Haluzz

Dardennovi protáhlí kotlem černýho humoru, trochou toho hravýho surrealismu a trochou tý líbivosti ...

Víc workshop než film... Dopotučuji nasledovat pořádně Kona, jak je třeba rozlišovat a dávkovat halucinace hlavních hrdinek.

Aspoň, že Tsukamoto chápe, že za tu dobu je třeba se někam posunout. Přehnaná béčkovitost a levnost nouzově vytvořeného pastiše na úkor moralizující a roztomile homemade-cyberpunkové "jedničky" .

Není to hixploitation, protože je tam motivace. Není to thriller, protože tam není napětí. Vlastně je to taková rodinko-hodnotová, přefiltrovaná episodka roztroušeného čehosi. Pár žánrově povedených chvil mezi tím vším a tím to hasne ...

Nakolik se dají recyklovat motivy většiny západních pohádek, nakolik se dají po Miyazakiho úpravě( samostatnost/nesamostatnost, nejednoznačnost postav, svědomí) přečíst/přeluštit a jsou jí vůbec nějak obohaceny ?

< Gallo.

Podruhé - a ještě lepší. Je tam Kar-Wai, je tam Gus van, je tam Jean-Luc, je to nádherně, perfektně rozfázované. Je to již tolikrát zmiňovaný Adonis, pozér, nasranej puberťák co vyčítá každej pohled, nemilosrdnost a fetišizace. Je to tak krásně umělé a přecpané stylem a ublížením, že v tom chci žít.

Ty stylistické odbočky jsou nesmírně opojné, ale ztrácí se v množství postav i přeskakování od jednoho vyprávění ( flashbacky) k druhému( flashforwardy) . Stejné jako Andreotti -- precizní a božsky nepředvídatelné.

Soudní krimi drama s příměsí exploatace, s titulky od Tonyho Scotta a zbytkem s prasáckou 70's HD kamerou? Je to zmatené, je to nezáživné a neví to, jestli se to brát jako závaznou polodokumentární výpověď, nebo radostnou bronson-prisonbreakovou akční ( s jedinou povedenou akcí) pecku.

Eco by měl radost. Pí je filmem o Pí, kdy Pí určuje úplně všechno, včetně stylistické stránky, včetně motivace postav, včetně zmatených zvratů. Sémantika dovedená kinematografickými prostředky k dokonalosti.