papilon395

Skvělý Hynek Čermák povýšil "národního hrdinu" na člověka, se kterým jsem se přes jeho rozporuplnost ztotožnila a sympatizovala s ním. Něco jako Teroristka v chlapském provedení. Výborná hudba.

Solidní detektivka se svižným dějem, který se v poslední třetině začne zdát překombinovaný. Překvapil mě dobrý herecký výkon Adriany Sklenaříkové, pro mě nejuvěřitelnější postavy z celého obsazení.

Přátelské povídání a vzpomínání na vzdálenost 2 metrů. Po dvou pánech osmdesátnících přišel na řadu šedesátník Nohavica. Moje věková skupina. Usedala jsem před obrazovku s rozpaky, přece jenom jeho obraz není tak ryzí jako pánů Suchého a Svěráka. Ale nakonec byl tento rozhovor nejpůsobivější a v závěru nejdojemnější. Děkuji a přeji šťastnou ruku při výběru dalších hostů.

Opakování, matka moudrosti. Co ze začátku vypadalo jako kolovrátek do omrzení, nabralo smysl a dějový spád. Zdolávání překážek a boj s čarodějnicí strhl i malé diváky. Líbil se mi místopis, kostýmy a v neposlední řadě nepřeslazený příběh. Manžel v hlavní hrdince odhalil Petru Kvitovou.

Tento film vznikl ve stejném roce a dokumentuje stejné časové období jako Nolanův velkofilm Dunkerk. Na rozdíl od něj jde o komorní pohled do nejvyšší britské politiky. V květnu 1940 Hitlerova vojska anektují západní Evropu a nově zvolený ministerský předseda řeší dilema, zda bojovat nebo vyjednávat. V ovzduší všeobecného strachu a paniky svádí vnitřní i parlamentní boj za správnost svých rozhodnutí. "Úspěch není definitivní, neúspěch není osudný. Důležitá je odvaha pokračovat."

Těšila jsem se na něco neznámého, co ČT zařadila u příležitosti půlkulatých narozenin Z. Svěráka. Čekala mě mírná komunální satira, poplatná době svého vzniku. Navíc s ošklivou animací..

Dokument, ve kterém zazní všechno podstatné, co o tomto mimořádném herci potřebujete vědět.

Americká červená knihovna o editorce, která otevřela oči vyhořelému spisovateli. Neskutečné dialogy všech aktérů šustí papírem stejně jako kniha, která během filmu vzniká. No a pak dojde i na otevírání srdcí. Myslím, že scénáristou počínaje a posledním střihačem konče tomu nikdo nemohl věřit.

Paní Kolářová je pro mě nesmírně sympatická a mnohovrstevnatá bytost. V mládí vyvolávala dojem křehké naivní herečky, což ovlivňovaly role, do nichž byla obsazovaná. Ale i když pro ni herectví bylo od dětství velkým magnetem, neskončila jako diva, která "kumštu" obětovala celý život. Založila rodinu, angažovala se ve vysoké politice. V medailonku k jejím kulatinám k nám promlouvá milá a neokázalá žena, která si v mnohém zaslouží obdiv.

Tohle je pravá kulturní zkouška ohněm. Netroufnu si odhadovat, jak velká část národa to vzdala do hodiny se slovy "proboha, co to ti Pražáci vymysleli a ještě tím znesvěcují naši zlatou kapličku". Na úvod dva neokoukaní a nevážní moderátoři. Šílené geometrické kulisy na pódiu. A po decentním hudebním zahájení nastoupí změť všech možných umělců ve stylu čím větší protiklady, tím lepší. Jenže vesměs v prvotřídním provedení a v dokonalém ozvučení. K vidění řada neznámých tváří a zajímavých hudebních spojení. Vážné umělce střídá symfonické provedení "nevážné" hudby. Pak něco komorního a poté třeba rap. A tak dál celé 3,5 hodiny. Každý si mohl najít srdcovky i slaboty, proti gustu žádný dišputát. Hvězdičku přidávám za přímý přenos, to musela být kláda.