Kinofil

|| TV-MA || HBO || "Not great, not terrible. Fucking aMAZINg!" Jak nejlépe oslavit výročí Černobylské jaderné elektrárny než pravděpodobně nejlepší minisérií všech dob? Mohl bych si to pouštět každý rok, ba každý měsíc, ale nerad bych si tento skvost zprotivil. Napoprvé v r. 2019 jsem z něj byl neskutečně odvařený jako asi každý, s nutkáním stát se jaderným fyzikem amatérem. Napodruhé moment překvapení logicky opadl, ale význam, myšlenka a fantastická filmařina pochopitelně zůstala. Jak se k tak kvalitnímu dílu Mazin vůbec dostal je na samostatný příběh (asi byl ozářen nějakým duchem). Faktem je, že v Černobylu funguje každý jednotlivý umělecký aspekt. Být to film, posbíral by všechny hl. sošky Oscara. Od nádherné kamery snímající sovětskou architekturu, jako by v ní vyrůstala, přes husí kůži nahánějící hudbu talentované Guðnadóttir až po režii a střih, které ví, kdy kam v příběhu přecházet, co odhalit, co si nechat na později, a hlavně, kdy "držet hubu". Respektive nechat mluvit obraz a zvuk, který vám řekne vše. Tohle 90% dnešních filmařů jaksi zapomíná. Pak jsou tu samozřejmě vrcholné herecké výkony jak Harrise, Skarsgårda a Watson po záporáky od slizkého O'Neila (Fomin) přes ostatní Sověty po snad největšího padoucha na poli seriálů - Rittera (Ďatlov). Obrovská škoda, že tento talentovaný britský herec již není mezi námi a paradox, že zemřel o 9 let dříve než jeho postava v reálu. Když je řeč o Britech, nejen, že je z počátku legrační britský přízvuk naprosto v pořádku, než na sílu tlačený ruský, ale rovněž klobou dolů před tím, jak se jim podařilo vše skloubit, jako by se v Černobylu narodili. Pár odchylek o realitu tu je, ale tak minimálních, že nemá smysl se v nich vrtat. Pořád je to filmový příbeh, a ne dokument. Seriál taktéž není jen o katastrofě, ale také politickém pozadí. Černobyl je díky tomu 5dílný rozbor Sovětského myšlení v kostce pro západní svět, až se sami bývalí Sověti musí divit, jak je to přesné (my Češi pak chápeme ještě víc). Každá epizoda se věnuje něčemu jinému, což však vždy zapadá do širšího celku a rozšiřuje zdánlivě nesouvisející rozsah největší, nejen jaderné, katastrofy. Na poli 5 dílů, respektive 5 hodin je tu toho tolik, co by klidně vystačilo na několik sérií (ale je dobře, že k tomu nedošlo). Smekám před celým tvůrčím týmem a doufám, že se někdy HBO či jinému studio podaří přijít s podobně silným námětem a pořadem. Ehm, říkal někdo 11. září? 100%.

