Richard Müller: Nepoznaný

Prajem Rišovi, aby už našiel svoj pokoj a tú pomyselnú pláž, na ktorej bude sedieť a maximálne skladať texty, ktoré mali vždy čo povedať publiku napriek častokrát veľmi osobnej povahe. Už by som sa na jeho mieste netrápil živým vystupovaním a radšej nech si nájde niečo menej stresujúce, čo ho stále môže živiť a baviť (skladanie textov). (18.11.2016)

Dokument to nie je pekný, ale je poctivý a pravdivý. A tak to má byť. Richard, napriek všetkému máš moje uznanie za to čo robíš. Verím, že budeš pokračovať a ešte nájdeš vyrovnanie a pokoj v duši aj tu na zemi. Vďaka, že napriek vlastnému nepokoju ešte stále dokážeš pomáhať a dávať radosť pokoj a istotu veľa ďalším ľuďom. Má to všetko stále zmysel. Dokazuje to aj tvoj najnovší album 55, ktorý by už možno nebol, ale je a to je super, lebo stále si vždy pripravený a nespoznaný frajer v exprese Tón s cigaretkou na dva ťahy a biolektrovíziou v očiach. (01.02.2017)

Müller bol jeden z našich najlepších umelcov. Vyhral svoj boj s drogami a prehral si tým kariéru. Stratil úsudok. Miro Remo o tom natočil smutný film. A ja neviem, čo z toho bolo smutnejšie, či tá celková strata, ponižujúci pohľad na súčasnosť, alebo clivosť za veľkosťou minulosti. Miestami až pod hranicou dôstojnosti (Remo bol vždycky sviňa), ale aspoň to vzniklo skorej, ako sa Müller rozhodol pre turné s Banášovou, prerazil posledné dno a utopil sa v septiku. (06.07.2022)

Je to silné jako portrét zlomeného člověka, kterého drží pohromadě jen devadesátková sláva a jeho blízcí, kteří mu nedovolí od zpívání odejít. Ale je těžké si z toho odnést něco dalšího než tenhle znepokojivý obraz. Několikrát vás zasáhne kontrast mezi divokým černookým, černovlasým démonem co někde z plných plic zpívá v nočním klubu a utahaným, prošedivělým tátou, co chce jen, aby mu přestalo být smutno a mohl v klidu sedět a koukat do stromů. Ale dál nic dokument nepoví - jak k téhle změně došlo? Jen nemoc, nebo toho bylo víc? Co lidi kolem, jak na to reagovali? Do jaké míry skutečně drží ti pantátové RM v branži, i když on nechce, do jaké míry to reflektují? Sposta věcí by mě zajímala, ale vidím jen nahá záda nemocného chlapíka, kterého je mi hrozně líto. (29.08.2019)

Tak jo, začněme samotným názvem filmu – proč se tak jmenuje? Co se mám z dokumentu dozvědět nového, nepoznaného o Richardu Müllerovi? Abych pravdu řekla, nedozvěděla jsem se o něm téměř nic … Po příchodu z kina jsem usedla k internetu a začala hledat souvislosti, což asi neměl být úplně účel dokumentu, že? Pokaždé je pro mě těžké hodnotit dokument, protože by měl v ideálním případě zachytit realitu. Jenže – kde ta realita leží? Řekla bych, že pravda bude někde uprostřed. Na jednu stranu jsem ocenila to, že nebyly v dokumentu přetřásány Müllerovy proslulé „výstřelky“, na druhou stranu si nejsem úplně jistá tím, do jaké míry je dokument úmyslně seskládaný tak, aby vytvářel dojem, jaký vytvořil – tedy přestávat zachycovat realitu, ale upravovat ji … Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost provázet životem lidi s duševním onemocněním, byla bych v rychlých soudech opatrná. Pro okolí je skutečně velice těžké rozeznat, kdy dotyčného motivovat k činnosti, nenechat ho propadnout apatii a kdy jej zase raději nechat být a dopřát mu klid. Dokument byl zřejmě natáčený v obdobích, kdy byl Müller ve stavu netečnosti a emocionální oploštělosti - kam zmizela jeho mánie? Solidní psychiatr přeci dokáže předepsat medikaci (obzvlášť takové super star), která by měla co nejmenší negativní dopad na běžné fungování daného člověka a měla co nejméně vedlejších účinků. Je jasné, že si teď Müllerův předchozí zhýralý život vybírá svou daň, ale je to s ním opravdu tak špatné, jak nám to dokument (a bulvární média) podávají? Není to taky tak trochu laciné? Je opravdu Müller loutkou v rukou svých manažerů? Je to chudák, kterého mám litovat ? Kdepak, já Müllerovi věřím – věřím, že má v sobě dostatek vnitřní síly ke změně … že ji v sobě objeví a použije. A hlavně - vím, že to jde! (09.02.2017)