maty39

Před čtvrtou kapitolou této série jsem si zopakoval všechny díly. Zde se musím přiznat, že když jsem viděl první díl poprvé, tak jsem nechápal to všeobecné nadšení, kdy byl tento film prohlašován málem za spásu akčního žánru. Bylo to nějakých 70%. Myslel jsem, že jsem měl příliš vysoká očekávání a že na podruhé prozřu..... No, neprozřel. John Wick není špatný film, Keanu Reeves má charizma a akční scény jsou řemeslně zvládnuté. Můj problém s akčními scénami je, že všechny vypadají pěkně, cool, a John likviduje své nepřátele elegantně, ale tak nějak bez námahy. Je to jako hrát střílečku na easy, nebo dokonce na story obtížnost. Prostě bez výzvy mě to přestává po chvíli bavit. John nemá za celý film žádného důstojného protivníka. Hlavní záporák je nevýrazný, nemá ani pořádného poskoka a všichni jsou z Johna připosraní. Chápu, že to byl úmysl, ale mě osobně to nesedlo. Řemeslně briliantní, žánrově už je to horší. John Wick je pořád dobrý akční film, jen za špičkou žánru pořád zaostává. 70%

Boha jeho, to byla kravina. U některých vážně míněných scén jsem se neudržel a musel jsem se smát. Někdy už je to za hranou dobrého vkusu a člověk jen nevěřícně zírá co si blázniví indové na něj zase vymyslí. Hrdinové s vážnou tváří pronášejí věty za které by se snad každý musel stydět a cítit se trapně. A ano, užil jsem si každou minutu. Je to tak spávně za hranou dobrého vkusu že to z nějakého důvodu funguje. Být to o něco vážnější (a CGI o něco lepší), nebo o chloupek více divoké, tak je to neskutečná srajda. Fascinovaně jsem koukal a nechápal jak je možné, že mě to tak baví. A mimochodem, vizuálně je to ohromující. Z některých záběrů mi brada spadla do klína. Chápu, že na některé diváky je to moc, ale mě to sedlo.

Hru jsem nehrál, ale slyšel jsem na ní spousty chvály. Po první sérii seriálu jsem ale zklamaný. Buď byly ódy na první Last of us přehnané, nebo tvůrci nedokázali zadaptovat hru tak aby se její kvality přenesly i do seriálu. Začněme ale pozitivy. Produkční kvality jsou nesporné, herci bez vyjímky odvádějí maximum a obecně, některé scény a interakce jsou napínavé, nebo emocionálně dohrané do maxima  (když je vezmu izolovaně od zbytku). Problém je, že jako celek je Last of us scénáristicky rozklížené a nedotažené.  Problém není jen to, že se věnujeme vedlejším postavám, nebo linkám, které se ukáží slepé pro další vývoj děje. Problém je, že nevěnujeme dostatek času hlavní dějové linii a vztahu mezi Ellie a Joelem. Celé to vyvrcholí v závěrečném díle, kde tvůrci vylejou příběhovou, vztahovou i emocionální vaničku divákovi na hlavu během několika scén (Joelův monolog o jeho dceři, Ellie o její kamarádce, celé vyvrcholení její linky o imunitě) a mě to bylo naprosto ukradené i když chápu, že to mělo být vrcholem. SPOILER Nehezkým koloritem seriálu se stalo i představování postav, které "vyklidí scénu" ještě v tom samém díle. Když se to stane poprvé tak to funguje, ale když je to popáté, tak už je to očekávané. Konec SPOILERU Za pár týdnů má vyjít Last of Us na PC. Možná si to zahraju, abych zjistil jestli je seriál jen věrná adaptace přeceňované hry, nebo mizerná adaptace.

Babylon je film, který rozhodně stojí za vidění. Minimálně první polovina, která je dravá, opulentní, vizualně ohromující, drzá a originální. První polovina se soustředí hlavně na zobrazení hollywoodu v dobách před nástupem zvukového filmu a těsně po jeho nástupu. Spíše než na postavy se soustředí na samotné natáčení, večírky a prostředí. Jednotlivé epizody jsou excelentně natočené, dávají nám představu o době a lidech co žili v tomto světě. Pak je tu druhá polovina. Ta se soustředí na jednotlivé postavy a bohužel nefunguje. Babylon chce být freskou která by nám dala pokud možno co nejkomplexnější pohled na Hollywood té doby, ale bohužel některé postavy mají méně prostoru, než bylo třeba aby nás zajímaly a ty hlavní zase mají příliš prostoru a jejich linky šly uzavřít dříve. Navíc je tam spousta další vaty. To vše zbrzdí původní zběsilé tempo a druhá polovina se vleče. Ano závěrečných cca 10 minut je potěšení sledovat, ale kdyby jsem se k němu nemusel pronudit hodinou vaty a klišé, tak bych byl spokojenější. Ještě smutnější je, že uvnitř tohoto nabobtnalého tříhodinového Babylonu je o 50 minut kratší mistrovské dílo.

