Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (3 574)

plakát

Devil in the Dark (2017) 

41%? Já jako rozumím rozhořčení, že ten film nedává moc vodítek k rozklíčování a všechno nechává na divákově fantazii, ale opravdu si zaslouží tak nízké hodnocení? Vždyť to má úplně parádní atmosféru a takové to lehké, ale vlezlé napětí, o co tam vlastně jde, které se každou minutou, kdy se jakoby nic moc neděje, stupňuje. Zasazení do kanadské přírody boduje i po vizuální stránce, seriáloví herci jsou ve svých rolích obstojní a režijně je to uchopeno také velmi sebejistě. Z monstra, které prakticky není vidět, jsem byl řádně zes*aný. Celkově je to hodně slow-burn a surrealistické, ale motivy rozhozené napříč filmem nějaká ta vodítka k interpretaci viděného dávají, byť nelze popřít, že tvůrci mohli být i o něco konkrétnější. Kdo má rád tyhle podivné kousky, určitě nešlápne vedle, ale kdo dle dost cheesy coveru očekává oddychové bububu, bude nejspíš zklamaný.

plakát

Demonic (2015) 

Originální to moc není a hororové taky ne, ale má to fajn obsazení. To kombinování vyšetřování s klišé hororem mě docela bavilo, i když je to teda dost předvídatelné a ve všech směrech ne úplně zcela dotažené.

plakát

Labyrint (1986) 

Tak tohle se dneska už moc nedá, leda tak kvůli Jennifer Connelly, která je fajn, ať už je jí 15 nebo 50. Působí to dost dětsky, televizně a táhne se to jak smrad. Naopak dětsky už tolik nepůsobí ten všudypřítomnej seksuální podtext s úchylně se křenícím a nádobíčko vystavujícím Davidem Bowiem. Zajímalo by mě, jestli je to snaha o nějaký coming-of-age symbolismus a nebo měli tvůrci prostě jen náladu filmík vnímavějším rodičům okořenit, aby s capartama v kině nezdechli nudou. Každopádně s o 4 roky starším Temným krystalem nepochopitelně nesrovnatelné.

plakát

The Crystal Calls - Making the Dark Crystal: Age of Resistance (2019) 

Hodně nadstandardně zpracovaný making of, který diváka provede celou produkcí a ukáže, co všechno tvorba takového loutkového seriálu obnáší. A i když jsem si mnohé dokázal představit během sledování, realita je ještě daleko šílenější. Tahle produkce byl jeden obří kolos plný nadaných umělců, loutkařů, sochařů, tesařů, a obecně lidí, kteří dokázali svou vizi uskutečnit tak, aby uctili původní dílo a ještě ho rozšířili. Až jsem si říkal, že divák na té obrazovce dost možná postřehl jen zlomek toho, co pro ten seriál bylo vytvořeno, a že je to vlastně strašná škoda.

plakát

Temný krystal: Věk vzdoru (2019) (seriál) 

Strašně moc bych tomu přál pokračování. Age of Resistance, stejně jako původní film, neohromí až tak komplexním příběhem a, i přes štědrou porci 10 epizod, je to stále spíše jednodušší pohádková fantasy. Tvůrci šikovně rozšířili lore a dokázali objasnit některé nejasnosti z původního filmu, takže vaření z vody se také nekoná. Ze začátku mi spíše přišlo, že tvůrci docela válčí se samotnou narací a první dvě epizody byly k mému překvapení dost zdlouhavé, místy až nezáživné a jako úvod do příběhu poměrně chaotické. Nevtáhne to bohužel úplně na první dobrou. S každou epizodou je ale vidět, jak si jsou tvůrci stále jistější a jistější, začnou si víc pohrávat s kamerou i vyprávěním a celý příběh hezky graduje. Divák, který viděl původní film, ví, jak to skončí a tak mě ústupek ve finále nijak zvlášť nepřekvapil. I tak je ale seriál místy dost nekompromisní a některé smrti svou brutalitou dokáží zamávat i dospělým divákem. S tím se pojí u mé rozčarování z myšlenky, komu je vlastně Temný krystal určen. Je to totiž dílo přímo stvořené k neúspěchu. Pro děcka je to moc zdlouhavé, ponuré a v posledních dílech i necitlivě brutální. Teenager si zase radši pustí "něco cool" jako Trůny a z loutek bude mít leda tak prdel. A na dospělého je tam zase občas docela nadbytek infantilních scén (nekonečné hašteření mezi uječenými Skeksis zkoušelo i mou trpělivost). Age of Resistance na mě působí jako dílo určené pro specifickou skupinu diváků, což v kombinaci s drahou předrahou produkcí musí být vražedné (covid byl pomyslnou poslední kapkou). Pak je vlastně úplně jedno, že je to jinak naprosto čistá filmařina, ultimátní vizuální balada a celkově krásná pocta nejen původnímu Temnému krystalu, ale i loutkovému filmu obecně. Všechno je tam vypiplané do nejmenších detailů. Prostředí jsou ohromující - ponurá, barevná, rozmanitá, až epicky rozlehlá a přesto precizní a hlavně ručně dělaná. Občas si tvůrci dopomůžou digitálem, hlavně co se různých magických efektů týče, ale jinak ho divák skoro ani nepostřehne. Ten základ je pořád především loutkový. V dnešní době to působí ohromně svěže a věřím, že to nejlepší jsme ještě ani nestihli dostat. Tak snad někdy... jednou.

