JohnCZ

The Edge of All We Know není dokument o černých dírách, ale dokument o vědcích, kteří černé díry zkoumají. Konkrétně o skupině astrofyziků, kteří poprvé v lidské historii dokázali nafotit skutečnou supermasivní černou díru nacházející se v galaxii M87 vzdálené zhruba 54 mil světelných let od Země. Což je samo o sobě pecka a bezpochyby hodné velkého uznání. Dokument samotný je to ale spíše skromný, nemainstreamový, dalo by se skoro říct až nezáživný - až mě překvapilo, co něco takového vůbec na Netflixu dělá. A rovnou případného diváka varuju, že pokud se na to chce dívat s tím, že se pokochá pěknými animacemi a zároveň se u toho něco nového o černých dírách dozví, tak ať raději hledá jinde. Je to skutečně spíše osobní dokument o lidech a jejich výzkumu, než-li nějaká vymazlená popularizace.

Hodně zručně natočené, ale taky fest předvídatelné a lehce po španělsku telenoveloidní. Scénář dobrou režii moc nestíhá, snaží se pohrávat si s divákem a tvářit se vychytrale, ale svým sebevědomým "čum, jaxme si s tebou vytřeli podlahu" odhalováním karet působí trochu hloupě a samoúčelně vykonstruovaně. Podobný typ filmů, co vodí rafinovaně diváka za nos, miluju, ale tohle mi nesedlo tak, jak bych asi býval chtěl. Částečně možná proto, že mě zápletka příliš nebavila, sympatie k postavám byly nulové a jejich osud, než že bych se o ně bál, mi byl spíše ukradený. Fincher to zmákl lépe.

Onoho spojení dokumentu a hraného seriálu jsem se trochu obával. Buď, že bude dokument zbytečně brzdit a natahovat napínavou hranou složku a nebo naopak, že bude dominovat složka dokumentární a hraná část bude jen taková laciná znouzectnost vizualizace. A ve finále jsem příjemně překvapen, jak tahle symbióza šlape přirozeně a byť obě složky mají v určitých chvílích své rezervy, jak vyrovnaně a plnohodnotně funguje. První série se oproti jiným a často po první sérii zrušeným seriálům díky bohům příliš nezaměřuje na přípravy a cestu, ale velice záhy se přistává a kolonizuje. Dokumentární část šlape standardně a u dramatické mě zprvu potěšil fakt, že se jde k věci a místo jindy protěžovaných mezilidských vztahů se opravdu zaměřuje na technické cíle mise. A díky své krátkosti si drží dravé tempo - tedy co díl, to velký posun kupředu. V druhé sérii se děj posouvá o roky vpřed a namísto survivalu o pár lidech začíná plnohodnotná kolonizace a terraformace, což rozjíždí další klasická témata, z nichž nejvíc je patrný důraz na ekologii a vliv korporací. Hraná složka dostává více prostoru, děj se hodně zaměřuje na jednotlivé postavy a dramaturgicky to působí daleko více jak plnohodnotný seriál. Dokumentární část jde malinko do pozadí a navíc se od určité chvíle zaměřuje až příliš na eko moralizování. To je sice v této době potřeba více než kdy jindy, ale nejsem úplně přesvědčený, jestli zrovna v tomto seriálu a obzvlášť na tak velkém prostoru. Dramatická část to tentokrát zachraňuje a ač té fantazie tam s každým dílem bylo více a více, bavilo mě to až do konce. Jedna část příběhu o dobývání Marsu se sice završila, ale klidně bych v tomhle poměrně unikátním formátu pokračoval dál.

Prequelová epizoda k seriálu Mars. Sympatický příběh sester Joon a Hany, kterak v mladém věku přišly na to, že být nerdy weirdo mezi průměrnejma děckama je sice pain, ale je to holt úděl chytrých lidí a průkopníků.

Původní dvojici filmů jsem vyloženě protrpěl - umění stvořit něco tak neskutečně přeplácaného a zároveň nudného se jen tak nevidí. O to víc mě Snake Eyes příjemně překvapil tím, jak se drží při zemi a do digitálních omalovánek spadne v rozumných mezích až v poslední půlhodince. Jinak je to klasický akční výplach s tradičním průběhem, zasazený v takovém tom jakoby komiksovém světě, kde je úplně normální a nikdo se tomu ani nediví, že mu na pozemku v díře žijí tři obrovitánské anakondy. Obrazově je to moc pěkné, akce taky solidní a rozvážnější tempo v jindy obvykle hektických blockbusterech vždycky vítám. Vlastně bych se i vsadil, že kdyby byl tenhle film zasazen do MCU, místo jakési Cobry by tam G.I. Joe resp. S.H.I.E.L.D. bojoval proti Hydře, tak by měl Snake Eyes jakožto typický superhero/supervillain origin hned o 20 % víc.

