JohnCZ

Horor? Sci-fi? Nah, prostě přímočará akční postapo střílečka se zombíkama. Viditelně levná, v podstatě bezdějová, ale zručně natočená a přiměřeně zábavná. Šťavnatá akce fandy žánrovek uspokojí, ale stopáž je vzhledem k obsahu trochu přestřelená. S trochou fantazie by se film dal považovat za takový prequel postapo pecky Days Gone, se kterým mají principy fungování místních mrtvoláků nemálo společných mechanismů.

Slušné survival béčko, které přímo navazuje na první Quarantine, ale přesto není remakem a jde si svou cestou. A dost výrazně se odchyluje i ve vysvětlovačkách ohledně původu viru. Jediné, co se moc nepovedlo, je konec. Posledních 10 minut film už ztrácí tempo a nenápaditě i končí. I tak škoda, že nevzniklo pokračování, protože naznačené širší universum by nemuselo být vůbec špatné.

I po letech si původní Rec docela pamatuju a to zejména kvůli nepříjemné uřvanosti a nervydrásajícímu tempu. A musím říct, že Quarantine je docela povedený remake, který sice není ani zdaleka tak děsivý, ale neobyčejnou dravost si přeci jen zachovává. Dobrá režie, slušné herecké výkony, místy nefalšovaný děs, ale že to na mě působilo skoro jako 1:1 remake, tak se samozřejmě nelze zbavit pocitu jisté nadbytečnosti. Originál je o cosi lepší, ale imo zase ne až tak výrazně.

Jedinou chybou Our Planet je to, že se tematicky místy až příliš podobá svým předchůdcům od BBC. Přitom jistě na Zemi existuje mnoho dalších zajímavých míst a živočichů. Na druhou stranu je tu znát hodně výrazný eko apel a celkové vyznění, že planetě vlivem přemnoženého a destruktivně se chovajícího člověka skutečně dochází vyměřený čas, není příliš pozitivní. Zatímco předchůdci byli především ohromujícím a v relativně pohodové atmosféře se nesoucím nahlédnutím do krás matičky Země, Our Planet sice oslavuje to nádherné, ale zároveň bez příkras varuje, že toho, co zbylo, už není mnoho a že každý další lidský zásah narušuje už tak křehkou rovnováhu. Po audiovizuální stránce je to rozhodně opět na samotném vrcholu - zejména první a poslední díl - a opět ta nejuctivější poklona všem těm filmařům, kteří se na pořízení záběrů podíleli. Jen mi trochu chyběl silnější ústřední hudební motiv. Slaďáček od Ellie Goulding sice nese dojemné poselství, ale není to ono. Přitom trailerový song od Mumford & Sons by zejména svým orchestriálním partem byl pro main theme naprosto ideální.

Musím tvůrcům smeknout poklonu, že u tak laciného filmu spáchali docela skvělé vizuály a taky za ambici stvořit něco fakt velkolepého. Ale krom toho, že si velkolepě vytřeli čokodíru se zákonem o zachování energie, to až taková sláva nebyla. Zejména první polovina je fakt děsná pruda plná rádoby cool high tech efektů a klipovitých prolínaček jak ze špionážního béčka někde z roku 2006. Do toho laciná kamera a dost nesympaticky trpící a intenzivně flashbackující hlavní hrdina. V druhé půlce se konečně rozjede to správné ezoterické "galaxy brain meme" peklíčko a ač jsem se nenudil a s votevřenou držkou koukal na všechny ty ohromující barvičky a poletující fotony, ve finále jsem nějak asi nepochopil, co tím tvůrci vlastně chtěli říct. Zajímavě to balancuje na pomezí geniality a totální chujoviny. A zatímco jeden vyvolený tady v komentech prožívá transcendentní orgasmy, já v tom spíše vidím teda no tu chujovinu.

Začne to skvěle. Sympatická parta problémových mladých slečen na záhadné škole, podivní učitelé, troška romantiky a cosi tajemného na pozadí. Má to takový ten chytlavý, ale zároveň nepřehnaný young adult feel a dobře se na to nejen díky osazenstvu, ale i uhlazenému vizuálu a krásné klavírní hudbě dívá a poslouchá. Zároveň to umí dobře budovat atmosféru a místy i lehce postrašit. Z prostorového šepotu jsem párkrát nadskočil. Jenže pak se to dějově najednou docela zvrtne v přeplácaný bordel, který ani nevím, jestli jsem pořádně pochopil, neb stojí na dost chatrné logice. Vedlejší postavy najednou ztrácí účel a celé se to vyřeší dost zkratkovitě a neuspokojivě.

Jsem rád, že jsem se v Denisovi nezmýlil, když jsem říkal, že on je naprosto ideální kandidát na zfilmování Duny. Na rozdíl od (nejen na dnešní poměry) dost směšné Lynchovy adaptace (kterou nepřekvapivě nemá rád ani sám Lynch) se drží příjemně při zemi a servíruje dozajista vizuálně a esteticky nejnadupanější sci-fi pecku roku, která rozhodně nedělá předloze ostudu a doufejme i odstartuje novou filmovou ságu, pro kterou si celý úvodní film poctivě připravuje půdu. Někdy tak trochu na úkor děje, který je vlastně docela prostinký a jedná se jen o takový lehký nástin toho, co by nás v budoucnu mohlo čekat. Po filmařské stránce ale naprosto precizně nasnímaná a ozvučená záležitost, která opět ukazuje, proč je pro mě vizionářský Denis Villeneuve jeden z nejlepších mainstreamových režisérů současnosti.

Zajímavé spojení hororu a pohádky a přesto tak docela ani jedno a ani druhé. Občas se to trochu táhne, ale děcka v hlavních rolích jsou sympatická a hodně mě bavil celkový vizuál. Ať už umělecky laděné interiéry a celkově moderní architektura nebo svět za zrcadlem/upside down/otherworld či jak to nazvat, který je domovem zlé čarodějnice. Zejména vizuálních inspirací a vlivů je tu celá řada - ruský smysl pro vykrádání se zjevně uplatnil i tady, ale příběh samotný obstojí sám o sobě a jako celek to drží velice slušně pohromadě.

Barbara Hershey v roli moderní fuckující důchodkyně je super a jakkoli mě (velmi) zralé ženy fakt netáhnou, tak krom toho, že je to dáma sympatická, musím zároveň uznale pokývat hlavou, že na svůj věk i sakra dobře vypadá. Proto je i ta následná proměna docela nepříjemná a zhruba v polovině bylo cítit ztísněnou, skoro až klaustrofobní atmosféru. Žel, další Relic se nekoná a pointa filmu je daleko prostší, než jakou jsem si ji v hlavě dopředu vykresloval. The Manor je ve finále úplně obyčejný televizní light horor, který ani neděsí a ani nemá kdovíjak zajímavý scénář. Navíc občas působí podivně umělohmotně. A laciný závěr celý dojem jen potvrzuje.

Sympatický film, plný různých vizuálních nápadů, který mi však přišel po stránce scénáře takový nějaký. Ať se to týkalo celé té fikce okolo zmenšování, tak i samotného ústředního děje, který skáče mezi tématy a ve finále trochu vyšumí. Po zhlédnutí mám sice takový příjemný pocit, že jsem zase jednou viděl něco netradičního, ale zároveň se nelze zbavit myšlenky, že s takovým námětem by bylo možné zajít ještě o mnoho dál.