|| TV-14 || NBC || Rozpočet: N/A || Velká škoda, že mi tenhle klenot unikal tak dlouho. Ale vlastně toho nelituju. V době, kdy je kvalitních, komediálních seriálů jako šafránu není nic lepšího, než objevit již objevenou Ameriku a začít nakoukávat jako úplně nepolíbený seriál, který miliony lidí zná nazpaměť už dávno. Samozřejmě jsem znal alespoň videa na YouTube a kupu meme (teď už chápu jejich význam), takže to nebyl skok do neznámého. Od prvních dílů jsem pochopil styl, vzájemné vztahy a žánr "naschválového" humoru, který je mi tak strašně blízký (co já bych v tom kanclu navyváděl...). Velká škoda, že se tento typ humoru v pozdějších sériích mírně vytrácí naúkor vztahů, ale pořád tu máme zásobu trhlých a skvěle napsaných charakterů, že je vždy nad čím se bavit. Jasnými tahouny jsou Michael, Jim, Dwigt a Pam spolu s vedlejšími postavami, které čas od času dostanou více prostoru pro několik epizod. A to je chytré osvěžení oproti např. Přátel, kteří vždy byli definováni jen ústřední šesticí. Díky tomu, když nějaká z nich dočasně nebo trvale odpadne, je kým ji nahradit. Ano, Michael od 8. série seriálu citelně chybí, ale jak říkám: je tu stále Jim, Dwight, Pam a další. Ze 100% se stane 80%, což je stále solidní nadprůměr. Do toho se objeví někdo zcela nový (Andy, Erin, Robert California + camea), kteří obsazení zase osvěží. Pak jsou tu velkou výsadou mnou neoblíbené vztahy mezi postavami. Je vždy jen otázkou času, kdy to v nějakém seriálu začnou párovat. Jim + Pam je však pro mě největším překvapením. Jejich budování vztahu je jednak originální, napínavé a hrozně dojemné. Opět to ke konci mírně ztrácí dech, ale pořád jsem měl důvod se o ty dva bát. Co by za do dali ohraní Přátelé a jejich Ross a Rachel pořád a pořád dokola. Totéž bohužel neplatí o Andy + Erin, jejichž linka je zřejmě nejzbytečnější ze všech a nikam nevedoucí. I přes to je živnou půdou alespoň pro pár vtípků. A tohle platí prakticky o všem. Kancl si u mě dokázal udržet hodnocení 4-5/5* u každé série a o nějakém kvalitativním sešupu (s výjimkou výše vypsaných negativ) mluvit nemůžu. Takových seriálů bych napočítal na prstech jedné ruky soustružníka. Důkazem budiž výborná a dojemná závěrečná epizoda, které se daří v rychlosti pouzavírat veškeré příběhové linky, navracet staré známé postavy a ještě stále zabavit. Takové seriálové Endgame. Okamžitě připisuju do Top 10 nejoblíbenějších seriálů a už se nemůžu dočkat, až si to střelím znovu. Vlastně nechápu, proč to už dávno nerecyklují v TV jako Simpsonovi nebo Přátele?! A třeba jednou pochopím ten vtipt: "That's what she says." 100%.

|| TV-MA || Netflix || Rozpočet: N/A || "Dáma na E6. Šach mat!" Ne nadarmo se říká, že šachy odhalují skutečného člověka. Zde to platí dvojnásob. Smyšlený příběh mladé Beth Harmon, kterou pohltila desková hra víc než je zdrávo v žádné z epizod nepolevuje, naopak se nabalují další a další souvislosti ovlivňující jak ji, tak její hru. Ve zkratce je to typické "sportovní" drama o outsiderovi, ze kterého se stane miláček národa. Jen by si nikdo nevsadil, že nafilmovat šachy může být ohromná jízda a ve finále dokonce příšerný nervák, jenž je napínavější než všechny současné blockbustery dohromady. Co na tom, že je každá hra bleskový šach. O to víc vyniká její výjímečnost a nemusí se tolik stříhat. Ano, i u mě to okamžitě zvedlo zájem o tuto hru, byť preferuji spíš ty kouzelnické z Harryho Pottera. Jenomže jen o nich to není. Beth má problém se svou identitou a závislostí vyhrávat. Jde tak o paralelu mezi profi sportovci, kteří se uchýlí k dopingu, aby mohli porazit úplně všechny. A co pak? Do toho řeší adoptivní matku, milostný život a povinnou politiku mezi USA a SSSR. Neuvěřitelné, kolik věcí se na to dá nabalit. Francova režie si to podává na jedničku a zabaluje vizuál do podmanivých padesátek se skvělou hudbou. Být tohle film, Anya Taylor-Joy má jistého Oscara (Emmy je samozřejmost). Její proměna v umíněnou holku, která se bojí prohrávat, přitom prohrává sama se sebou je neskutečná. Každý její taneček nebo pohled do očí každého hned uhrane. Pozadu nejsou ani Thomas Brodie, a především Harry Melling (Dudley z Pottera), na kterého si musím dát bacha, ještě o něm uslyšíme. Netflix se vytasil se svým "Černobylem", který s každou další epizodou překonává sám sebe (nejslabší je povinný úvodní hodinový flashback) a vyvrcholí fantastickým finále v Moskvě, kde se všechny příběhové linky krásně propojí a důstojně ukončí. Na rozdíl od Disneyho Mandaloriana je Dámský gambit promyšlené dílo od začátku do konce a šach mat letošní seriálové nabídky. Jen doufám, že neoznámí druhou sérii. "Zahrajeme si?" 100%.