Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (862)

plakát

Killing Ground (2016) 

Australský thriller inspirovaný skutečnými zločiny na australském zapadákově, kde si vesnický redneck po vzoru kun(d)y, která neloví domácí kuřata, vždy vychytrale obhlídl nebohé zahraniční turistky, ty znásilnil, brutálně zavraždil a ponechal znetvořené v divočině. S vědomím, že se v Austrálii něco podobného skutečně stalo (a stává), nabýval film zcela jiných rozměrů, alespoň pro mě. Film za tři koruny každopádně umně pracuje s budováním napětí, prolínáním časových linií a ačkoliv představil vrahy v prvních deseti minutách, přesto si jakousi děsivost ponechali většinu filmu, což je v krásném kontrastu se všemi ubohými horory současnosti, kde 90 % stopáže nudně a bez napětí straší vzduch a když se to digitální monstrum v posledních pěti minutách ukáže, člověk se akorát posere smíchy. Závěrečná naháněčka po lese výsledný dojem z filmu ale dost sráží, stejně tak fakt, že zmiňovaná skutečnost byla mnohem děsivější a krvavější, a i když to má být nekompromisní horor o vraždách a znásilnění, nic vysloveně šokujícího zde člověk neuvidí. Přesto si film získal mé sympatie, především atmosférou před akčnější částí filmu, kterou i s mizernými prostředky dokázal vybudovat. 70 %

plakát

Trestanec (2017) 

Steroidy vyžraní modelové a vepři, parodující americké policejní složky a vězeňský život. Většina filmu se dá shrnout jako 120 minutové zdlouhavě přešlapování na místě za extrémně pomalého šmrdlání houslí v pozadí, kdy se vzpomíná na žužu rodinku a prokládá to jen velmi ojedinělá dávka krvavé zábavy. Následuje jen nerealistické, ukrutně dementní a překombinované finále, no a (doslova) pohádky je konec. Chce to být autentické vyobrazení drsného života v americkém vězení, jenže pak si zcela jemný, nesmělý a hodný zelenáč Lannister, rozpačitě si hledajíc místo u místního teplého gangu "nadlidí", strčí pervitin v kondomu do prdele a rázem se z okrajového pingla stává druhý nejvýše postavený člen Bratrstva vylízaných v celém vězení. Možná ale jen nebyl dostatečný prostor a čas na vyobrazení jeho vzrůstající reputace v gangu, protože by se pak do filmu nevešlo to podstatné, třeba jak permanentně zírá do zdi. Románkovi Waughovi asi ztvrdne jen z představy nahých a vypracovaných nebezpečných "zvířat" v kleci, které se sladkokysele potí a zároveň lesknou při žáru slunce a jejich drsných mačo cviků, takže má obsesi na vězeňské filmy plné nahých mužských těl, ale veškerý svůj fetiš si vyprojektoval už před devíti lety do Zločince , který se snad natáčel ve stejných celách jako tohle a prohodit hlavní herce, člověk nepozná rozdíl pomalu ani ve scénáři. Zatímco v něm bylo vše z vězení pečlivě ukázané a v rámci mezí zábavně vylíčené, zde se jen uboze recyklovalo, vykrádalo, případně jen apaticky nastřelovalo a jako bonus se přidal jen ten ukrutně debilní závěrečný plán, který by skončil minimálně u první prohlídky při přijetí do věznice u roztažených půlek, povoleného svěrače a obligátního zakašlání. 60 %

plakát

Hlubiny času (2016) (seriál) 

Komplexní pohled na historii Země a lidstva, který ale trpí díky své zkratkovitosti. Představit během tří dílů alespoň zlomek všech podstatných momentů od Velkého třesku k novověku, to je neproveditelné jinak než na nejzákladnější úrovni pro úplné ignoranty. Člověk s elementárním přehledem se nic nového nedoví, tudiž je samotný dokument vhodný tak pro základní školy jako doplňkový materiál k výuce, nebo pro lidi, kteří ještě v dospělosti netuší, že obilí je vyšlechtěná tráva a srážky tektonických desek vytvořily hory. 60 %

plakát

Ztracené město Z (2016) 

