HellFire

Podle názvu jsem čekal film, který bude inspirací a půjde si svou vlastní cestou (duh). Místo toho jsem ale dostal tuctovou teenager akci, ve které se splní snad každá klišé scéna a předvídat ji můžu na míle daleko. Jake se přestěhuje s bráchou a mamčou na nové místo, první den ve škole udělá super dojem a vyhlídne si svou budoucí holku. To se přece stává každému. Vrásky na čele mu ale dělá Ryan, neboli namyšlený násilník, který hledá sám sebe v situacích, kdy může ubližovat ostatním. Je to totiž zkušený bojovník. Jednou takhle nakope Jakeovi a od té chvíle je děj předurčen bez překvapení. Jake bezdůvodně přesedlá z amerického fotbalu (o kterém od scény se stěhováním nepadne ani slovo) na smíšené bojové umění, nakope Ryanovi prdel a získá krásnou holku. A to mě na filmu štvalo nejvíce. Jake je hráčem amerického fotbalu a jen kvůli jednomu úderu, kterým ve vypjaté situaci sundá protihráče, je nám automaticky podsunuto, že je předurčen k dráze bojovníka. Motivaci k tomu nemá žádnou a celou dobu se tváří, že tohle dělat nechce, až teda jednoho dne řekne, že nic jiného si nepřeje. Proč se po přestěhování nepřihlásil v nové škole do fotbalového týmu? Nevíme, nikdo se o tom nezmíní. Takhle se opravdu tyhle typy filmů netočí.

Po čtvrté a s výsměchem úplně stejně, i když se jedná o restart. Michael Bay mě začíná opravdu srát. A to jsem ho měl doteď celkem rád. Nejen že se zaprodal pračce na peníze jménem Transformers (první díl zbožňuji) a raději dál točí pokračování místo toho, aby vytvořil něco originálního (Pain and Gain bylo super!), on se taky podepisuje pod nechutně špatné remaky, aby si mohl koupit více baráků. Jako by mu nestačilo to, co má teď. Transformers 4 už připadají i mě jako vaření z vody. I když je to s jinými herci, Bay omýlá to stejné pořád dokola a já jsem skončil u toho, že tenhle díl opravdu nesnáším, a to pro jeho STUPIDNÍ dialogy a scénář, kde ÚPLNĚ VŠECHNO hraje do karet hrdinům. Jeden příklad za všechny - taťka s přítelem hledají dcerušku na mimozemské lodi o rozměrech nespočtu stadionů, přičemž si najdou mimozemské zbraně, z tatíka se stane zabiják mimozemských zabijáků, dceruška se vyhne všem nástrahám lodi a všichni se setkají. Jako bonus se z celé téhle obrovitánské lodi dostanou zrovna k místu, kde je úniková cesta. A to vše prosím během deseti minut, které zbývají do odletu lodi. Jako bonus přihodí i záchranu Optima. Na pořádný komentář jsem momentálně dost nasraný. Největším výsměchem je ale tvrzení Baye, že nechce, aby jiný režisér tuhle rozjetou sérii pokazil, proto se u ní stále drží. To hell with you Michael Bay!

Sixto Rodriguez je pro mě, ostatně jako pro většinu světové populace, zcela neznámý hudebník. Nevěděl jsem tudíž, co od dokumentu očekávat. A to mi bylo ku prospěchu :). Dočkal jsem se totiž krásného příběhu o tajemném zpěvákovi, jehož písničky inspirovaly miliony lidí za mořem. Škoda jen, že dokument ztrácí ve chvílích, kdy je odhalen Rodriguez. Ono to hledání je vždy naplňující více, jak cíl cesty. Alespoň že v tomhle případě to dopadlo na výbornou :). Koncert v Jižní Africe je totiž dojemný a Rodriguezovy písničky chytlavé.

Krtek. Co tím chtěl Jodorowsky říci? Jak jsem byl nadšený z jeho představy filmové Duny, tak teď jsem na pochybách. Tohle dílo je totiž velmi zvláštní a chápe ho do důsledků snad jen sám jeho autor. Hlavní premisa je jasná i mě. Jodorowsky se jako kovboj ženoucí se za dokonalostí dopustí hříchu a podvádí při zkouškách se čtyřmi mistry. Je zabit a znovuzrodí? se jako Bůh? v jeskyni s "postiženými" či znetvořenými. Vytkne si za úkol vykopat tunel z této jeskyně do nedalekého města, aby mohli tito lidé žít volně. Město a jeho obyvatelé představují dnešní (nebo tehdejší) bílou společnost a v postižených si můžete vybavit jakoukoliv menšinu. Lidé ve městě postižené nemají rádi a když je proto na konci postřílí poté, co se vyhrnou z jeskyně do města, Jodorowsky je ztrestá a postřílí.Dá se tedy říci, že Bůh trestá bílé lidi za jejich hříchy. Co jsem ale nepochopil, tak první půlhodinu, kde se Jodorowsky projíždí po poušti, tedy spíše scény, které zde probíhají. Po půl hodině mu najednou žena, kterou osvobodí v jedné vesnici řekne, že musí zabít čtyři mistry, aby se stal dokonalým. Nikdy předtím o tom nepadlo ani slovo ani to nebylo naznačeno. Tato scéna přišla jako blesk z čistého nebe. Podobně na tom je většina scén a po herecké ani filmové stránce film z průměru nic netáhne. A to mám tyto podivné typy filmů rád.

