HellFire

Minimalistický, ale zato výřečný film. Minimum dialogů v první polovině, skvělá kamera a téměř žádná hudba. Hned v prvních deseti minutách mi bylo jasné, že nebyl dobrý nápad pustit si film k obědu, a to když začali vězni vylévat na chodbu moč. Začátek se věnuje spíše tomu, jak frustrující byl pobyt ve vězení pro vězně, ale i pro policisty a dozorce. Nenápadně se pak přepne na Fassbendera, který táhne zbytek filmu za pomocí hladovky. Hutností příběhu film moc nevynikne, často se ve druhé polovině zabíjí čas na dlouhých kontinuálních scénách, ale dobře se na to dívalo. Na první počin to není vůbec špatné :). A v originále bez titulků nekoukatelné. Irové a jejich angličtina je hrozná.

Na béčkové filmy se rád dívám, abych u filmu vypnul a pobavil se. Invaders from Mars mi to nedopřáli ani chvíli. On se totiž film snaží hrát na něco víc, ale nemá na to kapacitu v žádném směru. Herci jsou hrozní, jen odříkávají své repliky a chvíli jsem si připadal jako v laciném seriálu a příběh je prostě hloupý. Jednoho večera přistane za domem pracovníka NASA (což je taťka hlavního hrdiny) UFO a David to spatří na vlastní oči. Rodiče mu to samozřejmě nevěří. Když se ráno všichni sejdou na snídani, taťka se chová divně a David pojme podezření ve spojitosti s UFO. Má samozřejmě pravdu, taťku ovládli mimozemšťané. Znamením je zranění na krku. Postupně takhle dostanou pár lidí a David se s tím svěří školní sestře. Ta mu uvěří a spolu se vydají na místní základnu za generálem. Ten má zprvu pochyby, ale jakmile se jej pokusí zabít dva technici a prozradí se, uvěří všemu. Zahájí tak útok na mimozemšťany a všechno dobře dopadne. Tak za prvé - to, že mimozemšťané pochází z Marsu, si hrdinové jednoduše vycucají z palce. Zadruhé marťané jsou tu vyobrazeni jako neohrabané brambory na čtyřech nohou, z nichž dvě nohy slouží jako ruce. Zcela nepoužitelní, snad jen na chůzi. Jejich "matkou" je jakýsi mozek, který mi okamžitě připomněl záporáka z Želv ninja v onom plechovém obleku. Ani ty triky, které byly doménou osmdesátek, nestojí moc za řeč. Tenhle remake se rozhodně nepovedl a ani nemám moc chuť se dívat na originál z roku 1953. Co ale film úplně pohřbilo, tak jeho konec. Tohle si musím napsat, abych si to v budoucnu pamatoval. Ukáže se, že všechno byl jen Davidův sen. Když opět ulehá ke spánku, zvenčí se začnou ozývat blesky a za kopcem opravdu přistává mimozemská loď. David běží za rodiči do ložnice a vše končí záběrem na Davida, jak řve obligátní "ne" a na pozadí se ozývají podivné zvuky. Pokud jsem občas nacházel na filmu světlé chvilky, tak tohle je úplně odrovnalo. Že tak nevýrazný film natočí režisér skvělého a atmosférického Texaského masakru motorovou pilou, to bych nečekal. Holt každý režisér má slabou chvilku.

Tyhle hudební videoklipy prostě můžu.

To ano, takové filmy můžu. Krásný snímek o přátelství až za hrob. Prvně nutno říci, že mě nadchnuli představitelé obou rolí. Matthew Modine není žádný známý obličej, ale jeho postava chlapce/muže, který miluje ptáky a jejich svět byla věrohodná. A je to sympatický herec. Nicolas Cage byl pro mě ještě větším překvapením, protože dnes už bohužel nehraje, ale dělá ze sebe vola. Bylo krásné sledovat, že ve svých raných filmech opravdu hrál a šlo mu to. Film se odehrává v léčebně, kam za Modinem (Birdy) přijíždí Cage (Al) a snaží se jej dostat k vědomí. Po traumatu z války totiž Birdy nemluví a nevnímá svět kolem sebe. Tahle zápletka je důvodem k hlavní pointě filmu, což jsou flashbacky do období, kdy se tihle dva dali dohromady a prožívali spolu krásné chvíle jako kamarádi. O filmu jsem před zhlédnutím nevěděl zhola nic a příjemně mě překvapil.

Příjemná osmdesátková teenage romanťárna/komedie s charakterními postavami a skvělým scénářem. Takhle se mají točit dobré teenage filmy a ne ty slátaniny typu Stmívání, kde na sebe jen všichni dlouze hledí. Příběh je opravdu velmi prostý. Holka je zamilovaná do staršího kluka a snaží se ho ulovit. Toť vše. Krásné na tom je, jakým způsobem se vše vyvrbí.