Mohlo to být výpravné dobrodružství filmového desetiletí. Temné, krvavé a tísnivé jako Kanibalové, ale profesionálně natočené a podané. Mohl to být i depresivní epos jako Aguirre, hněv Boží o honění se za vlastním přeludem. Mohlo to být kurva cokoliv! A on to nakonec byl jen sentimentální kýč s nádechem rodinného dramatu, kde si taťka se synem tváří tvář jisté smrti jen uspokojeně usmějí, dají si imaginárního placáka, mrknou na sebe a pronesou: "Stálo to za to", po objevení naprosto ničeho... Do prdele, námět byl tohle: "Světoznámý objevitel Fawcett se ztratil spolu s dalšími dvěma muži v džungli a už ho nikdy nikdo neviděl". Kdyby produkce předala toto zadání libovolnému dítěti a ne Grayovi, a to si pustilo jeden díl infantilního Vinnetoua, zaručeně by vymyslelo dobrodružnější zápletku než Gray za celou úmornou stopáž, kde se snažil směšně flirtovat s psychologií a vklouznout díky tomu divákovi pod kůži, přitom na konci filmu vyšel jen s mohutným usráním z jeho prdele. Ukázkový typ skvělého námětu, který když se předá do rukou průměrnému režisérovi/scénáristovi, výsledek je navzdory očekávání tristní. Film má spoustu chyb, ale pokud není schopen za dvě a půl hodiny ani na vteřinu přiblížit atmosféru nepropustného pralesa plného kanibalů, tak je fakt dost nepovedený. 60 %

plakát

Svět podle Putina (2017) (seriál) odpad!

Pokud Stone dělal dokumentární sérii v podobě subjektivního pohledu na historii USA, kterou dával do osobitého a velmi kritického kontextu, bylo to velmi relevantní a působivé, protože v něčem přinesl skutečně zajímavé poznatky a pohledy, ač s ním člověk nemusel úplně ve všem souhlasit. Bohužel, čím více Stone stárne, tím více se z něj stává nesoudný blbec, který ve jménu své celoživotní nasranosti na celou Ameriku a především její politiku (vše vychází z jeho otřesných zážitků z Vietnamu, což do značné míry přenesl do Čety) zoufale hledá všechny možné ideologické, ekonomické a vojenské oponenty USA a projektuje si do nich ryzí pravdu, protože jeho vláda mu celý život "lže". Chavez, Castro a teď Putin, kdyby ještě žil Stalin a utrousil něco na účet USA, možná i s ním by se senilní Oliver přijel vyfotit a potřást rukou. Díky tomuto zkreslenému vnímání reality pak vymlaskne tuto tendenční agitku, ve které dává prostor regulérnímu diktátorovi, kterému v zemi záhadně mizí opozice ve vězení nebo tři metry pod zemí a léta mu tam řádí sériový vrah nezávislých novinářů, aby si odžvanil ty své pečlivě naučené fráze, které přesně zapůsobí na ty stejné imbecily, kteří čtou Sputnik, hltají Aeronet a prokládají to Parlamentními listy, ale to je asi tak všechno, k čemu toto "interview" a sebepropagace diktátora Putina bude. Chybí zde především profesionální novinář, který by vyžadoval striktní odpovědi a konfrontoval hosta s tvrdými fakty. Ne submisivní blbec a fanoušek toho samého člověka, kterého "drsně" zpovídá otázkami, které mu tři měsíce předem zaslal spolu se smlouvou. Škoda, že ZOOM ve jménu sledovanosti rozšiřuje tuhle agitku, zvláště v ČR, která je vysoce kontaminovaná kremelskou propagandou, je to vysloveně nerozumné až debilní. Napsal bych, ať si udělá každý názor sám, ale tento dokument slouží pouze k vytvoření jednoho názoru, protože Stone Putina ještě uboze vtíraně doplňuje v odpovědích na stejné otázky, které sám položil, aby konečný výsledek vrhal co nejlepší světlo na jeho modlu. Přitom to byla unikátní příležitost jak Putina ogrilovat, stačilo třeba pozvat i významné ruské opoziční hlasy z exilu, případně s nimi dotočit nějaké krátké vyjádření k alespoň některým lžím, které tam Putin bezostyšně vypouští z huby, ale to by pak Vláďa na natáčení nekývl, protože je všechno, jenom ne naivní blbec jako Stone. Celou tuto jednostrannou agitaci nejlépe vystihl ruský komentátor BBC, který prohlásil, že celý pořad působí dojmem jako kdyby pro Russia Today (ruská státní propaganda pro zahraničí, vysílaná v angličtině) pracoval i samotný Oliver Stone a ne pouze jeho syn Sean. Člověk, který během libovolných deseti minut otázek a frází nepozná o čem tento pořad je, za jakým účelem byl stvořen a o co Stoneovi šlo především, má hodně nízko položenou laťku v chápání souvislostí a proto by se ve vlastním zájmu o mezinárodní politiku zajímat ani neměl.

