sedm.1

Já bych upřímně Malou mořskou vílu zas až tak černě neviděl, tedy samozřejmě až na samotnou Ariel a matku prince 8D, u níž jsem ovšem popravdě skutečně význam její odlišné pleti od ostatních členů královské rodiny a služebnictva jaksi vůbec nepochopil, je ale asi zbytečné se v tom jakkoliv vrtat, prostě je jen třeba si na takovéto nesmysly už definitivně jednou provždy zvyknout, každopádně abych se ale vyjádřil přímo k tmavěji pojaté Malé mořské víle, já v tom problém vůbec nevidím, jelikož její představitelka Halle Bailey je velmi sympatické děvče, a myslím, že řešit barvu pleti hlavní hrdinky je tak v tomto případě prostě zbytečné, i když by možná se mnou jistý pan Andersen třeba nesouhlasil, no doba je ale taková jaká je a já jsem přesvědčen, že se dočkáme v budoucnu ještě daleko větších bizárů, než nějaké snědší mořské víly. Nyní už ale k samotnému filmu. Já si zkrátka myslím, že se ve výsledku jedná o poměrně lehce stravitelnou pohádku, která disponuje především vážně svižným tempem, výraznými postavami, sympatickým obsazením a fungující atmosférou. Na druhou stranu musím určitě Malé mořské víle vytknout hudební čísla, která působili opravdu jen rušivým a bezvýznamným dojmem, a to i díky nevýraznosti jednotlivých písní, zmínit musím zbytečně přepálenou stopáž, chyběly mi tu jinak ale i nějaké odlehčenější, vtipnější momenty, a pak mě ještě fakt zklamalo zpracování podmořského světa, respektive celková kvalita efektů, která mi přišla jednoduše vzhledem k dnešním možnostem fakt nedostačující, chvílemi snad až směšná. Tudíž s odřenými oušky hodnotím tuto podívanou průměrnými 3* a celé to ukončím konstatováním, že dát tomuto zpracování klasické pohádky se vyplatí jen v případě tolerantního a nenáročného přístupu, pak se bude jednat o příjemný a nenudící zážitek, očekávat od toho cokoliv navíc ale nemá rozhodně cenu.

Oproti prvnímu dílu došlo v tomto pokračování ve většině ohledech k jemné umírněnosti, což pak má na výslednou podobu dvojí dopad, a to jak pozitivní, tak i negativní. Tím pozitivem mám namysli určitě fakt, že celá ta podívaná nepůsobí již tak nesoudně infantilně, negativem pak je skutečnost, že právě ta infantilnost ovšem přinesla alespoň pár opravdu vtipných momentů, které ve dvojce kvůli tomu pak chybí. Každopádně zásadním společným prvkem obou dílů je opět ústřední čtveřice postav, respektive dvou manželských párů, kolem kterých se točí veškeré dění, a to je zhruba na srovnatelné úrovni, nejdůležitější je ale to, že jsou hlavně díky obsazení zase poměrně výrazné a sympatické, a to i navzdory komediálním talentu Johna Ceny, o kterém mám pořád více než velké pochyby. Zápletka mi jinak přijde o malinko více ucelenější než v jedničce, což ovšem neznamená, že by se dala označit za povedenou, jen prostě má alespoň už nějakou kostru a nejde jen o sled kokotin jednotlivých postav. Humoru pak oproti jedničce tedy ubylo, ovšem to asi nelze považovat úplně jen za ryzí výtku, jelikož úroveň vtipnosti prvního dílu byla vážně mizerná, takže je to vlastně spíš krapet i ku prospěchu věci, a jinak už v podstatě ani nevím co dál k této podívané napsat, takže už jen ve zkratce, prostě se jedná o takovou hodně nenáročnou, přímočarou, prostoduchou a především švihlou jednohubku, která se dá sice pomocí vypnutého mozku i v celku příjemně užít, ale divák do toho musí zkrátka jít s vědomím, že jde spíš o bláznivý a nesoudný úlet, než o něco vkusného, či reálného.

