UncleG

Mě to tedy velice zklamalo. Nikde žádná honička v protisměru, střílení ze samopalů, souboje na střechách, výbuchy muničních skladů. A to nemluvím o skutečnosti, že jsem ani kouktem oka nezahlíd motorovej člun, vznášedlo nebo aspoň vzducholoď. Celej film je vlastně jenom o tom, že ňáký pupkatý dědci furt o něčem melou. Prostě úplně odtržený od reality. Takhle to u špiónů nechodí! To přece dávno všichni víme. Kdy to těm filmařům pitomejm dojde? Ptám se!

Nejlepší western poslední dekády. Film téměř bez děje, ovšem paradoxně taky film s obrovským příběhem. Tommy Lee Jones vytvořil něco tak bezprostředního a zároveň smutně lidského, že nezbývá než smeknout a v úctě kleknout do prachu.

"Když miluješ Tildu Swinton, není co řešit...." Přežijí jen milenci je film tak rozvláčný, pomalý a bezdějový, že se v něm buď s radostí utopíte jako v hlubokém dekadentním bahně nebo ho odmítnete. Je to tak nekonečně zdlouhavé a intelektuálně pokleslé, že si můžete přát jenom dvě věci: ať to rychle skončí nebo ať to neskončí nikdy. Já si přál to druhé. Nechal jsem se ukolíbat. Dokonce jsem se dostal do stavu, kdy mi jakákoli akce přišla jako zcela nevhodné vyrušení té krásné, bezbřehé nudy. Idilické nudy, která měla trvat navěky...

Muzikálová komedie Tři bratři mě na všech frontách přesvědčila, že je Jan Svěrák jediným současným českým režisérem, který dokáže natočit plnohodnotnou a chytrou pohádku. A abych demonstroval, že se nejedná o nějaký osobní sebeklam, kterému bych podléhal čistě z důvodu "protože se mi chce", mám k tomu tvrzení hned několik argumentů: ... 1) Svěrák rozumí humoru. Je totiž až s podivem, na kolika komických úrovních Tři bratři fungují. Od klasického gagu, přes vtipy pro děti, jednoduché i sofistikované hlášky až k několika docela whatthefuckozním absurditám. A přestože film obsahuje převážně fóry, které musí pochopit i nejmenší divák, necítí se při jejich konzumaci trapně ani dospělec. Humor ve Třech bratrech plyne přirozeně, s jakousi nonšalantní elegancí, s tím, že autoři vědí, že některé vtipy v druhém nebo třetím plánu můžou nechat vyšumět do ztracena, aniž by si jich vlastně někdo všiml. Tři bratři zkrátka nikdy úplně netlačí na pilu - nekřičí na diváka "Hele, tohle je vtip, tak se směj! A dělej!" Což je v současné české komediální produkci téměř hojivý balšám na duši. ... 2) Svěrák rozumí nadsázce a umí přehánět. Například přepálená podoba vlka, okaté použití vycpanin nebo některé hudení rýmovánky se strženým závitem, které působí "záměrně blbě", to je způsob, jak mrknout na diváka a říct "víme svoje, že jo?" ... 3) Svěrák udělá z mála hodně. To samozřejmě souvisí i s předchozím bodem: Chytrá a umírněná střídmost, která v momentech, kdy nedovolil rozpočet, přechází do záměrné srandy. Na druhou stranu pohádka má i svoje velkolepé momenty. Ještě navíc perfektně podtržené soundtrackem ... 4) Film se záměrně vyhýbá trikům, které už z dálky smrdí průšvihem. Panebože, díky za ten pocitvej animatronickej latex u vlka nebo proměnu krajiny v ilustracích. Staré filmařské postupy budou vypadat pořád dobře - ani za dvacet let se nikdo neušklíbne nad tím, jak jsou ty digitály trapný. Opět: v době, kdy se všechno šudlá ve smradlavým tři-déčku je tohle hřejivej obkladek. ... 5) A poslední: Svěrák umí udržet tempo vyprávění. A to tak, aby řekl vše podstatné, ale zároveň ve funkční zkratce. Příběh takříkajíc Odesejpá plynule a hladce, přičemž mazivem, po kterém to celé klouže, je humor. ... Nu, abych ale jenom nechválil, tak přiznávám, že jsem úplně nepochopil, proč zapomětlivý Klus krákorá o tom, jak ho za princeznou žene nekonečná láska, když dotyčnou předtím nikdy neviděl. Já než se zamiluju do princezny, tak ji zpravidla musím okem popatřit. A druhá věc: Závěr mi přišel poněkud předčasný, jakoby filmu na konci chybtěly tak 2 - 3 minuty k pocitu, že "pohár příběhu byl naplněn". Celkově hodnotím na pomezí 4 a 5 hvězd, ale protože vidím, jak se tady směřuje k nespravedlivé šedesátce, napaluji tímto plný počet. (A maličkej spoiler nakonec: Dva nej vtipy z filmu: Geniálně blbé umírání krysáka... A málem jsem si učůrnul u superwtf momentu, když Matěj zpívá, že až bude Karkulka v rozpuku, tak ji požádá o ruku. Načež děcko jenom nechápavě zamžourá očkama a spustí svou obvyklou frázi: "Říkají mi červená..." Ha! :)