Pokud by se Piráti z karibiku drželi zajetých kolejí, tak by Orlando Bloom a Keira Knightley měli být ústřední dvojicí a tahouny tohoto pirátského dobrodružství a ve vší úctě, tato dvojice nemá dostatek charizmatu aby dovedla pirátskou sérii k úspěchu. Naštěstí někdo měl dostatek prozíravosti a doplnil je Johnny Deppem. Ten údajně pojal kapitána Jacka Sparrowa jako kombinaci Keitha Richardse a Loony Toones postaviček a ukradl si celý film pro sebe. Minimálně první polovina je neskutečná jízda. Představení Jacka Sparrowa, monumentální hudba, vyvážené dávkování (excelentní) akce a humoru pokládají základ nejen tomto filmu, ale i celé sérii. Dovolím si tvrdit, že prví polovina Prokletí Černé perly je to nejlepší z celé série. V druhé polovině filmu trochu spadne řetěz. Celá zápletka se zlomením kletby je trochu natahovaná a trochu zbytečná. Lepší scénář ve druhé polovině by z tohoto dobrodružství udělal nesmrtelnou klasiku. Takhle je to ve druhé polovině stále výborný dobrodružný film s prvky fantasy. Jack je pořád zábavný, Geoffrey Rush si svoji roli také užívá, Verbinski ukazuje svůj talent a hudba je pořád epická. K tomu si připočtěme nějaké ty námořní šarvátky a Prokletí Černé perly se řadí mezi jedny z nejzábavnějších historických dobrodružných filmů. Navíc postava Jacka Sparrowa se stala jednou z nejikoničtějších postav všech dob.

Nová vánoční klasika? No spíše nové vánoční guilty pleasure. Krvavé, zábavné a podvratné.  Akce není špatná a David Harbour je dokonalý v roli Santy. Překvapivě funguje i jako regulerní vánoční film.

Na Wednesday jsem se těšil už od té doby co jsem se dozvěděl že jí Tim Burton připravuje. Jennu Ortegu jsem znal pouze z několika dílů Stuck in the middle (překvapivě zde hraje podobnou postavu jako ve Wednesday, jen z opačného spektra temnoty - tzn. schopnou dívku, na kterou všichni spoléhají a která vše vyřeší). Pak Netflix Wednesday vypustil a začal hype. Pod jeho vlivem jsem od Wednesday  očekával trochu více. Přes originálně se tvářící námět Wednesday nepřináší ve výsledku nic nového. Wednesday je seriál vyladěný pro teen diváka. Trochu toho dospívání, romance, mysteria a nějaké zvraty. Celé je to zabalené v líbivém kabátku a i přes Wednesdeiny nihilistecké komentování okolního světa to zase tak temné není a je to překvapivě krotké. Burton ve svých nejlepších dílech dokázal být mnohem divnějším, znepokojivějším a temnějším. Wednesday je především zábavná, řemeslně bezchybná a Jenna Ortega je vynikající. Takže jsem vlastně spokojený. 7/10

Sommers není Spielberg, Fraser není Ford a Goldsmith se Williamsovi také nevyrovnal. Přesto mě Mumie baví i po letech a možná že i více než v čase premiéry. Když jsem Mumii viděl znovu po zhruba deseti letech, tak  mě překvapilo jak neskutečně našlapaná a zábaná je. Ne že by mě dříve nebavila, ale trochu jsem očekával, že jsem si ji pamatoval lepší než ve skutečnosti je. Paradoxně fakt že Sommers je oproti Spielbergovi nižší level dodává Mumii ten správně béčkový zážitek. Mumie má pekelné tempo od začátku až do konce. Akce je dobře natočená, chemie mezi postavami funguje na jedničku a příběh je správně béčkový. Mumie vypadá velkolepě i po letech, triky pořád nepůsobí příliš zastarale . Indy byl áčkový film v áčkovém balení. Mumie je béčkový film v áčkovém balení. Mumie je podle mě nejlepší Indyho následovník.