Tak a máme tady dvojku trenéra draků děcka. A čím začneme, abysme si určili, pro jakou věkovou skupinu bude tenhle film určen? Plácneme tam závody na dracích se srandovními ovečkami, pak si ukážeme hlavního hrdinu se svým černým drakem (jména si fakt nepamatuju), kterak objevuje novou zem. Jo, ale musí za ním doleťet jeho kámoška, aby si mohli dva draci hrát na pozadí, to je tak roztomilé. Ťuťu ňuňu. No a po odlehčené chvilce se vrhneme na akci, když spolu objeví lovce draků pro armádu nějakého borce se zvučným jménem. Sice nejdříve zajmou draka té holky, ale nemějte strachu. Osvobodí jej jedna radost. No a jak se synek zpátky ve své domovině snaží svému otci říct, co se právě stalo a varovat jej před příchodem těchto "bad guys", tak otec si mele svoje a synka nutí do práce velitele vesnice. To je ale švandovní scéna, u toho se děti potrhají smíchem a dospělí budou přitakávat s úsměvem. Tož taťka se vykecá a synek taky. Taťka pustí něco hnědého do gatí, protože ví, kdo je ten "bad guy" a chce obrnit ostrov. Synek ale dostane ten nejlepší nápad, ehm, a místo války by byl pro mírovější přístup. Proč tohoto záporáka s ruským jménem nepřemluvit, třeba si dá říct, že ano... (jsem si jistí, že synek pohoří, ale nechám se překvapit). Jelikož s tím taťka nesouhlasí a potřebujeme natáhnout film+dodat ději napětí, synek se svou kamarádkou (budu ji zvát jeho holkou, když už si za těch 20 minut dali dvě pusy na líčka) uteče a vydá se zpátky za únosci draků, sami se vzdají a přitom jim vyzradí svůj plán :). No ale taťka s pár kámošema doletí na pomoc, synek se naštve, protože mu taťka nechce povolit uzdu a odletí v dál. Po největším klišé dialogu typu "neboj se můj dráčku, nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo", se NEČEKANĚ přižene jakýsi maskovaný chlap na drakovi a unese synka. Jeho draka mu shodí do moře, kde jej obklíčí jakési potvory a my máme uvěřit tomu, že v 30 minutě zemře. Nechtějte mě rozesmát. Takové budování napětí je totálně k... Každopádně, teď přichází ta nejtrapnější srdceryvná scéna ze všech, držte si plíce, ať vám nevyskočí. Z tohoto maskovaného muže se vyklube ženská a není to nikdo jiný, než synkova ztracená matka, která ho pozná podle pidi mini jizvičky na bradě :DDDDD. A ze všech okolností a všech věcí a zvířat na celém světě, matička v horách přechovává celou armádu draků, kterou asi někde za ty roky nasbírala nebo rozmnožila. V tomto bodě jsem se opravdu nahlas zasmál a odplivl si směrem ke scénáristům. Děj byl totiž nade vše jasný a já měl chuť to vypnout. Zaťal jsem a sledoval dál. Po hodině se začne dít něco smysluplného a dojde na krátký boj draků se záporákem, při kterém zemře celý jeden drak a taťka našeho synka. A to vše v přátelském ratingu PG, tedy bez krve a se správným střihem, aby divák (rozuměj děti) nic neviděl, tedy tzv. "off screen". Pod vlivem alfa samce (kterého bez vysvětlení ovládá záporák) všecí draci odletí a tak si naši hrdinové musí osedlat dračí mláďata (protože ty přece neposlouchají nikoho, ehm) a dostat je zpátky. No a ze synkova draka se stane alfa samec. A to ani neumí létat bez jezdce :D. The end a zaděláno na třetí díl.

Guilty pleasure. Film, který má dobrý nápad využitý téměř na maximum. Hrátky s časem většinou nedopadají dobře, jak mi potvrdila nedávná projekce X-Men: Days of Future Past. Edge of Tomorrow se naštěstí povedlo nezabřednou do smyčky, což je obdivuhodné, vzhledem k faktu, že koncepce filmu je o neustálém opakování. Začátek jsem si strašně užíval díky Cruisovy a jeho hrátkám s oddílem a pak jsem se kochal Emily Blunt :). CG se povedlo naprosto dokonale, konečně film, kde jsem neměl pocit, že sleduji něco umělého a design mimozemšťanů je také na jedničku. Nejvíce mě ale překvapil Doug Liman, od kterého jsem po otřesném Jumperovi a Mr and Ms Smith nečekal nic dobrého. Ještě že se mu tohle povedlo, jinak by Hollywood do originálních nápadů a nezajetých značek už snad prachy nenasypal.

