Zeck

Debilové aneb hollywoodské přežvýkání potenciálně kvalitní látky. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju děsně vyhypovanou verzi Formule! a dalších závoďáckých sraček, které zvláště v minulé dekádě zaplavovaly bez absolutního zájmu širší veřejnosti trh a odnášely si tak maximálně znuděné recenze a nízké hodnocení. O to víc jsem čekal právě od tohoto filmu, který měl být údajně úžasný, netradičně pojatý a plný dramatického závodění. Tu všeobecnou stolici nadšení ovšem můj svěrač rázně uřízl zhruba v polovině stopáže, protože ze závodů jsem viděl naprosté hovno, respektive titulky s textem: "Vyhrál Hunt, Lauda nedokončil", "Lauda vyhrál, Hunt měl závadu". No kurva, díky za počteníčko! O závodění tento film vůbec není, je o nepovedeném pokusu zachytit charaktery a vztah dvou jezdců, díky čemuž permanentně střídá dva životní příběhy, jenž jsou tak absolutně nudně vylíčené a mají představit jen to, s kým dotyčný jezdec aktuálně šuká v posteli, že dojem nakonec nezachraňuje ani potenciální vrchol filmu, nehoda Laudy. Skutečný vztah těchto dvou závodníků film absolutně ignoruje, nerozvíjí ho, neukazuje ucelený (zajímavější a složitější), pouze omezuje na dvouvteřinová setkání vzájemně se fakujících karikatur skutečných jezdců a jede si dál tu svojí. Potenciál toho příběhu ležel na závodní dráze, ale Howard ho raději vraždil v obývacích nebo stájových boxech vylíčením malicherností, ačkoliv v té samé době umírali bez zájmu kamer závodníci na dráze. Kdyby se Howard místo na přehnané demonstrace bohémismu Hunta a studeného profesionalismu Laudy raději soustředil na tu "Ri-va-li-tu", o které měl být film, rozhodně by udělal lépe, zvláště když se tito "Ri-va-vo-lo-vé" pořádně předháněli jen na začátku filmu. 44%

Precizně natočený, explicitně otevřený, historicky realistický a bez alibismu podaný film, který mě zkurveně překvapil! Tohle musí zaujmout už jen naprosto přesným vylíčením obchodu s "negry", detailním provedením celým tím průmyslem s černým masem a věrohodným zobrazením jižanské nálady té doby. Skutečně věrohodná lahůdka, která i v detailech perfektně opisuje historii, ne už tolik učebnice dějepisu dnešních Američanů. Už jen proto je naprostým šokem, že v tomto americkém filmu chybí tradiční americký sentimentální patos, který by diváka nutil fandit hlavní postavě jen kvůli osobnímu příběhu, režisérovi by zároveň výrazně ulevil v práci a šanci na zisk Oskara by navíc zvyšoval minimálně o polovinu. Místo toho je raději apaticky ukazováno bezpráví, nespravedlnost nebo jen explicitní mrskání do masa bez patřičného zakončení v podobě úlevy nebo pocitu zadostiučinění diváka. A to jen proto, aby byl dostatečně zdůrazněn "duch doby" a fakt, že negr z plantáže si nad politováním mohl tak maximálně honit ptáka při nejperverznějších erotických představách. Film je tedy na jednu stranu filmem, ale jeho primární cíl je oživení historicky tupých znalostí Američanů a připomenutí jim, jak to za jejich pradědů vlastně chodilo. Herecké výkony jsou naprosto špičkové a takový Fassbender zahrál snad nejlepšího záporáka za poslední dobu a podal možná nejlepší výkon v celé své kariéře. Herecké výkony jsou špičkové i od těch "negrů", ačkoliv za celý film neřeknou téměř nic a přitom naprosto vše. Dokonce i hudba a její doplňování s dějem je precizní a divák jí zaznamená jako plnohodnotnou součást vylepšující film, ne jako fádní hudební podkres děje, jak tomu bývá u většiny filmů. Dokonce i ty jindy směšné artové záběry dokázal rejža vychytat a sedí tam jak prdel na hrnec. 90%

