JohnCZ

Dobře sestříhaný sled dobových záběrů s komentářem, který rozebírá sedmidenní okupaci Československa hezky den po dni. Odvyprávěné je to přehledně a s ohledem na kratší stopáž se jde bez větších cavyků okamžitě k věci. Nejsou tam cítit snahy o nějakou tendenčnost nebo hraní na city, ale naopak je to narvané informacemi. Osobně mě i bavilo zachycení mnoha různých dobových detailů a tehdejších sloganů a nápisů. Anglicky komentář působí kupodivu přirozeně a nepřekáží. Nemá to sice nic moc navíc, ale tahle suchá a vážná forma není nakonec vůbec na škodu. Historii je třeba neustále si připomínat a obzvláště v těchto dnech, kdy imperiální ambice Kremlu vrací úder, ruská propaganda skrze sociální sítě útočí na naše hlavy a pokouší se manipulovat s historií, která je však naprosto jasná a zřejmá. #neveragain

Ty nejikoničtější válečné výjevy, které kdy spatřily světlo filmového plátna, ani po letech neztrácí vůbec nic ze svého kouzla a nevím o ničem, co by je doposud dokázalo v rámci žánru takovou intenzitou a precizností překonat. Tříhodinový válečný epos, který hází vojáky z akce do akce, nedává mnoho času na vydechnutí a když už, tak emoce pracují na maximum. Jsou tam všechna myslitelná klišé druhoválečného filmu, ale je to poskládané tak dokonale, že to vůbec nevadí a nejen filmaři, ale i herní tvůrci se touhle peckou inspirují dlouhá léta. Herci, akce, prostředí, vizuály, hudba - vše do posledního šroubku pracuje jak mistrovsky navržené a seřízené hodinky.

Není to film, který by dějově nějak šokoval nebo by oplýval vypiplaným vizuálem. Je to vlastně úplně obyčejný s citem natočený detektivní příběh otce, který pátrá po tom, co se stalo jeho synovi. Haggis tu skvěle vybalancoval scénář, kdy americkou armádu ani neheroizuje, ani vyloženě nedémonizuje, ale jednoduše poukazuje, co válka a otupění z prostředí, kde je násilí normou, dělá s lidmi. Je to pomalé, ale tím umírněným, leč špičkovým herectvím, pohlcující.

Primitivní cynický exploitation povznesený na hravý art, který mučí hlavní postavy a mučí zlomyslně svým přesahem tak trochu i diváka. Herecky to jde až na dřeň, v dlouhých jednozáběrovkách zejména.

Sci-fi, thriller, ale zároveň taky dost dobrá komedie s tím nejvíc podivným humorem ever. Zábavně nihilistická bizarní hříčka, která vůbec není blbá, s koncem, který dává dostatek prostoru k dvojí interpretaci. Trochu zvláštní bylo využití, soudě dle dopravních značek a architektury, evidentně evropských exteriérů (hádám, že finských), ale mluva a americky stylizované SPZky zase evokují US. Ale ono to k tomu vlastně nakonec naprosto sedělo, neb celý film tak trochu působí jako vytržený z běžného prostoru a času.

The Numbers, Mason. What do they mean? Tahle pro hráče Call of Duty notoricky známá fráze sice nemá s tímhle filmem vlastně přímo nic společného, ale po celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že Activision něco pěkně poctivě vykradl. Ne teda tenhle remake, ale hádám spíše originál, který je stejně jako hra zasazen do období Studené války, jež je pro tyhle psychologické hrátky jako dělaná. Remake je místo toho zasazen do období války v Zálivu a působí to... tak nějak divně. V kontrastu zajímavé kamery, velmi uvěřitelně vyobrazeného politikaření a tak celkově velmi seriózního, skoro až dokumentárně laděného pojetí, celá ta mysteriózní sci-fi zápletka působí v moderní éře, v takovéto banální podobě a zároveň bez zakomponování cáknutých rusáků tak trochu jako taková ta wannabe vzrušující deep state konspiračka, které tak strašně žerou pomalejší trumpetisti.

Konzervativně natočený, ale jinak parádní soudní napínák vyžadující určitou dávku pozornosti, který málo věcí řekne přímo, nenápadně podsouvá podezření a mate diváka, aby nakonec stejně překvapil nečekanou pointou. Jen ten konec by nemusel být až tak okatě vysvětlovací

Skvělé procedurální drama, které možná nepřináší nějaké šokující detektivní zvraty, ale právě tou střídmostí a uvěřitelností je tak skvělé. Hlavní hrdinka je zpočátku na ránu, ale postupně tak nějak divák s ohledem na všechny ty nelehké okolnosti a věk pochopí. Navzdory těžkému tématu je to sympatické tím, jak plynule, neafektovaně a lidsky to je odvyprávěné. I se všemi těmi chybami, které lidé v životě dělají. Na Netflix produkci až nezvykle kvalitně a vyspěle.

Halloween Ends rozvíjí myšlenky již naznačené v předchozím díle a díky svému novátorskému přístupu mě z celé nové trilogie tenhle díl bavil asi nejvíce. Problém ale je, že je Halloween Ends koncipován i jako velké finále celé ságy o Michaelu Myersovi (tedy až do dalšího restartu) a tohle novátorství přichází v ten nejnevhodnější možný moment - pozdě.

Už se z toho zase stává nechtěná parodie sebe sama. To je tak složité ufiknout mu hlavu? Je fajn, že na to šli tvůrci tentokrát trochu jinak a pojali Halloween Kills více jako survival akční film, ale taky o to víc neuvěřitelné je, že v americkém městečku, kde musí mít po tom všem bouchačku pod polštářem snad úplně každý nakonec není nikdo, kdo by si s tím přerostlým hovadem poradil. A když už někdo tu flintu konečně vytáhne, tak míří hůř jak mrtvičkou střelený stormtrooper. "Now it needs to die because everytime somebody is afraid, the boogeyman wins."