plakát

Rocco (2016) 

Nudná pokrytecká vata, při které totálně neupřímní a přetvařující se hlavní protagonisté zdánlivě spontánně mluví o svých démonech, perverzi a životě všeobecně, ale z každé jejich věty je cítit jen přetvářka před kamerou a slibovaná upřímnost nikde. Rocco se "mezi řečí" zeptá svých synů před perfektně připravenou kamerou dokumentaristů, jestli jim vadí, že dělá porno, pubertální synek vysype z kapsy dokonale naučenou frázi, že si nemohl přát lepšího otce a je hrdý, že je jeho synem. Manželka se zcela vážnou tváří vypráví, že svého muže oddaně miluje a vůbec ji nevadí, že denně píchá se třemi dvacítkami, je vlastně ráda, protože ví, že se jí nehoní za cizími sukněmi za jejími zády. Rocco asi po hodině u jiné příležitosti mezi řečí pronese, že jeho manželka to zase tak dobře nenese. Podobné neupřímné zpovědi jak vystřižené z cizí planety, na které neplatí typicky lidské vlastnosti pak prolínají celý film. Rocco se v něm neúspěšně přetvařuje, že je pouhým nedobrovolným zajatcem vlastního ptáka a porno je pro něj nechtěné břímě. Jeho diletantský bratranec, který natáčí porno scény se clonou přes polovinu záběru (a nevšimne si toho), si hraje na filozofického umělce, který je nedoceněn, ačkoliv umí něco tak vzácného jako zmáčknout REC a točit šukání z 10 cm. Zakomplexovaná píča Kelly Stafford, která v době své největší slávy vyhulila celou italskou pláž a nechala si lízat píču od mastných dědků z domova důchodců, kterým na oplátku vylízala zarostlé prdele, si zase hraje na emancipovanou feministku, které lízání kaštanů dodává sebeúctu a její pseudoexistenciální žvásty a do sebe zahleděná přetvářka o její nesmírné síle a výjimečnosti se po deseti vteřinách nedá poslouchat. Zdánlivě explicitní dokument, ve kterém člověk uvidí jen povadlé péro Rocca ve sprše na začátku, stojící péro Rocca po scéně u bazénu a to je úplně všechno. Dokument o pornu, kde porno není vidět ani na vteřinu a z žen člověk spatří jen kozy, což je v dnešní době norma už i na televizi. Celý tento neupřímný canc žádnou výpovědní hodnotu nemá a jeho jediná zajímavost mohla spočívat v pohledu do zákulisí produkce porna od známých značek. Ani to ale nebylo v dostatečné míře ukázáno, takže divákovi musely postačit sebelítostivé žvásty všech hlavních aktérů v čele s Roccem a zároveň jejich irelevantní skryté sebeobhajování, které žádného konzumenta porna nezajímá, protože nemůže odsuzovat něco, co sám sleduje a nad čím honí. A tento dokument si pustí pouze pravidelný konzument porna, takže jeho poselství a celá idea se úplně míjí s divákem, který si ho pustil s úplně odlišnými očekáváními. 60 %

plakát

xXx: Návrat Xandera Cage (2017) 

