně. Díky zlatému období seriálu, tedy neopakovatelné chemii Semira s Tomem, je tahle Pekelná jízda nezapomenutelným thrillerem, kterému se leckterá áčková produkce nemůže ani přiblížit.

Ani mladší verze Billa Adamy nešetři charizmatem a akcí. Razor Flashbacks jsou jedinečným nahlédnutím do období začátku konfliktu a v takové podobě fungují na podtrženou jedničku. I z téhle poloviční epizody totiž dýchá atmosféra Battlestar naplno.

Konec srandy. Tam, kde byl první díl dokonalou jízdou, je pokračování už jen parodií a závodem o nejnepřijatelnější absurditu. Z maximálního zážitku se tak najednou stává prapodivná nechutnost, kde body navíc získává hlavně božský pár Jason+Amy.

Nejdřív jsem byl rád za to, že má western v moderním Hollywoodu pořád svoje místo, ale s touhle kategorií náhodně vybraných scénářů tam moc dlouho nevydrží. Appaloosa totiž přináší jen sled epizod ze zaměnitelného městečka se šerifovou kanceláří a saloonem, ale nikam nedospěje. Celý vztahově mířený příběh usne na mrtvém bodě a zúčtování přichází za pět minut dvanáct doslova z ničeho. Není se pak čemu divit, že se láká hlavně na herce. Ed Harris je znovu tvrďákem na počkání a Viggo Mortensen s nadhledem zvládá škatulku cowboy next door, jenže Renee Zelwegger s Ironsem ukazují, že se na Divoký západ dostali opravdu jenom omylem a jejich ušvitořené, respektive pak ležérní herectví tu nemá co dělat. Za tuhle trestuhodně provařenou šanci nakonec hodně přimhouřených 50%.