novoten

Já věřím na víly.

Nečekané vzepětí na pokraji sil vyčerpaného koně. Hřebejkova filmařská nejistota a Jarchovského tématická roztříštěnost se po nesnesitelně únavném Pupendu znovu zvýrazňuje úměrně tomu, jak blíže současnosti se přibližují. Proto by měl dát zvláštní honoráře hercům, kteří ze sebe až na pár výjimek dostali životní maxima. O to větší škoda pak je výsledná pachuť toho, jak moc pomíchané všechno je a do příjemně stravitelných životních problémů se za každou cenu musí dostat příznaky společenské krize.

Malý příjemný kult, který byl oblíbený vlastně už ve chvíli, kdy vznikl. Má všechny aspekty, které film potřebuje, abych si ho zamiloval - sympatické lidi v hlavních rolích, úžasný soundtrack a příběh, ve kterém je velmi snadné se najít, ale právě ta samozřejmost, která z Garden State čiší, mě nakonec odpudila. Ano, dokážu si představit, že jsem Andrew, který dokáže kouzelné Natalie Portman vyjádřit lásku po čtyřech dnech, ale bloudění po kořenech minulosti a zákrutách vlastní duše zůstává daleko za hranicí příjemné věrohodnosti. A navíc scénář si rozdal karty tak, že je ve finále téměř jedno, jak se kdo rozhodne, protože v takových situacích už se dnes překvapení neobjeví.

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy.

Na komedii příliš záludné a děsivé, na horror zase příliš rozjuchané. Přesto zajímavá a naprosto netypická podívaná, obzvlášť díky bezkonkurenčně nejkrásnější čarodějce Michelle Pfeiffer a dokonalému démonovi Nicholsonovi.

Soderbergh někdy umí a někdy naopak strašně otravuje. A osobní příběh ženy v současné společnosti prostě nemohl dopadnout jinak než druhým případem. Když Julia Roberts hraje snahu, hraje odhodlání a hraje zaslouženě úspěšnou, může to dopadnout i tak, že jí to neuvěřím ani za mák. Z žádného z přítomných herců neukápne ani troška upřímné emoce a Soderbergh celou dobu kašle na diváka, který chce vidět slibované drama. Zato nenápadně pochlebuje všem kritikům společnosti (ohavně prospěchářská veřejnost vs. svoboda a rodinné hodnoty). Američané se někdy nechají zmást pouze změnou závoje.

Občas poněkud otravné politicko-společenské pozadí a zbytečně propletené okolnosti, ale v dětství pro mě tahle dvojka byla naprostý kult. S trochou nostalgie byl Dempsey mým prvním regulérním seriálovým vzorem.

I takhle končí superhrdinové. S patosem až na kost, s nulovým řemeslným umem a s paběrkujícím hereckým osazenstvem. Singer by zasloužil pomník za to, že dokázal svým Superman Returns poslední dva díly škrtnout a vynést Kal-Ela znovu na vrchol.

Doslova odpudivý film, který nadlouho degradoval mého milovaného Muže z oceli na figurku podporující mír, zachraňující svět před globálními či společenskými problémy a mající často problém víc sám se sebou než se zákeřnými protivníky. Při absenci Lexe a minimalizování rozsahu postavy Lois je tak jediným zajímavým momentem souboj Clarka s Kal-Elem. Fanoušky předlohy sice potěší objevení Lany Langové, ale i tenhle motiv nakonec vyzní nějak do ztracena. A teď to hlavní negativum: koktající, protivný a věčně na plátně překážející Richard Pryor. Bez něj by to bylo jenom slabé, s ním je to pro nejlepší postavu DC comics katastrofa.

Famózní James Van Der Beek uprostřed filmu plného prázdných řečí. Suverén se nevěrohodně mění v citovou trosku a svým cynickým bonmotům tak dlouho piluje hrany, až z nich udělá neposlouchatelné fráze. Když si nakonec zopakuje i několik vět své unylé idolky, srazí tím i poslední zbytky pseudopříběhu do nesledovatelných vod. Tenhle pokus si hraje na něco, čím nikdy nemůže být a prachbídnou druhou hvězdu mu zachraňuje tehdy ještě zcela neznámý Ian Sommerhalder