Kinofil

|| PG-13 || Paramount || Rozpočet: $150 mil. || USA: $716 657 763 - ČR: 145 914 958 Kč - Celkem: $1 486 657 763 || Tom Cruise nám doručil jeden z nejlepších poctivých blockbusterů posledních 5-10 let! Zároveň si celý tým udělal skvělou reklamu na nadcházející Mission: Impossible (M:I), což jim nikdo nemůže zazlývat. Trailery nelhaly, když tvrdily, že nás čeká dechberoucí a oku lahodící vizuální podívaná. Je úplně jedno nakolik holdujete stíhačkám (já vůbec, ale chápu, že fanoušci musí být naprosto udělaní) a nakolik původnímu filmu (za mě lehký nadprůměr). Cruise tu stejně rozjíždí prakticky jiný film, jež má mnohem blíže k M:I. Je to dáno hlavně partou okolo, tedy: Cruise-McQuarrie-Paramount-Balfe s pomocí Kosinski-Zimmer-Bruckheimer-Simpson-Scott partičky. Díky řekněme staré a nové škole se Top Gunu daří míchat moderní (nad)standardy s estetiku originálu a celkových 80. let, ve kterých vznikaly ty největší pecky dua Simpson-Bruckheimer. Stejně jako pro Cruise jde o návrat na počátek jeho kariéry, pro mě jde o návrat k těmto chlapáckým akčňákům s pořádou dávkou akce, vizuálu a minimem CGI. TG:M si tak musí užít každý, kdo tomuto holduje a chce po všech čím dál horších marvelovkách apod. se nabít něčím originálnějším a čerstvějším. Co na tom, že příběh z části kopíruje jedničku, jen z úkolu dělá opravdovou mission impossible. Vše se točí jen kolem sebevražedné mise, na kterou trénují, avšak její výsledek, dle očekávání, proběhne ještě sebevražedněji. Přímočarost tu vůbec není na škodu, protože proč jsme na film šli? No přece kvůli scénám ve vzduchu! Sem tam se někdo s někým tradičně popichuje, ale všechny důležté proslovy si nechávají až do kokpitu (doslova). Nesmím zapomenout na hodně hot milf Connelly, jejíž role se zdá být malá, ale v závěru skvěle vyvrcholená včetně roztomilé romantické scény mezi ní a Cruisem (jako by spolu už něco měli). A pak taky zřejmě poslední role Kilmera, který je na ploše snad 3 vět lepší než v originále a odpouštím mu všechny jeho namyšlené excesy z dřívějška. S každou takovou odbočkou na nás za rohem čeká další a další brutální letecká scéna. 90% musí být skutečných (zbytek asi CGI vylepšení, ale fakt nemám ponětí co a kde) za doprovodu starého i nového soundtracku, kterému film dává dostatečný prostor (tedy žádný úryvek je na pár desítek sekund). Jo a dojde i na polonahý plážový volejbal, který je hrozně fajn za doprovodu songu od OneRepublic. Gaga si přijde na své až nádherném, slunce zalitém v závěru, díký čemuž u mě song neskutečně stoupl. Hudební soundtrack tu vlastně frčí od prvních sekund až do samotného konce, včetně skvělého OST od Balfe a Zimmera (především Balfe), kteří trochu vykrádají M:I, ale komu to vadí? Pokud jsem tedy nepopadal dech, podupával jsem si nohou a do toho se přiblble křenil ("mám jen jeden výraz"). Vyzdvyhnout musí i zbytek obsazení, které je naprosto fajn, ať už jde o známější obličeje nebo ne. Snad jen Harris mohl mít víc scén. Víc chyb hledat nebudu, nejsou tu. Nemůžu se dočkat až tato "paramountí školka" vymyslí něco dalšího, tedy mimo sérii M:I. Ať už je pro někoho TG:M pouhým spin-offem M:I nebo ne, pravdou je, že jde o jeden z nejchlapáčtějších blockbusterů za posledních několik let po boku Šíleného Maxe, Ford vs Ferarri a nolanovek a ritchieovek. Po odchodu z kina jsem si musel zkontrolovat, jestli mi náhodou nenarostlo třetí varle. Nenarostlo, ale ten pocit byl faj. Vidíme se za rok u M:I 7, Tome! 100%.