Tento film nemá s Jackass nic společného, krom mediální reklamy a lidí, kteří na něm vydělali. Mnohem více kontroverze a fekálií než předvedl tento film, pravidelně předvádí v těch svých třeba Cohen, a zvláště Bruno a Borat jsou de facto ze stejného těsta. Bad Grandpa je napolo hraný a napolo prankový film, který je v obou svých polohách až překvapivě umírněný a silně svázaný skutečností, že v něm hraje dětský herec. Navíc zcela evidentně míří za okruh tradičních fanoušků Jackass, aby vydělal více škváry. Knoxville tedy v podstatě respektuje a reflektuje stárnutí a vyzrávání úplně prvních fanoušků a do jisté míry jim přináší humor, který odpovídá jejich věku. Nedělám si ale starosti, že by se v nejbližších letech neobjevila klasická 4, pokud tedy klukům nedošla zásoba hoven a klouby už nemají na úrovni těch důchodců, ze kterých si dělají pravidelně prdel. Ale kdo ví, třeba je právě Grandpa jen první vlašťovkou v úplně novém směru, kterým se chtějí vydat. Mají na to ostatně už svůj věk. Pět hvězd nedávám pouze proto, že kvalita vždy vystřelila k maximu jen při té provokaci běžných lidí, a toho nebylo ve filmu zase tolik, abych se z něj regulérně pochcal. 75%

Netuším, pro koho je tento dokument vlastně vhodnější. Zda pro informační revolucionáře bojující za informace, na které mají právo, nebo pro apatické mainstreamové ovce, které nepotřebují vědět vcelku nic, a každému kdo jim rozčeří vody dobrovolné nevědomosti přejí pomalé lynčování. Gibney zkrátka jen nastřelil historii WikiLeaks a nechal do toho žvatlat dvacet lidí s dvaceti názory. Sám za sebe pak divákům sdělil jedinou ucelenou myšlenku, že Assange udělal sám ze sebe mučedníka, ačkoliv jím být vůbec nemusel. Na jednu stranu pravdivé, na druhou chyběl kritický pohled na ty dvě kurvy, které zcela dobrovolně roztáhly nohy a vzápětí běžely na policii s trestním oznámením na protržený kondom, čímž jednak zabily WikiLeaks, ale zabily tím i její důvěryhodnost u ovcí, které žijí v té dobrovolné nevědomosti. Bravo, kurva! Já když si v šestnácti koupil šprcku v Kauflandu a ta mi praskla, měl jsem kurva štěstí, že jsem partnerku nezbouchnul, ale hlavně, že pak neběžela na policii udat moje tlusté péro, na kterém ta guma nevydržela vcelku! Sám Assange je zcela irelevantní a já osobně v něm žádného Boha nevidím. Vidím v něm člověka s ideou, který odstartoval něco, co tady mělo být už za studené války v tištěné podobě. Skutečný člověk hodný obdivu je Bradley Manning, který sedí za to, že daňovým poplatníkům chtěl sdělit informace, jak jimi placení vojáci vraždí civilisty, ačkoliv podle televize rozváží svobodu do světa. Dnes jsou vrahové vyznamenáni, morální člověk sedí v lochu a whistlebloweři jsou terčem číslo jedna pro šimpanze Obamu a jeho vládu, ačkoliv bez nich nemohla a nikdy nemůže existovat demokracie v pravém slova smyslu. Člověku se z toho chce akorát blejt, a pokud se vám blejt chce, tento dokument je celkem solidní volba. 70%

Já jakožto divák speciálů mohu konstatovat jen to, že tohle je ten nejslabší, který jsem viděl. Pokud sleduju speciál, je to pro sarkastický humor této legendární trojice, teatrální autenticitu, zajímavé lokace a příběh/dobrodružství. Tento speciál neměl ani jedno a navíc v něm chyběl James May. Klakson a Hemond v něm mění luxusní káry každých deset metrů cesty a místo nějaké ucelené myšlenky a scénáře to ukázalo jen dva zazobané Brity po krizi středního věku na dovolené, kteří okázale dokazují, že mohou řídit auta, nad kterými normální člověk může tak maximálně honit ptáka u google images. Působí to zkrátka dojmem, že si tam přijeli pohonit triko, udělat dojem na místní smetánku a plážový kundy, a točení filmu byla až sekundární záležitost. Zklamání, ale věřím, že ortodoxní fandové kár si na tom to své našli. 60%

Stručný stařec a jeho němý souboj s mořem. Rudápevnost je sice herecká klasa, která film s jedním hercem a jedním monologem dokáže obstojně sehrát, přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že ten film byl naprosto o hovně. Ono taky svěřit osmdesátiletému dědkovi hlavní roli v survival dramatu a přiložit mu k tomu scénář s dvěma odstavci, to by se v určitých částech světa považovalo za neúctu ke starším. Díky tomu pak taky člověk místo nějaké zábavy, deset minut čumí na "mořského vlka" jak něco se svojí senilitou hledá po lodi, případně mu nemístně fandí při oblékání nepromokavého obleku, když ho ne a ne dostat přes svá artrózní kolena. Ve výsledku tedy film ukázal jen přesedlání z dřevěné kocábky na gumovou, dvě grimasy Robertka, desetkrát promočený a usušený svetr a pak táboráček. Ani jeden inovativní nebo zajímavý návod k přežití, jen rozlehlý Indický oceán (s pobřežím v dáli) a ujištění, že v Číně vyrábí stále šmejdy. 40%