Dalo by se to strašně snadno zaměnit s další epickou sračkou ze série Rychle a zběsile zbohatnout. Rozdíly jsou skutečně jen kosmetické a hrají ve prospěch této nejzažitější zkratky pro online porno. Tohle není hype a ta druhá neskutečně tupá a dementní píčovina pro totálně vylízané kokoty hype je. No a zde hodnotím lépe jen díky absenci ubohého patosu a více realističtější akce než v tom úmorném odpadu s auty, třeba lyžování v deštném pralese je přímo autentický balzám na duši po zhlédnutí těch "zombie aut" v New Yorku. 40 %

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Ryzí průměr, který k vyššímu hodnocení přiměje snad jen nostalgie (můj případ). Postavy jsou mizerné, Scott nedokázal polidštit a přiblížit ani jednu jedinou a nejvíc lidsky a emočně se projeví snad jen suchý kalkulující robot. Divák k postavám do konce filmu (do jejich smrti) nepronikne, natož aby si k nim našel vztah. Celá posádka působí dojmem irelevantního stáda dobytka, který se stejně porazí, tak proč se zabývat takovou blbostí a alespoň náznakem ji představit. Člověk tedy nemá tušení, kdo právě zařval, protože hystericky řvané jméno slyší poprvé a držku od začátku filmu nezaznamenal. Následná vybíjená je pak díky tomu jen audiovizuálním gore zážitkem, rozhodně ne nic hlubšího, co by se dalo snad vzdáleně prožívat. Příběh, který posunul ještě průměrnější Prometheus se zde doslova zabil během deseti vteřin v jednom flashbacku, čímž dal Ridley jasně najevo, že nějakou důmyslnou zápletku a bližší pohled na Space Joyckeye má u prdele a bude uspokojen tradiční vyvražďovačkou jak přes kopírák. Divákovi tedy muselo postačit již dávno překonané krvavé líhnutí se vším všudy a až trapně recyklované souboje o to, kdo koho vypustí do vesmíru první. S nějakou kontinuitou a logikou žánru se zde taky nikdo neobtěžoval. Vetřelci se ve všech předešlých dílech líhli minimálně po desítkách hodinách, tady za pár minut, v dřívějších dílech rostli podobnou dobu, tady během pár vteřin od vylezení z hrudníku doslova před očima. Pokud k samotnému Vetřelci nemá už co říct ani tvůrce série Scott a předvede průměrnou prefabrikovanou šestku bez nápadu se "šokujícím" koncem, který se nedá neodhadnout půl hodiny dopředu, přenechal bych sérii Cameronovi, který dvojkou udělal filmový kult z jednoho nadprůměrného sci-fi, nebo to už definitivně zabalil. Alien už patrně vyčpěl a pomalu mu vysychá i ta kyselina, takže sice kousne a umí šplhat, ale to umí i opice. Na druhou stranu je tohle snad jediná vážná a krvavá sci-fi série pro dospělé, a to je nutno ocenit v dnešní době nekonečných dementních sci-fi dystopií pro děti. Potenciální pokračování by mohlo mít koule, chce to ale schopného scénáristu, ne řemeslného plagiáta již stokrát viděného. 65 %

plakát

Deníky 1. světové války (2014) (seriál) 

Zcela nadbytečná hraná část dělá ze zajímavých dobových výpovědí a zpovědí jen ochotnické divadlo. Pokud by zůstalo u čtení z deníků a k tomu byly pouštěny dobové záběry, efekt by byl mnohonásobně realističtější. Takhle vše zabíjí teatrálnost a místy úděsně herecké výkony, které jsou v něčem jako historický dokument naprosto zbytečné. 60 %

plakát

Brimstone (2016) 

Nejlepší "feministický" film všech dob a pravděpodobně nejzdařilejší western za poslední dekádu. To vše v ryze evropském filmu, se zvučnými světovými hvězdami v čele. Originální styl vyprávění, až nevídaná brutální nekorektnost a perfektní herecké výkony. Úžasný kousek a ohromné zjevení! 90 %