|| TV-MA || HBO || "Not great, not terrible. Fucking aMAZINg!" Jak nejlépe oslavit výročí Černobylské jaderné elektrárny než pravděpodobně nejlepší minisérií všech dob? Mohl bych si to pouštět každý rok, ba každý měsíc, ale nerad bych si tento skvost zprotivil. Napoprvé v r. 2019 jsem z něj byl neskutečně odvařený jako asi každý, s nutkáním stát se jaderným fyzikem amatérem. Napodruhé moment překvapení logicky opadl, ale význam, myšlenka a fantastická filmařina pochopitelně zůstala. Jak se k tak kvalitnímu dílu Mazin vůbec dostal je na samostatný příběh (asi byl ozářen nějakým duchem). Faktem je, že v Černobylu funguje každý jednotlivý umělecký aspekt. Být to film, posbíral by všechny hl. sošky Oscara. Od nádherné kamery snímající sovětskou architekturu, jako by v ní vyrůstala, přes husí kůži nahánějící hudbu talentované Guðnadóttir až po režii a střih, které ví, kdy kam v příběhu přecházet, co odhalit, co si nechat na později, a hlavně, kdy "držet hubu". Respektive nechat mluvit obraz a zvuk, který vám řekne vše. Tohle 90% dnešních filmařů jaksi zapomíná. Pak jsou tu samozřejmě vrcholné herecké výkony jak Harrise, Skarsgårda a Watson po záporáky od slizkého O'Neila (Fomin) přes ostatní Sověty po snad největšího padoucha na poli seriálů - Rittera (Ďatlov). Obrovská škoda, že tento talentovaný britský herec již není mezi námi a paradox, že zemřel o 9 let dříve než jeho postava v reálu. Když je řeč o Britech, nejen, že je z počátku legrační britský přízvuk naprosto v pořádku, než na sílu tlačený ruský, ale rovněž klobou dolů před tím, jak se jim podařilo vše skloubit, jako by se v Černobylu narodili. Pár odchylek o realitu tu je, ale tak minimálních, že nemá smysl se v nich vrtat. Pořád je to filmový příbeh, a ne dokument. Seriál taktéž není jen o katastrofě, ale také politickém pozadí. Černobyl je díky tomu 5dílný rozbor Sovětského myšlení v kostce pro západní svět, až se sami bývalí Sověti musí divit, jak je to přesné (my Češi pak chápeme ještě víc). Každá epizoda se věnuje něčemu jinému, což však vždy zapadá do širšího celku a rozšiřuje zdánlivě nesouvisející rozsah největší, nejen jaderné, katastrofy. Na poli 5 dílů, respektive 5 hodin je tu toho tolik, co by klidně vystačilo na několik sérií (ale je dobře, že k tomu nedošlo). Smekám před celým tvůrčím týmem a doufám, že se někdy HBO či jinému studio podaří přijít s podobně silným námětem a pořadem. Ehm, říkal někdo 11. září? 100%.