Annette je naprosto nekompromisní hard core artové peklo, které pro běžného diváka představuje totálně nesoudnou podívanou, nesnesitelný filmový zážitek a ty dvě hodiny strávené ve společnosti tohoto snímku bych přirovnal snad jen ke dvěma hodinám stráveným v tom nejděsivějším snu, co si kdo jen dokáže představit. Tím vším chci zkrátka říct, že Annette patří k tomu jednoznačně nejodpornějšímu, s čím jsem se kdy v rámci filmové tvorby setkal a nevěřím ani naprosto nikomu, kdo tohle hodnotí kladně, nevěřím, že by to myslel upřímně, tohle nemůže zaujmout totiž opravdu vážně nikoho, ani toho nejerudovanější filmového intelekta a kritika, za tak strašně nestravitelné to totiž považuji. Já jsem Annette chtěl vidět každopádně jen kvůli Adamu Driverovi v ústřední roli, kterého jinak považuji za jednoho z nejvýraznějších herců současnosti, ovšem ani jeho účast nic nezměnila na mém odpudivém vztahu k tomu hnusu, co se tam odehrával, což byla prostoduchá zápletka s otravným vývojem, ono ale vůbec rozebírat zápletku nemá cenu, každopádně hlavní důvod, proč jsem z toho filmu tak znechucený, je jeho zpracování, a to jednak co se týče zpívaných dialogů, kdy si herci ve většině písní vystačili s dvěma, max třemi slovy, které pořád dokola omílali a hovno z toho, nehledě na to, že navíc za celý film není ani jedna jediná z nich jakkoliv chytlavější, či poslouchatelnější, a jednak zpracování co se týče vizuální podoby, jelikož tam se tvůrci utopili v lavině svých rádoby nápaditých obrazových orgií, které ovšem minimálně na mě osobně působily ohyzdně a nepřesvědčivě. Vrcholem všeho pak byla postavička samotné Annette v podobě odpudivé loutky, což mi též nedávalo vůbec smysl, ostatně ale asi jako dalších xy věcí, které se tu odehrávali. Annette je zkrátka Odpad všech Odpadů, který si od nikoho nezaslouží ani vteřinu zájmu, či pozornosti.

A dost!!! Až do tohoto dílu jsem byl ochoten, vzhledem ke své náklonnosti k Jasonovi, odpustit předchozím dílům takové věci, až jsem si kolikrát říkal, jestli nejsem shovívaví už příliš, ovšem osmým Pátkem už pohár mé tolerantnosti opravdu totálně přetekl a udělám to, co jsem měl udělat asi už mnohem dřív, a to ohodnotit Pátek 13. Odpadem!. Tvůrci v tomto pokračování totiž již definitivně ztratili veškerou soudnost a dokázali tu dosáhnout tak strašných a nesoudných scén, že skutečně jsem jen zíral s hubou dokořán, čeho jsou tady ti amatéři za kamerou schopni a že se jim to dařilo v měřítku více než velkém. Šíleně hloupé chování postav, primitivní dialogy, tupá a nesmyslná zápletka, naprosto podprůměrně zpracované likvidace obětí a nevídaně směšné teleportování Jasona na místa, kam zrovna filmaři potřebovali, vše v ultralaciném provedení, navíc zbavené klasické fungující atmosféry prostředí Crystal Lake, no prostě děs a hrůza, a to ani nezmiňuji, že název Jason Takes Manhattan je dosti zavádějícím údajem, jelikož více než hodina filmu se odehrává na lodi, a zbytek pak v přístavu a v přilehlém kanále, takže na nějaké řádění v ulicích velkoměsta může divák naprosto zapomenout. Jinak postavy tu tentokrát působí obzvlášť nesympaticky a nevýrazně, a to samozřejmě především díky ohavnému castingu, a tak abych to nějak shrnul, Jason Takes Manhattan je nesoudně nesmyslná, trapná, laciná, primitivní a tak ukrutně mizerně zpracovaná podívaná, že s velkou upřímností a trochu i s radostí uděluji osmičce ryzí Odpad!, a jsem vlastně už vážně rád, že mám maraton s Pátkama 13. již úspěšně za sebou, jelikož to byla opravdu dřina a od šestého dílu už i utrpení, a i když třeba v porovnání s Halloweenskou sérií z toho pořád vychází právě tato série ještě jako vítěz, tak její kvalita i zábavnost je stejně těžce podprůměrná.