Sympatická devadesátková komedie, kterou táhnou dopředu herecké výkony. Aidan Quinn je charismatický už jen svou přítomností a Johny Depp zvládá skvěle polohu komedianta v jedné ze svých raných rolí. Příběh je jednoduchý. Aidan Quinn se stará o svou mentálně zaostalou sestru v podání Mary Stuart Masterson a věnuje jí všechen svůj čas. Když se na scénu dostane Depp, karty se obrátí, ti dva se do sebe zamilují a život je zase skvělý. Vadilo mi jen to, že film musel přistoupit na ono staré klišé všech filmových vztahů v rámci vedlejší linie, kdy se Quinn seznamuje s Julianne Moore. Všechno jde skvěle a pak jedna věta všechno zničí. Postavy se spolu dál téměř nebaví a nikdo nic nevysvětlí. Laciné. Jinak byla ale radost film sledovat a pobavil jsem se u něj. Jo a písničky byly chytlavé.

Oceňuji fakt, že Lord s Millerem si velmi tvrdě rýpnou do Hollywoodu v rámci pokračování úspěšných hitů, moderních kulturních "trendů", výměny herců, merchandisingu a mnoha dalších aspektů továrny na peníze, ale za celý film jsem se zasmál asi pětkrát. Hlášky Tatuma a Hilla vyšuměly do ztracena, ale skvěle fungovala chemie mezi Tatumem a jeho novým kamarádem Zookem. Tahle příběhová linie byla radost sledovat. Po Legu bych to rozhodně nečekal takové schlazení. Na druhou stranu filmu fandím, Hollywood potřebuje takové komediální osvěžení, které se nebojí opřít do zavedených pravidel. Za mě průměr. Nejde o špatný film, akorát se holt netrefil do mého vkusu. BECHDEL TEST: ANO.

Anderson je prostě úžasný hračička. Oproti takovému typickému blivajzu dnešního Hollywoodu, jakými jsou Amazing Spider-Man 2 a Transformers 4 je jeho film filmový poklad. Famózní herecké výkony táhne dopředu skvělý scénář a hlavně Andersonova bezchybná režie. Potěšení pohledět. Příběh je prostý - ředitel hotelu Grand Budapest Ralph Fiennes se po smrti své milované dámy (téměř k nepoznání namaskovaná Tilda Swinton, ještě že mám dobré oko) rozhodne se svým společníkem, poslíčkem s výstižným názvem Zero, ukrást obraz chlapce s jablkem, který je mu odkázán v závěti. Avšak rodina to nedopustí. Fiennes se dostává do vězení a následně z něj utíká a snaží se ospravedlnit. BECHDEL TEST: NE.

Primal Fear funguje díky skvělému scénáři a hereckému umu Richarda Gerea a Edwarda Nortona. Není to žádný klenot kinematografie, ale poctivý, gradující thriller. A to se taky cení, takových moc není. Začátek je jednoduchý a přímočarý. Někdo zabil arcibiskupa a z místa činu utíká Norton, přistižen policií. Obhájce v podání Richarda Gerea se případu hned chytí a nabízí svou službu Nortonovi zdarma protože věří, že je nevinný. Jediným faktem zatím zůstává, že Norton je chycen, jak utíká od sídla arcibiskupa v zakrvácených šatech. Žádný přímý důkaz ani motiv, pouze fakt, že Norton zpíval ve sboru a s arcibiskupem se znal blízce. Příběh postupně odkrývá další fakta, jako Nortonova kamaráda Alexe, který je přistižen v Nortonově bytě a následně fakt, že tito dva spolu s další kamarádkou pro arcibiskupa točili lechtivé filmy. K tomu připočítejte napojení arcibiskupa na vlivné lidi a jejich skupování pozemků a na zvraty máme zaděláno :). Zásadním se ale stává až moment, kdy Gere v cele zatlačí na Nortona a ukáže se, že ten trpí poruchou osobnosti a že opravdu arcibiskupa zabil, ale sám o tom neví. Gere tedy ztrácí svou obhajobu, ale stále pracuje na tom, jak očistit svého klienta. Konec ale nechá všechny na pochybách.

Před zhlédnutím jsem vlastně ani nevěděl, co od filmu očekávat. Vše co jsem o filmu věděl bylo, že v něm hraje Bradley Cooper. S překvapením a potěšením jsem tak odkrýval zajímavě vyprávěný příběh spisovatele v podání Coopera, kterému v úspěchu brání fakt, že píše romány pro úzkou skupinu lidí. Přes dva roky tak stagnuje, i když talent nepostrádá. A když už se schyluje k tomu, že by se svého snu vzdal, objeví cizí rukopis a spatří v něm svou šanci. A jelikož je rukopis považován za velmi dobrý, vydává jej pod svým jménem. Úspěch se dostaví a z knihy je bestseller. Paradoxně díky tomu se ale dostane do rukou autora tohoto příběhu, dnes již starého muže. Toho ztvárnil Jeremy Irons a musím přiznat, že mu role sedla. Irons si najde Coopera a konfrontuje jej s tím, že autorem knihy je on sám. Od této chvíle film spadá do dramatické roviny a podsouvá nám myšlenku na to, jak taková situace může změnit život, pokud se jí necháme strávit. Oba si to spolu vyříkají, Cooper se zbavuje depresí a vše končí zdánlivě šťastně. Vše ale zamotává třetí dějová linie, ve které je celý děj filmu dějem knihy postavy Dennise Quaida a hlavně postava Olivie Wild, která vše zpochybňuje. Film tak nechává konec filmu na rozhodnutí divákovy. Potěšilo mě setkání Bradleyho s Ronem Rifkinem. Že by pomrknutí na Alias? BECHDEL TEST: NE.