|| TV-MA || HBO || "I know what is the cost of a truth. Now I ask...what is the cost of a lie?" Závěrečná epizoda přichází s monstrprocesem, který by snad v měřítku našel srovnání pouze s Norimberským soudem. Nejen, že nás čeká neuvěřitelně silné finále a dozvíme se, co se vlastně stalo před explozí, kterou si seriál šikovně šetřil celou dobu. Vše je nám ke všemu podáno a vysvětleno takovým způsobem, že před tím musí smeknout nejeden jaderný fyzik, ale také všechny dokumenty a pořady o Černobylu. Tato epizoda by se měla (a možná už ano) přednášet všem, kteří se chtějí o katastrofě co nejvíce a nejsrozumitelněji dozvědět. Stručně řečeno to pochopí jak Jana Drábová, tak i Standa z Brna. V příběhu pak sovětské vedení, které je mnohy tvořeno z naprosto nekompetentních lidí. Střih mezi procesem a výbuchem šlape na jedničku stejně jako efekty, kdy každý pohled do reaktoru vyvolává pocity jako při pohledu do pekla. A ačkoliv víme, jak to s Legasovem dopadne, stále se daří udržovat napětí i emoce. Jako např. ve scéně venkovní pauzy mezi Legasovem a Ščerbinou, ze kterého se vyklube poslední soukromý rozhovor potvrzující jejich postupný přerod z politicky motivovaných rivalů v opravdové přátele. Konec se dle očekávání nese v hořkém duchu tak, jak je v SSSR zvykem. Ovšem nemůžu vynechat perfektní tečku v podobě epilogu představující skutečné hrdiny a události, kdy je potřeba otevřít oči a uvědomit si, že nic z toho nebyla fikce, ale pravda. Vichnaya pamyat. 100%.

|| TV-MA || HBO || "We live in a country where children have to save lives of their mothers." Čtvrtou epizodu bych s hodně velkou nadsázkou nazval nejslabší. Ale to pouze v porovnání s předchozím a následujícím klenotem a s opomíjením jedné z nejintenzivnějších scén nejen tohoto miniseriálu. Tvůrci tentokrát chtěli trochu zvolnit a ukázat, jak černobylská katastrofa likvidovala jeden nevinný život za druhým. S radiací nebo bez. A to se opět povedlo na výbornou. Přes 600 000 lidí bylo katastrofou postiženo a na každém se nějak podepsala. Totéž jako válka. Na scénu přichází parta vojenských záložáků mající za úkol zlikvidovat tamní zvěř. Zkažení mladé čisté lidské duše v přímém přenosu musí pohnout s každým divákem, nejen kvůli střílení nebohých pejsků. Proslovy z úst afgánských vojáků by se daly tesat do kamene, stejně jako monolog staré babky dojící krávu v úvodu. Komu by to nestačilo, v těsném závěru přijde ona 90 sekundová jednozáběrovka likvidace ozářného grafitu na nejnebezpečnějším místě na planetě, kterému předchází napínavé testování strojů, a především trefná narážka Legasova s Ščerbinou o "lidských robotech". Neboli obětování pro vyšší dobro, které čeká samotného Legasova. Scénáristický skvost! 100%.

|| TV-MA || HBO || "Akimov...His face was gone." Ve třetím díle příchází řada na očekávané "casualties" z řad bojovníků proti Černobylské elektrárně. Přirovnání k válečné terminologii se příhodně hodí ke každé epizodě, jelikož je celá minisérie o boji proti neviditelnému nepříteli - ať už radiaci nebo sovětskému duchu. Scény z moskevské 6. nemocnice nabízí opravdu silné momenty s rozkládajícími se zaměstanci elektrárny a hasiči. To co se reálným dokumentům a smyšleným filmům o jaderných haváriích nikdy nepodařilo věryhodně vykreslit, nebo se tomu vyhýbali, je zde v plné dávce. Představa jejich utrpění je nepředstavitelná. Linka s rodinou Ignatenko možná působí v celém příběhu navíc, ale krásně se propojuje s tou hlavní, aby přinesla kýžené rozuzlení. Na druhé straně přichází party černouhelných hrdinů na jednu z mnoha sebevražedných misí pro odvrácení ještě větší katastrofy. Je mi jedno, jak to probýhalo ve skutečnosti, pro mě jsou zde horníci spolu s obětavými potapěči největšími "anonymnímy" hrdiny minisérie. Na opačné straně pak stojí slizký Ďatlov, který s každou větou či pohledem prohlubuje odpor k této postavě a obrovský obdiv k Paulu Ritterovi. Příběh člověka toužícího po uznání a moci, ochotného jít přes mrtvoly, lži a odmítání vlastních chyb. SSSR v kostce. Na závěr nemůžu nezmínit neuvěřitelně nádherně nasnímaný "betonový" pohřeb hasičů. Taková práce se světlem a kompozici, jež platí o celém seriálu, se nevidí ani ve vysokorozpočtových filemch! Totožé platí o občasných záběrech na sovětskou panelovou architekturu, která se správnou rokou umí vykouzlit oku lahodící obrazy. Klobouk dolů. 100%.