plakát

Cloak & Dagger (2018) (seriál) 

Navzdory nepříliš vysokým očekáváním velmi příjemně překvapení. Komorní komiksárna přesně ve stylu Defenders seriálů, lehce mixnutá Legionem a s teenagery v hlavním rolích. Jak na mě ústřední dvojka působila z propagačních materiálů uměle, o to víc mi nakonec padla do noty a především v pomalejší první sérii mi jejich osobní problémy dost seděly. Proto mě následně konec první řady docela zklamal. Po 9 skvělých a na superhrdinský seriál velmi komorních epizodách přišlo nemastné neslané, mizerně sestříhané a celkově hrozně béčkově působící finále. Druhá série naštěstí vrací seriál tam, kde byl a přináší s sebou o něco "komiksovější" zápletku, která není špatná, ale na můj vkus je to občas až moc chaos a toho zbytečného plácaní se v hlavách a dark dimension trochu přehnaně. Příběh Cloak and Dagger se odehrává v New Orleans. A, alespoň mně, se při vyslovení názvu tohoto města vybaví: černoši, jazz, voodoo, bayou, neony a upíři. A ono to tam tohle všechno je a dokonce úzce spojeno s příběhem. No, vlastně snad až na ty upíry... Pochválit musím i výběr hudby, která je citlivě vybraná tak, aby nejen hudebně, ale i texty přesně seděla do daných scén. Kdybych řekl, že jsem intenzivně neshazamoval, tak bych kecal.

plakát

Prozrazení (2012) 

Minimalistický thriller, který si vystačí s jednou rakví v jedoucím autě. Slušnej napínák, zajímavě se vyvíjející scénář a překvapivé rozuzlení. Strašná škoda, že tvůrcům to nestačilo a film posledními dvěma minutami naprosto lacině shodili.

plakát

Temný krystal (1982) 

Tohle vidět jako děcko, tak mám dodnes noční můry. Loutkové filmy nejsou úplně něco, co bych vyhledával, ale The Dark Crystal mě upřímně překvapil. Jasně, zub času cosi ohlodal. Příběhově je to úplně banální a řada scén působí režijně trochu toporně, až natahovaně. Dialogy také nejsou kdovíjak oduševnělé a navíc je znát, že si hlavní kladné postavy dabovali sami tvůrci - voice-acting je občas docela nevyrovnaný. Ale jinak ten vizuál (viděna 4k remastered verze). Kombinace loutek, ručně vytvořeného prostředí, malovaných pozadí a přírody funguje náramně. Až mě zarazilo, jak jsou loutky plynule rozpohybované a to i (logicky) bez jakéhokoli CGI. Poctivá ruční práce. Navzdory jednoduchému příběhu je to poměrně dost ponuré, místy i docela hororové, zajímavě bizarní a hlavně co do atmosféry svěže originální. Netflixu patří dík, že mě na tenhle polozapomenutý kousek svou prequelovou, dnes již bohužel zrušenou sérií, upozornil.

plakát

Pan Dokonalý (2015) 

Rockwella mám hodně rád, stejně jako Annu Kendrick, ale teda tohle bylo hodně na hranici koukatelnosti, spíš už solidní kousek za. Příběh žádný, akce nudná a jako komedie to funguje asi tak, jako humory od čilichilli. Tedy nefunguje a většinou je to spíše jen trapná křeč.

plakát

Dlouhá cesta (2004) (seriál) 

Výtku bych směřoval akorát k formátu, resp. 10-dílné variantě, kde jsou celé 2 díly věnované (fakt zdlouhavé) přípravě a finální závěrečný je zase úplně zbytečná "1 year later" rekapitulace, což sice zní docela zajímavé, ale nic nového tam v zásadě kluci už neřeknou. To mezi tím je ale supr čupr dobrodrůžo, které možná není tak bezprostřední jako české expedice disponující daleko menším rozpočtem a hlavně schopnostmi si leccos opravit, ale nechybí tomu nejen řada wtf momentů (Igor), ale především působivý elán a různorodé emoce. Zejména Ewana, který viditelně nebyl do té doby na nic podobného zvyklý, bylo zajímavé sledovat, jak od neustálých obav a celkové emocionální nestability postupně přešel do "nic mě nerozhází" fáze a začal si užívat i ty největší překážky. Možná tím působil občas otravně, ale rozhodně po lidské stránce uvěřitelně. Jeho parťák Charley je prozměnu typ člověka, co drží člověka nad vodou i nejtemnějších chvílích a skvěle se spolu doplňovali. Oproti trabantům je tady větší focus na lidi a motorky. Osobně bych ocenil více doprovodných záběrů, ale pravdou je, že v roce 2004 nebyly drony a kvalita přenosného vybavení nebyla nijak extra valná. A asi i proto Long Way Round působí vizuálně občas trochu chudě, obrazově na úrovni lepšího home videa a to i navzdory jinak profesionálnímu střihu. Nevadí, cestopis i tak parádní a těším se na pokračování.