JohnCZ

Chvíli trvá, než se do děje divák přes první roztříštěnější polovinu dostane, ale jakmile se situace začne hrotit a linky se protnou, je to jízda až do konce. Opět parádní výprava, dobře natočená i ozvučená akce a jako celek, až na hollywoodsky přestřelené (avšak díky tomu ukrutně zábavné) finále, se mi to zdálo býti dějově o něco hlubší než první série. Ač jsem tomu ze začátku moc nevěřil, Krasinski je i se svým Chuckovským vzhledem v roli zarputilého a stále mírně přinasraného Jacka Ryana výborný.

Vykrádačka všeho možného, zejména zmiňovaného Nezvratného osudu, který měl ale jasná pravidla, zatímco tady je to takový typický hororový freestyle, kde se ústřední bubák chová zejména tak, jak se to hodí scénáristům. Vzhledem k tomu, že je to celkem blbé, tak je fajn, že se to nebere úplně vážně a je skoro škoda, že postava kněze dychtícího zahrát si na bratry Winchesterovy nedostala více prostoru. Díky humoru to ale svižněji odsýpá a navzdory jinak rutinnímu provedení celkem dobře baví. A to i nemalou měrou díky Elizabeth Lail, na kterou se taky moc dobře kouká.

Další z řady řemeslně slušně odvedených light hororů s hezkým vizuálem, zajímavým digitálním bubákem, ale nijakým scénářem. Není to špatné, ale ani nijak zvlášť dobré, byť nahoru to zlehka vytahuje celkem fajn pointa.

Umění manipulace. Sice furt nechápu, jak se mu to povedlo, kor když Jonathanu Tuckerovi kouká to zmrdství celou dobu z očí a z každé věty, kterou k Leah dominantně pronese. O to je ale atmosféra každou minutou hustší a svým pomalým, leč zlehka stupňujícím se, tempem směřuje k nevyhnutelnému probuzení se z milostného okouzlení do tvrdé reality. Nebo?

Konzervativně pojatá a z estetického hlediska dokonale natočená červená knihovna. Hlavní hrdinka je sice co do charakteru strašně na pěst a dějově je to předvídatelné až běda, ale špičkovou dobovou výpravou, krásnými exteriéry a precizní výstavbou scén to do sebe prostě vcucne.

Jedním slovem: elegantní. Sympatická rozehřívačka před tím než to Sorkin naplno rozjel v The West Wing. Ačkoli se jedná o daleko přístupnější drama, navíc s nádechem romantiky, a celé to působí ohromně idealisticky, není to vubec hloupé. Už tady je cítit Sorkinův rukopis a talent na chytré slovní přestřelky. Nechybí povědomé prostředí, mihne se tu i pár známých tváří, doprovází to krásná hudba. Z hlediska děje nic extra výrazného, ale je to prostě... fajn.

Stejně asi jako každého i mě nalákalo ono české dobrodružné drama odehrávající se na Islandu. Přiznám se ale, že pravděpodobně, stejně jako ostatní, jsem čekal trochu něco jiného. Minuta věčnosti se dost úporně snaží brnkat na artovou strunu, což se jí minimálně po stránce vizuální daří. I samotný námět není vůbec k zahození, jenže zatímco jsem očekával emocemi nabité sbližování otce s dcerou, dostal jsem podivné dialogy a nesympatický, přehnaně pubertální herecký projev jinak hezky vypadající a tou dobou takřka třicetileté Martiny Babišové. Co vedlo tvůrce z ní udělat mentálně nevyspělou rozcapenou jednadvacetiletou čtrnáctku, to fakt nevím.

Naprosto nečekaná hororová sci-fi pecka, která mě po velkou část stopáže fest napínala a děsila jako už žádný horor dlouho ne, aby ke konci co do tempa mírně zaškobrtla, ale nakonec mě stejně dostala mrazivě znepokojivou finální pointou. Tím a celkovým pohráváním si s klišé žánru film trochu připomíná podvratné kousky od Peeleho, ale tohle mi sedlo výrazně víc než třeba nedávný Nope. Parádní emzáci, tempo, co nenechává vydechnout, miloučká Kaitlyn Dever a celkově hezký vizuál, který nepotřebuje z nutnosti ušetřit prachy věci zbytečně schovávat.

Na jednu stranu je fajn, že film přehnaně netlačí na pilu, prostě jen ukazuje situaci takovou, jaká je a zkoumá pocity mladého kluka, který propadl chlastu a snaží se z toho dostat. Na stranu druhou je to ale celé dějově až příliš banální a filmařsky jednoduché, nepříliš dobře zahrané, s nevýraznou kamerou a odměřenou režií téměř až televizního rázu. Což není nutně úplně špatně, alespoň forma nepřebíjí obsah a sdělení, které by teoreticky mohlo někomu ve správné chvíli i pomoct. Žádný velký dojem to zároveň taky nezanechá.

Luxusní výpravou a pomalejším stylem vyprávění to dává vzpomenout na špičkový Homeland, který byl ale v uvěřitelnosti i propracovanosti scénáře ještě o kus dál. Jack Ryan je méně kritický a více devadesátkově americký, byť nějaké zvraty taky nechybí. Není to úplně 100%, linka s operátorem dronu působí nadbytečně, tempo a dramaturgie občas trošičku skřípe a je to tematicky rozhárané přesně tak, jak je u mnoha moderních seriálů už pomalu zvykem, a dost drobných linek prostě jen tak vyšumí. Je to znát i na konci, který by si zasloužil o něco poctivější gradaci. Nicméně i přes menší výhrady mě to fakt bavilo. Akce není přehnaně moc, ale když už je, tak je výborná. A ty skutečné exotické lokace (namísto fejkových kulis s mizerným CGI na pozadí) dělají z hlediska pocitu autentičnosti hrozně velký rozdíl.