|| TV-MA || HBO || "I prefer my opinion instead of yours." Je po havárii a nyní je potřeba vyřešit, co bude dál. 2. epizoda nejen až dokumentárně odhaluje, jak probýhal postup likvidace havárie během prvních 30 hodin, ale také ukazuje fungování sovětského režimu v přímém přenosu. Tedy kdo komu velí a co je vůbec zač. Šéf jaderné energetiky jakožto vyučený švec? Není problém. Šéf průmyslu jako bývalý betonář? V SSSR naprosto normální. Ačkoliv se postavy Legasova a Ščerbiny liší od reálu, v příběhu fungují tak, jak mají i s občasnými polopatickými technickými vysvětlivkami pro pomalejší. Vsadím se, že podobné přirovnání neutronu k letící kulce skutečně musel někdo použít, aby vysvětlil tupým sovětům fungování radiace. Jakýkoliv typ diváka má díky tomu výhodu, že se opravdu něčemu přiučí. Trochu škoda, že legendární pád helikoptéry zde vypadá, jako by za něj mohla radiace a nikoliv lano jeřábu (ačkoliv je viditelné jeho přestřižení). Menší historické lapsy však vynahrazuje přepečlivá režie, která ví, kdy má být seriál zticha a ponořit diváka do vrzajících zvuků smrtelného prostředí elektrárny. Jak evakuace města, tak i brouzdání zatopenými nádržemi jsou scény jako vystřižené z hororu. Černobyl vás prostě nenechá vydechnout. 100%.

|| TV-MA || HBO || "You didn't see graphite! YOU DIDN'T!" Jak nejlépe vtáhnou diváka do děje než skočit rovnou do akce. Hasiči vyráží k hořící jaderné elektrárně, aniž by tušili, co za sebevražednou misi je čeká. Zaměstnanci elektrárny bloudí zničenými, a hlavně zamořenými chodbami, aniž by tušili, co za peklo způsobili. A když mluvím o peklu, mám na mysli skutečnou bránu do pekla, kterou sovětská ruka otevřela v bloku č. 4. Každý pohled do této díry je pak neskutečně fyzicky nepříjemný, ale zároveň vzrušující. Efekty jsou na nadstandardní úrovni, včetně hudby, režie a herců, což platí i o zbývajících dílech. A ani zdaleka nevadí, že se 1. epizoda hlavní postavám téměř nevěnuje. Tím hlavním je tu totiž stále Černobyl. Ze závěrečného proslovu sovětských vůdců jaderného průmysl neskutečně mrazí i dnes. Stejně jako z popírání či upravování reality, jak se jim hodilo (měření radiace) a také posílání svý podřízených na smrt. Zkrátka hotová válka proti lidskosti. Datum 26. dubna, 1986, 1h 23min 45sec si zapamatuju navždy. 100%.