Parodie sebe sama, kde nereálná a nefyzická akce je až ten druhý problém. Tím hlavním je slabý a nepřehledný příběh prošpikovaný nepochopitelně dojákovitými vsuvkami a neustálým omíláním rodinných hodnot vytrhávajících z, když už nic, tak alespoň zábavně vypadající akce. Zejména v těchto scénách si lze povšimnout podivně neupřímného melodramatického (ne)herectví. U tříáčkového akčního filmu opravdu nechci mít pocit, že se dívám na ochotníky z Hallmarku. Rodinný patos a křesťanské hodnoty sice k téhle sérii do jisté míry vždycky patřily, ale nepamatuju si, že by kdy závěrečná modlící scéna byla až takhle nesnesitelná. "You ready to say grace, kid?

V podstatě se jedná jen o rozšíření informací z předchozího dokumentu A Life on Our Planet. Opět podnětné, opět zajímavé, ale více postavené na povídání a (repetitivních) animacích, takže to působí více jako takové ty tradiční dokumenty, které známe z televize. Podrobnější info je fajn a opakování je matka moudrosti. Kdo má ale už něco málo nakoukáno nebo načteno a to nejen třeba od Davida, tak se nic vyloženě objevného taky asi nedozví. Až na tu over the top zmínku o covidu, která mi v tomhle kontextu přišla dost mimo, jinak ale dobré.

Krásná a moudrá zpověď člověka, který se přírodě věnoval celý život a zároveň po formální stránce dokonalý dokument, který i přes četná zjednodušení shrnuje vše zásadní, co naši planetu v současnosti sužuje. David Attenborough tu sice neříká nic, co bychom vyloženě nevěděli nebo netušili. Přesto ale pochybuji, že si mnoho z nás tyto problémy a hlavně jejich kritické dopady na budoucí život nejen divoké přírody, ale i nás samotných, skutečně uvědomuje. Těší mě, že si vyspělé země nejenže problém uvědomují, ale konečně ho začínají organizovaně řešit a že třeba Evropa jako jedna z mála má odvahu zariskovat a do podobných změn se skutečně pouští. A to i navzdory možnému ohrožení vlastní ekonomické stability a nadstandardní životní úrovně obyvatel, která ale při zachování současného směřování stejně není dlouhodobě udržitelná. Doufejme jen v to, aby tyto změny byly nastaveny rozumně, efektivně a abychom kýženého výsledku dosáhli dříve, než si pod sebou stihneme podřezat větev. Vždycky mě rmoutí, když veřejnost (a zejména všeználci z internetových diskuzí) veškeré snahy o změnu, jakkoli tyto změny mají nepochybně i svá mnohá úskalí, pejorativně označí za "ekofanatismus" či dokonce "bruselský ekofašismus." Těm bych tento dokument pro jeho lehkou uchopitelnost, údernost, ale i jasné důkazy a emotivní zabarvení pouštěl především. Kdo jiný ve svých 93 letech má k tématu co říci více, než právě legendární David Attenborough?

Horor? Sci-fi? Nah, prostě přímočará akční postapo střílečka se zombíkama. Viditelně levná, v podstatě bezdějová, ale zručně natočená a přiměřeně zábavná. Šťavnatá akce fandy žánrovek uspokojí, ale stopáž je vzhledem k obsahu trochu přestřelená. S trochou fantazie by se film dal považovat za takový prequel postapo pecky Days Gone, se kterým mají principy fungování místních mrtvoláků nemálo společných mechanismů.

Slušné survival béčko, které přímo navazuje na první Quarantine, ale přesto není remakem a jde si svou cestou. A dost výrazně se odchyluje i ve vysvětlovačkách ohledně původu viru. Jediné, co se moc nepovedlo, je konec. Posledních 10 minut film už ztrácí tempo a nenápaditě i končí. I tak škoda, že nevzniklo pokračování, protože naznačené širší universum by nemuselo být vůbec špatné.