Takže znova to samé dokola a mě to opravdu už tolik nebaví. Pro New Blood tedy platí prakticky to samé co pro předchozí Jason Lives, což je zápletka bez jakéhokoliv vývoje a posunu kupředu, kdy hned na začátku tvůrci prostě jen nějakým připitomělým způsobem Jasona znovu oživí, a ten se pak jen nějakých těch 80 minut poflakuje po lese a dvou chatkách a vybíjí vše živé co potká. OK, to bych byl ale ještě ochoten brát v pohodě, ovšem to by ty veškeré likvidace nesměli být zase zpracovány tak mizerným způsobem, kdy ze všech těch mordů jsou vidět tak dva, a to ještě bídně, no a zbytek je jen trapné naznačení a prd, a i když se snažím tedy samozřejmě brát v potaz i onen neslavný devastující podpis MPAA na tomto pokračování, tak na ,,ale´´ prostě hrát nelze, takže musím hodnotit sestříhanou verzi, co se ke mně dostala, a ta je prostě po této stránce děsivá, tudíž zcela bez krve, brutality a gore. Navíc debilita ve většině ohledech je v tomto pokračování oproti předchozím Pátkům posunuta snad ještě o nějaký ten level výše, čímž mám na mysli hlavně nehorázně hloupé chování postav, dále pak ukrutné nelogičnosti především co se týče pohybu a výskytu Jasona, kterého si tvůrci doslova teleportují kam zrovna v daný moment potřebují, dále by mě třeba zajímalo, kde bral všechny ty věci, kterými zabíjí, a tak bych mohl pokračovat dále a dále, kdy se tedy v těchto věcech normálně v podobných typech filmů vrtám skutečně jen velmi zřídka kdy, zde ale byli k vidění až takový koniny, že se to už tolerovat fakt nedalo. Využití telekineze, kterou disponuje ústřední hrdinka, pak též nehodnotím jako úplně nejšťastnější oživení, a to hlavně kvůli jejímu směšnému využití, jinak ani veškeré postavy mi tentokrát nepřišli úplně nejsympatičtější, opět na čele s divnou hlavní hrdinkou a jak jsem již zmiňoval u šestky, styl, atmosféra a hudba pak sice pořád fungují spolehlivě, na druhou stranu ale zároveň už i vážně tak rutině, že toho příliš nezachraňují ani tyto ověřené působící prvky. Nevím, jestli je to tedy způsobeno tím, že jedu všechny díly Pátku 13. v kuse po sobě a jsem z toho již otrávený a unavený, ale pravdou je, že i když mám Jasona ze všech těch slavných maniaků nejraději, tak zkrátka o kvalitní a zábavné podívané se vážně příliš nejedná. Naopak v nich dominuje nudnost, hloupost, nevýraznost, tvůrčí netalentovanost, lacinost a hlavně je to až na pár výjimek bez jakékoliv invence pořád to samé dokola a dokola.