|| TV-14 || NBC || Rozpočet: N/A || Velká škoda, že mi tenhle klenot unikal tak dlouho. Ale vlastně toho nelituju. V době, kdy je kvalitních, komediálních seriálů jako šafránu není nic lepšího, než objevit již objevenou Ameriku a začít nakoukávat jako úplně nepolíbený seriál, který miliony lidí zná nazpaměť už dávno. Samozřejmě jsem znal alespoň videa na YouTube a kupu meme (teď už chápu jejich význam), takže to nebyl skok do neznámého. Od prvních dílů jsem pochopil styl, vzájemné vztahy a žánr "naschválového" humoru, který je mi tak strašně blízký (co já bych v tom kanclu navyváděl...). Velká škoda, že se tento typ humoru v pozdějších sériích mírně vytrácí naúkor vztahů, ale pořád tu máme zásobu trhlých a skvěle napsaných charakterů, že je vždy nad čím se bavit. Jasnými tahouny jsou Michael, Jim, Dwigt a Pam spolu s vedlejšími postavami, které čas od času dostanou více prostoru pro několik epizod. A to je chytré osvěžení oproti např. Přátel, kteří vždy byli definováni jen ústřední šesticí. Díky tomu, když nějaká z nich dočasně nebo trvale odpadne, je kým ji nahradit. Ano, Michael od 8. série seriálu citelně chybí, ale jak říkám: je tu stále Jim, Dwight, Pam a další. Ze 100% se stane 80%, což je stále solidní nadprůměr. Do toho se objeví někdo zcela nový (Andy, Erin, Robert California + camea), kteří obsazení zase osvěží. Pak jsou tu velkou výsadou mnou neoblíbené vztahy mezi postavami. Je vždy jen otázkou času, kdy to v nějakém seriálu začnou párovat. Jim + Pam je však pro mě největším překvapením. Jejich budování vztahu je jednak originální, napínavé a hrozně dojemné. Opět to ke konci mírně ztrácí dech, ale pořád jsem měl důvod se o ty dva bát. Co by za do dali ohraní Přátelé a jejich Ross a Rachel pořád a pořád dokola. Totéž bohužel neplatí o Andy + Erin, jejichž linka je zřejmě nejzbytečnější ze všech a nikam nevedoucí. I přes to je živnou půdou alespoň pro pár vtípků. A tohle platí prakticky o všem. Kancl si u mě dokázal udržet hodnocení 4-5/5* u každé série a o nějakém kvalitativním sešupu (s výjimkou výše vypsaných negativ) mluvit nemůžu. Takových seriálů bych napočítal na prstech jedné ruky soustružníka. Důkazem budiž výborná a dojemná závěrečná epizoda, které se daří v rychlosti pouzavírat veškeré příběhové linky, navracet staré známé postavy a ještě stále zabavit. Takové seriálové Endgame. Okamžitě připisuju do Top 10 nejoblíbenějších seriálů a už se nemůžu dočkat, až si to střelím znovu. Vlastně nechápu, proč to už dávno nerecyklují v TV jako Simpsonovi nebo Přátele?! A třeba jednou pochopím ten vtipt: "That's what she says." 100%.

|| R || Warner Bros. / Castle Rock || Rozpočet: $25 mil. || USA: $28 341 469 - ČR: 1 717 340 Kč - Celkem: $73 300 000 || Co napsat k filmu, který každý dávno zná a pokud ne, nemá na tomto webu co dělat. Tak třeba to, proč je to vlastně jeden z opravdu nejlepších filmů všech dob (sám ho mám zde na 1. místě). Využil jsem příležitosti nedávného 4K remasteru, abych si tuto klasiku říznul poprvé v originále. Výsledek? Emociální masakr, který vidět poprvé v životě, v závěru by mě totálně rozsekal. Nicméně brečel jsem alespoň smíchy (Alexander Dumb-Ass), až jsem scény musel přetáčet. Co jsem si však (konečně) uvědomil je, jak je Shawshank "nutričně" bohatý klenot, kde má každá replika, objekt, událost, rozhodnutí své pevné místo ve scénáři a všechno vede k nějakému, epickému vyvrcholení. Je tu taková kupa linek (Anyho rozuzlení "vraždy", Ředitel a bible, Red a ztráta naděje, Brooks...), které by ostatním