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55%

Fascinuje mě, jak se mohu v komentářích dočíst, že jde o konspirační dokument salónního levičáka (tím je pravděpodobně myšlen člověk, který dělal válečného novináře už ve Vietnamu), když v něm vystupují samotní novináři, kteří hráli na válečnou strunu a doslova se v něm kají za své omyly a neprofesionalitu, kterou předváděli před a při napadení Iráku. Monumentální lež o zbraních hromadného ničení je dnes vyvrácena i samotnými představiteli USA, i přesto se najde spousta idiotů, kteří tu válku o ropu a smrt milionu civilistů stále obhajují a podporují. Pochopitelně, právě oni nemají absolutně žádné informace a ještě méně přehledu a ovlivnění jsou pouze vlastním subjektivním přesvědčením, které nemá s informacemi vůbec nic společného. Pilger je ve válečné novinařině dlouholetý pojem a já jeho dokumenty žeru, protože pokaždé nabídne úhel pohledu, který západní média nenabízí. Klást správné otázky správným lidem a neoblomně trvat na odpovědi, to je pravá úloha novináře. Přepisovat a nechat si diktovat, co mohu nebo nemohu zveřejnit, to je propaganda v Goebbelsově/komunistickém střihu. USA a její zahraniční politika jde přes mrtvoly od té doby, co shodila atomovou bombu na Japonsko a odstartovala tím studenou válku. Její propaganda funguje od té doby natolik dokonale, že ačkoliv by většina jejich prezidentů od Trumana dál byla označena za válečné štváče a zločince (nebýt to Američané), v USA a Evropě se těší prazvláštní úctě a respektu, i díky médiím a jejich naprosté neochotě informovat pravdivě, celistvě a objektivně. Pokud někdo odsuzuje nacisty za vraždění civilistů, pak je pokrytec, pokud to samé přehlíží, či dokonce kvituje u tzv. "bojovníků za demokracii", kteří nemají s demokracií společného absolutně nic. Je třeba se z té hollywoodské pohádky tvrdě probrat a začít myslet vlastním mozkem, USA není nic jiného než novodobá variace na britské rozpínavé impérium před sto lety. I já sám si prošel dlouhou názorovou proměnou než jsem k tomu díky získaným informacím a studováním novodobé historie přišel, bohužel mi v tom žádné české médium nepomohlo ani slovem, naopak jsem byl od mala masírován všemožnými pořady a kreslenými pohádkami o tom, že je to země, nad kterou není. I díky tomu dnes považuji 900 000 mrtvých civilistů v Iráku (nebo např. 4 000 000 mrtvých civilistů ve Vietnamu) za stejnou váhu jako 900 000 mrtvých Američanů (nebo např. 4 000 000 mrtvých židů v koncentrácích). Pro někoho je první údaj jen číslo a ten druhý potenciálně správné oběti. Třeba ale jednou budou ve vedení redakcí sedět lidé, kterým bude z představy jejich rozstřílených a roztrhaných děti natolik na blití, že se z čísel rázem stanou lidé a čtenáři budou mít konečně k dispozici informace, ze kterých si vytvoří zdravý názor, ne předem objednaný. Tvůrce tohoto dokumentu nám ukazuje už dnes, že ty čísla lidé jsou, je jen na jednotlivcích, nakolik budou chtít zapojit vlastní mozek, úvahu a představivost při sledování, nebo nakolik jim lenost zavelí jít raději zapnout CNN nebo českou Novu/ČT/Primu a vědět to své (vůbec nic). 100%

Fascinující příběh. Pokud bych byl fanatický fanoušek Rodrigueze (tudiž občan JAR), dal bych o hvězdičku více, takhle jsem byl pouhým usmívajícím se pozorovatelem, nikoliv zasaženým divákem. 80%

Tady ani není co napsat a hodnotit, v tom filmu se za hodinu a půl odehraje naprosté hovno. Béčkový herec Walker dostal úkol, sehrát roli deprimovaného a vyčerpaného otce, který po několik dní svádí heroický souboj s baterií inkubátoru a pronáší u toho nezajímavé vzpomínkové monology, doprovázané flashbacky na ještě nudnější dialogy postav, o kterých pronáší ty monology. Do toho párkrát vyběhne schody, párkrát seběhne do sklepa, párkrát dojde do nemocničního skladu, padesátkrát mu zapípají hodinky a jednou vystřelí z pistole. Pokud nejste čerstvý rodič a vaše dítě se nedodělává v troubě, pak zažijete nový rozměr nudy. Digitální novorozeně pak všemu nasazuje pomyslnou posranou plenu na hlavu. 20%