Bohužel, ale při sledování šestého dílu Friday 13. jsem se nemohl po celou dobu zbavit dojmu, že se jedná v podstatě už jen o stereotypní, naprosto nenápaditý recykl veškerého dětí z předešlých dílů. Celé se to každopádně především ale vrátilo do oblasti Crystal Lake, které jen tak mimochodem bylo přejmenováno místními na Green Lake z důvodu, aby zapomněli na Jasonovo řádění, což je scenáristická vychytávka jako kráva, no a zde zkrátka prostě zase Jason chodí buď po lese, případně sem tam navštíví nějakou tu chatku a zcela rutině opět vraždí vše, co se kolem něj mihne. Postavy, respektive trefněji řečeno oběti, sem pak najíždějí ze všemožných triviálních důvodů, a žádná změna nenastala ani v jejich přitroublém chování, což už ale snad nelze brát jako nějakou zásadní výtku, to je prostě již tradiční a snad až nepostradatelnou součástí těchto snímků. Stejně tak jako v předešlých dílech mě nicméně i v tomto pokračování nejvíce iritovalo zpracování Voorheesovo řádění, které opět probíhalo z valné většiny mimo kameru, případně oběť jen vytřeští oči a následuje rychlý střih na další scénu, takže nějakého přímého, či krvavého mordu se zde divák dočká skutečně jen velmi poskrovnu, což mi hlava vůbec nebere, jelikož Jasonovo vybíjení veškerých postav je podstatou celé této série, jeho zobrazení se ovšem divák dočká v naprostém minimu, a co na takovém filmu se má pak hodnotit dál? Humor, který se sem tvůrci nově pokoušeli procpat? Vážně trapný a zcela nesoudný pokus, a to raději ani nemyslet na to, že po celou dobu se tu ani jedno děvče neodhalí, to už je fakt jako konečná.  A jelikož v podstatě už i ta atmosféra, hudba a klasický styl Pátku 13. působí tak nějak obehraně, patří Jason Lives k tomu zatím asi nejslabšímu pokračování z prvních šesti dílů.

Na pátém pokračování musím určitě ocenit její zápletku, která patří v rámci prvních pěti dílů k té jednoznačně nejpropracovanější. Respektive takhle, ono to tedy není v žádném případě žádný zázrak ani tentokrát, ovšem s ohledem na ty nulové dějové linky v předchozích Pátcích z toho právě tato vychází skutečně nejlépe, což znamená, že už to tentokrát není jenom o tom nejpřímočařejším a nejprimitivnějším vybíjení všech postav, ale tvůrci se tu snažili o jakýsi ucelený příběhový koncept, dokonce navrch přidali i nějaký ten zvrat, navíc ani postavy nejsou tak jednorozměrné, což platí především pro ústředního hrdinu a i když je závěrečná pointa pak poměrně vytušitelná, tak stejně je minimálně alespoň příjemné, že tu byla o dosažení nějaké pointy vůbec snaha. Změna prostředí jinak film nikterak neovlivnilo, jelikož je velmi podobné tomu od Crystal Lake, obsazené herce pak mohu hodnotit též spíš pozitivním dojmem, sympatičtí, talentovaní a v podstatě i vesměs výrazní, s milým bonusem v podobě často odhalených a velmi pěkně obdařených slečen. Atmosféra zůstala také zachována, stejně tak jako hudba, a tak vlastně jen jedinou, o to však zásadnější výtkou je zpracování mordů, které oproti předchozímu dílu udělalo zas pořádný krok zpět, takže většina likvidací se odehraje buď úplně mimo obraz, nebo vidíme jen vytřeštěné oči obětí, no a těch něco málo efektů, které se laskavě tvůrci přeci jen uvolili zobrazit, tak jejich úroveň je vyloženě tristní, a škoda je to pak o to větší, že toho vybíjení zde bylo zatraceně dost. Ve výsledku se tak jedná o průměrný díl, který má sice mnoho menších plusů, ale oproti tomu i jeden zásadní minus, pořád ale mohu tvrdit, že jsem se u pětky ještě docela slušně bavil.