filmů bohatě postačili k trilogii, a díky kterým je divák dosyta napapán. Ačkoliv jsem film viděl milionkrát už od dětství (pro mě je to už dávno nostalgická pohádka), vždycky zapomenu nějakou scénu, a tak jsem "překvapen", jak se k onomu známému zvratu s útěkem Andyho dopracujeme. Podobných geniálních zápletek je tu víc a mě nezbývá než závidět divákům, kteří měli tu čest Shawshank vidět v kinech jako první. Velkou novinkou pro mě bylo originální znění. Zde ovšem musí konstatovat, že ho český dabing válcuje a není to jen tím, že jsem ho znám nazpaměť. Duo Dlouhý-Molčík jsou legendy sami o sobě (jako Filipovský) a každému dialogu dodávají další emociální hodnotu (viz voice over Brookse, kterého nadaboval vzhledově dost podobný Jiří Hálek) nebo pychlavé nadávky (pořád něco s řití) a vtipy (s výjimkou Alexandra "Doumá"). Ostatně už "bonusová" scéna s Brooksem za mřížemi dokazuje, jak je zdánlivě zbytečná scéna pevně spjata s celým filmem a vlastně jednou z nejikoničtějších scén vůbec, a to právě díky zvučnému dabingu. Takových scén je tu každá druhá, jelikož díky Deakinsově kameře je co záběr, to umělecký obraz. No a s Newmanovou hudbou co písnička, to slzička na krajíčku. U tria Darabont-King-Newman nikdy nepochopím, jak mohli šlápnou 2x do stejné řeky a natočit témeticky dva podobné filmy a každý z nich opět klasika (a taky mi někdo vysvětlete, proč jsou nejlidštější filmy z prostředí věznic a psychiatrických léčeben). Můžeme jim jen děkovat. Důkazem budiž, že mám po miliontém prvním zhlednutí šílené nutkání si pustit Shawshank po milionté druhé. Nebo si počkám na 8K 3D VR speciální edici. Důvod se vždycky najde. "Doufám". 100%.

||PG-13 || Universal || Rozpočet $59 mil. || USA: $44 936 545 - ČR: 9 158 050 Kč - Celkem: $105 697 415 || Chazelle s každým projektem jen víc a víc potvrzuje, že patří mezi nejnadanější současné filmaře Hollywoodu, kterým se daří úspěšně střídat žánry. Na první pohled by moderní divák čekal od Prvního člověka podobnou podívanou jako např. Apollo 13 ve stylu Gravitace. A dočká se. Jenže Chazelle nám chtěl doručit i neprozkoumanou Armstrongovu osobní linku čili žánr, který dobře zvládá. Na druhou stranu se v ní přehnaně nepiplá, a tak je většina příběhu věnována převážně dobívání vesmíru ve všech ohledech a nijak se od této tématiky dlouze neodbíhá. Technická stránka je naprosto fantastická a vtažení diváka do kokpitu stíhaček nebo vesmírných modulů vás posadí na zadek. Díky tomu, ačkoliv každý zná výsledek, se daří budovat napětí a nejistotu, jak to vlastně s misí dopadne. Tedy totéž, co se podařilo Howardovi v Apollu. Gosling je v hlavní úloze adekvátní, ale dokázal bych si představit i jiného herce. Na jeho emočně minimalistický projev jsem si už zvyknul a v úloze Armstronga mi to nijak nevadilo. Ostatní herci nemají mnoho prostoru a vyniká spíš jen Foy jako jeho žena. Vyzdvihnout musím Hurwizovu hudbu, jenž potřetí Chazellův film nádherně ozvučila. Poněkud škoda, že se s ní až do závěru dost šetří. A o ten jde ve filmu především. Poslední cca 20 minutovka letu na Měsíc je naprosto dechberoucí, podkreslená nádhernou hudbou a doplněná o praktické efekty, až máte díky IMAX kameře pocit, že se skutečně nacházíte na povrchu Měsíce. Takže ať už kdokoliv bude nadávat na "nudnou" osobní linku a pomalejší tempo, v závěru to filmu rád odpustí a přijde si na své. Oscarová ignorace ze strany Akademie je pak přímo zločin proti filmografii. Byl bych opravdu nerad, kdyby se na tento skvost někdy nedej bože zapomnělo. 95%.