Dlouho jsem přemýšlel pro jakého diváka je tento seriál zamýšlen. Pokud se na The Rings of Power podívá někdo, kdo to myslí s Tolkienovým dílem seriozně, tak musí být poměrně zklamán. A teď nemyslím nezbytně jen faktické změny oproti předloze. Seriál opouští veškerá témata a myšlenky, která Tolkien vkládal do svých příběhů. Peter Jackson je dokázal do svých děl přenést, někdy s větším úspěchem (LotR), někdy s menším (Hobit). The Rings of Power se vzdávají ambicí na tématicky věrnou adaptaci Tolkiena a jediné co zanechávají jsou jména postav a světa, kde se příběh odehrává. Pokud divák očekává epické zpracování ve stylu filmů Petera Jacksona, tak musí být znechucen. The Rings of Power  vypadají jako seriál s obřím rozpočtem. Veškerá epičnost je ždímána pouze z vizuálu a cgi efektů. Jacksonova trilogie byla epická i když se spolu dvě postavy bavily. Uznávám, že je nefér porovnávat film a seriál. Problém je, že z tohoto díla je vidět, že tvůrci jsou jen nájemní řemeslníci. Ano, dokáží se vyvarovat základních chyb (až na několik nešťasných vyjímek), ale pro seriál s tímto rozpočtem mohli najmout někoho s talentem a vizí. Pak je tady ten divák bez očekávání, kterému stačí generické fantasy ze světa Středozemě. Pokud dokáže přejít některé vychtěné dějové linky a dokáže potlačit kritické myšlení a přijme to jen jako zábavnou historku na večer po shonu běžného dne, pak musí být spokojen. Já osobně jsem měl očekávání. Chápu, že adaptace druhého věku pouze na základě dodatků knih je nevděčná práce a je zapotřebí skutečný talent dokázat vyprávět tento příběh tak aby dělal čest své předloze. Na druhou stranu jsem chtěl v první sérii vidět jen důstojné zobrazení vykování prstenů moci a představení hlavních postav a rozestavení figurek po pověstné šachovnici. Neměl jsem ani problém s Galadriel jako hlavní postavou, tedy až do okamžiku, kdy jsem jí viděl v prvních dílech. To co z ní tvůrci udělali je smutné. Hlavní problém je ve scénáři. Scénáristé nenapsali ani jednu zajímavou postavu. Durin mladší je zajímavý jen díky talentu jeho představitele. Na postavě Galadriel je vidět, že tvůrci ani nepochopili proč Pán prstenů funguje. Hlavní postavy nejsou Gandalf, Aragorn, Legolas a ani Gimli. Hlavními postavami jsou Hobité, což nejsou žádní válečníci a hrdinové, ale obyčejní "lidé", kteří jsou vtaženi do záležitostí čarodějů, elfů a lidí. Aragorn, Gandalf a spol. jsou důvod proč je Pán prstenů epický a rozmáchlý příběh. Frodo, Sam a ostatní Hobiti jsou jsou proxy postavy pro diváka a čtenáře. Proto Pán prstenů funguje nejen jako epické, ale i jako osobní a emocionální vyprávění. V Rings of Power podobná postava zoufale chybí. Chluponozí jsou to nejhorší na celé první sérii. Když k tomu přidám fakt, že celá linka s Galadriel je strašně vychtěná a pokud se v ní divák začne hnípat, tak se rozpadne jako domeček z karet. Celá je tam jen jako berlička kterou tvůrci propojí Numenor, Mordor, Harad a Eregion. Pokud tuto linku porovnáte s Tolkienovým originálem a zjistíte jak jednoduše to je vyřešeno, tak jsem si uvědomil, že jsem sledoval jen nepodstatnou dějovou výplň, která příběhu více škodí než prospívá. Tvůrci v ní jen dávali na obdiv nedostatek kreativity, vytváření paradoxů a nesmyslů. Nekanonické postavy jsou příliš nevýrazné na to aby mě zaujaly, nebo znechutily. Prostě jen existují. A to jak je odbyté kování prstenů moci je trestuhodné. 5/10 Přesto stále doufám, že v druhé sérii přestanou tvůrci vytvářet zbytečné dějové linky a dramata a ukážou válku elfů se Sauronem a že z proto Gandalfa udělají Modrého čaroděje, který bude na východě hledat svého kolegu a Nori potká nepěkný osud. Jen malá vtipná poznámka na závěr. Seriál dělá ze smrti Finroda, bratra Galadriel, drama epických rozměrů a staví na ní motivaci Galadriel k honu na Saurona. Přitom dle knih Finrod byl brzo po smrti převtělen díky tomu že se obětoval pro Berena a žil ve Valinoru se svou milou, kteru opustil, když se vydal do Středozemě.

Z Bullet Trainu přímo sálá japonská atmosféra. Ne proto, že se odehrává na palubě japonského rychlovlaku, ale z charakterizace postav a jejich chování. Při hodnocení jsem si všiml, že je podle knížky japonského autora. Tady se musím přiznat, že bych ve filmu místo hollywoodských hvězd raději viděl japonské herce. Samozřejmě v hollywoodské produkci a se stejným režisérem. Takhle dostáváme zábavnou historku o zabijácích notně ispirovanou Ritchiem a Tarantinem.  Bullet Train z tohoto srovnání vychází poměrně úspěšně. A je vidět, že v akčních scénách se Leitch cítí jako ryba ve vodě. Ani nevadí, že jich není tolik. Pokud by si tvůrci na konci odpustili ne příliš přesvědčivý digi vlak, tak bych byl spokojenější.