X-Men budoucí minulost, aneb jak si naservírovat světlou budoucnost pro další díly a oživit postavy, které Brett Ratner zabil. Proč to ale musí být podáno v tak nudném kabátku :(. Komiksovou předlohu jsem nikdy nečetl a filmové zpracování X-Menů mi vždy připadalo slabé a viděl jsem v nich větší potencionál. Doufal jsem tedy, že nový díl jej využije. Místo toho jsem sledoval dvouhodinový film, kde se většinu času řeší spousta událostí a z akčních scén si nezapamatuji žádnou. DO toho cestování časem, které je vždy riskantní a vyvstává mnoho otázek "proč to" a "proč ono". V paměti mi uvízne pouze emocionální scéna s Jamesem McAvoyem, který se snaží znovu zapojit svou schopnost a ten rychlý mutant. Ono by vůbec nevadilo, že akce se tu mnoho neodehraje, ale ten zbytek by musel být natočen poutavěji, nehledě na to, že jde o "existenciální drama", kdy mutanti bojují za své přežití. V tomto ohledu se mi líbila nová Godzilla. Wolverine je tady jen "z povinnosti", jeho potencionál je zcela nevyužit a Beast je prostě nudný mutant. X-Men 2014 mi z paměti vyšumí rychle :(. Za mě prostě průměr.

Další příjemné překvapení a body k dobru pro evropský film, který začínám preferovat před hollywoodskou továrnou snů, která by se měla spíše přejmenovat na továrnu na pokračování, rebooty, prequely a sequely. Originality v ní totiž najdete asi tolik, co jehel v kupce sena. Ale zpátky k 99 frankům. Film je adaptací stejnojmenné knihy francouzského spisovatele a hned první scéna nám prozradí, jak to celé dopadne, když hlavní hrdina skočí ze střechy budovy, ve které pracuje. Tento přístup není ničím novým, takových filmů existuje spousta. Nejprve nám ukážou smrt hlavního hrdiny a my pak celý film sledujeme události, které ho k tomu dovedly. A příběh v 99 francích je radost sledovat. Hlavní hrdina, sympatický zaměstnanec reklamní agentury v podání Jeana Dujardina (až na CSFD jsem zjistil, proč je mi povědomý, nejen že se podobá Macháčkovy, ale hrál přece v The Artist :)), si žije na vysoké noze. Večírky, ženy, drogy, alkohol, drahá auta a v práci celkem flákárna. Život mu změní románek s kolegyní a následný rozvod v momentě kdy zjistí, že je těhotná. Od té doby se jeho život vleče pomalu a nemá smysl. Po bitce na párty, kde téměř přijde o život, je Dujardin nucen odejít na kliniku, kde se vyléčí z drogové závislosti. Nastartuje tak novou epizodu svého života. Drogy jsou minulostí a v práci se daří. Na natáčení reklamního spotu v Miami ale znovu okusí drogy a při šílené jízdě autem zabije několik lidí. A jakmile si pro něj doma ve Francii přijde policie, spáchá sebevraždu. I když natočen v roce 2007, je film aktuálnější v dnešní době, kdy jsou lidé masírování reklamou na každém rohu, časopisy ukazují dokonalé postavy žen a mužů a Photoshop umí upravit jakoukoliv fotku k nepoznání. Bavil mě režisér, který si vyloženě hrál s divákem. Herci často mluví do kamery, tedy přímo k divákovy, kamerové nájezdy a kontinuální záběry dodávají na atmosféře a celkově je film pojat umělecky, kdy občas září barvami a přechází do kreslené podoby.

Za prvé je nutno říci, že krom Emerichovy Godzilly jsem se s tímto monstrem nikdy blíže nesetkal. A když měl novou verzi točit režisér mnou oblíbených Monsters, začal jsem se těšit. A to nemluvím o trailerech, které se povedly na jedničku. Čekal jsem komornější monster film a dostal jsem ho v plné dávce. Mnoho diváků si stěžuje na to, že Godzilla zde není hlavním aktérem a boje s monstry jsou chvilkové. Mě se tento koncept líbil. Hlavním hrdinou je tu Aaron Johnson v roli vojáka, který se snaží zachránit svou rodinu. Edwardsovi se povedlo převést na filmové plátno onen strach a pocit bezmoci, který by doprovázel právě zjevení takových monster. Atmosféra byla chvílemi hustá. Co jsem nečekal, tak "titánskou" Godzillu a její zakomponování do příběhu (který je už tak zasazen do reálných událostí jako tsunami v Japonsku a zaplavení jaderné elektrárny), perfektní zvuky a digitální efekty.... a ten paprsek, no mazec :). Jedna z mých oblíbených scén. Samozřejmě se na filmu dá najít spousta chyb, ale jsem rád, že to neskončilo u Pacific Rim, kde byly boje s monstry na denním pořádku a byla to ta nejnudnější část filmu. Nové Godzille fandím.

Obsahově výborný dokument pro neznalce komiksu a odkojence jejich filmových ztvárnění, jako jsem já. V dokumentu je vysvětleno, za jakých podmínek vznikaly ty nejznámější komiksy a jak jejich hrdinové přežívají až dodnes.