Parádní sociální drámo s teologickou nadstavbou velice umě maskované za agitační pohádku. Můžeme se tu dlouze přít o významu Drdovské symboliky, ale osobně bych v Dalskabátech neviděl ani tak socialistickou nebo antiklerikální tendenci, jako spíš obžalobu jakýhokoli režimu, kterej zotročuje vlastní obyvatele na základě jejich lidských slabostí. Tak, jak to konecokonců báječně uměla slavná Stb. Když pak v roce 76 stará Plajznerka odmítá pokleknout před pekelným mocipánem a upsat se k donášení na vlastní sousedy, tu i ta nejtupější hlava nejspíš pozná, "o co tady kráčí". Dalskabáty jsou chytré, příběh má neskutečnej lidskej rozměr a hlavně obsazení je perfektní. Dokonce bych řekl, že tu Bohdalka odvedla netradiční výkon mimo svou zaběhlou fazónu. Takže pro mě 90%. ... Jenom škoda, že jsme u nás vždycky měli tolik Piškytlů a tak málo Plajznerek...

Tak jako skuteční zločinci nejsou nonšalantní kmotři s psími dečkami, ale agresivní neřádi profitující na utrpení a bezmoci ostatních, stejně tak je Northwest uvěřitelná gangsterka bez romantické nadstavby. Popisuje mimo jiné způsob, jak se z obyčejného bytaře velmi lehce státi vrahem. Nevyhnutelnost radikálního řešení nasatlých problémů a zároveň neschopnost se z podsvětí jakkoli vymanit, to je pro malou kriminální rybu přece jenom velký sousto. Nezbývá než chudáku Casperovi držet palce, aby se z něj na konci filmu nestal stejnojmenný animovaný duch.

Sbor: "Dup, Dup! Dupity, Dup!" Duet: "Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?!" Sbor: "To láska přichází tak tiše..." Ano, to je Pytlákova schovanka aneb "Co věta, to hlod - co hlod, to perla". Nejvíc ale baštím skutečnost, na kolika úrovních a v kolika rozličných polohách se dá rozjet humor v rámci jednoho filmu. Zároveň jde o biák, který se dá vidět desekrát a pokaždé si člověk všimne "něčeho novýho".

The Divide není jednoduchý film. Na jedné straně si naprosto bezostyšně bere diváka jako rukojmí a pak s ním hodinu mlátí jako s hadrovou panenkou o beton, na druhé straně ale vyžaduje zapojení myslícího orgánu. Což v atmosféře zoufalství, nedůvěry, hnusu a šílenství nejde zrovna nejlíp. Největší devizou tohohle mikrodramatu je rozhodně práce s postavami - ukazuje, že absolutní dno lidské existence a ubohosti totiž může mít několik podob. Gens navíc zcela záměrně nevede diváka za ručičku co do výkladu děje, chce abychom poslepu a bosky bloudili v labyrintu ze střepů... a zatajil, že bludiště nemá východ. A já se za to na něj nezlobím. Účelem bylo duševní týrání diváka, nikoli odpovědi.

Já nevím, ale myslím, že tenhle film vlastně nikdo nepochopil. Megažraloka totiž natočil filmový konceptualista a jedná se jednoznačně o čirou obžalobu brakového žánru. Geniální Jack Perez se snažil v úzkém manévrovacím prostoru devadesáti minut navršit archetypální stavební kameny braku takovým způsobem, že z nich vystavěl naprosto dokonalý kvintesenciální monument. Megažralok vs Obří chobotnice, to je mezi špatnými filmy totéž, co Niké samothrácká mezi sochami a Madona ve skalách mezi obrazy. Dokonalosti bylo dosaženo.

Pokud se David Hesselhoff dokáže proměnit na motorový člun a plout na břiše po vodní hladině, aniž by za tímto účelem použil rukou nebo nohou, nezbývá než se ptát: "který úd dokázal roztočit jako lodní šroub?"