Z prvních čtyř dílů je The Final Chapter tou zatím opravdu nejzábavnější podívanou, a to z jednoho prostinkého důvodu. Tvůrci se zde totiž totálně vykašlali na jakýkoliv úvod, tedy na představování Jasonových budoucích obětí a od prvních minut se pustili jen do té nejpřímočařejší a nejprimitivnější vyrubávačky veškerých postav, které se tu postupně objevují, prostě Jason jen chodí a na nespočet způsobů tu každého koho potká zlikviduje. Žádné kecy okolo, žádné zdržování, pěkně zostra se tu děje hned od začátku to, na co stejně každý divák a příznivec této série čeká a na co se muselo v předchozích dílech čekat vždy více než polovinu filmu, což nepřinášelo nic jiného, než hromadu nudy, protože co si budeme namlouvat, kvalita těchto filmů je jinak ve většině ohledech upřímně podprůměrná a vlastně nic jiného, než právě ty krvavé a nápadité mordy nemůže ani nabídnout. Navíc jich je zde ve čtyřce skutečně hodně, neodehrávají se už ani tolik mimo obraz a v podstatě i jejich kvalita zpracování se oproti starším filmům výrazněji zlepšila. Silnou a působivou jistotou tu pak zůstává očekávaně parádní atmosféra, nezaměnitelný styl Friday 13. a samozřejmě i kultovní hudba, a naštěstí zůstalo i u pokroku co se castingu týče, kdy jsou veškeré postavy a hlavně jejich herečtí představitelé již mnohem talentovanější, sympatičtější a pohlednější, což se minimálně u prvních dvou dílů tvrdit rozhodně nedalo. To, že to pak celé nemá prakticky žádnou zápletku a že se postavy chovají jako retardi mě jinak už ani moc nevadilo, s tím se musí divák u těchto filmů prostě již dopředu smířit, takže já se zkrátka bavil, samozřejmě kvalita po filmařské stránce je tedy znovu na bodu mrazu, ale v tomto případě na to sere pes, Jason řádí jako ze řetězu utržený hovado a o to tu jde v první řadě.

Já se samozřejmě snažím brát v potaz, že se v tuto chvíli jedná o více než čtyřicet let starý film, takže jsem nemohl očekávat zázraky, nehledě na to, že se navíc jedná i přes Jasonův věhlas pořád o vážně levnou produkci, jenže tohle prostě hodnotit nějak extra pozitivně zkrátka nelze, i když bych tedy moc chtěl, jelikož jak už jsem zmiňoval u jedničky, respektive spíš dvojky, v prvním díle totiž vlastně všichni ví, jak to s Voorheesem je, tak právě Jason je asi tím mým nejoblíbenějším zabijákem, jenže kvalita těch filmů není opravdu dobrá. Co se tady tedy oproti předchozímu dílu určitě zlepšilo, tak to byl casting sympatičtějších herců a hlavně pohlednějších hereček, protože to co tvůrci obsadili v jedničce a hlavně ve dvojce za odpudivý strašidla, to mi hlava nebrala, takže alespoň v tomto směru vidím menší pokrok, samozřejmě za další plus musím zmínit i zobrazení celého Jasona, kdy též v druhém díle byl zabrán buď jen od země po pás, v lepším případě ke konci pak chvílemi i celý, ale to ještě jen s nějakým takovým prapodivným bílým pytlem na hlavě, takže budil spíš posměch, než strach, čímž mohu navázat na další pozitivum, a to že si zde konečně také nasadí svou pověstnou hokejovou masku, no a za velmi příjemnou musím zmínit poslední půlhodinku, kdy film nabere nehorázný otáčky a divák už v podstatě není svědkem ničeho jiného, než jen Jasonovo úspěšného řádění, které je svižné, zábavné a v rámci možností i značně nekompromisní. Jinak atmosféru zde beru automaticky za luxusní, ta tu funguje znovu na 100%. Na druhou stranu obrovským negativem je zpracování celého tohoto filmu, a to prakticky ve všech ohledech. Dialogy opět působí na hranici debility s imbecilismem, chování postav bez komentáře, nechci být totiž zbytečně vulgární, zpracování vražd silně podprůměrné, navíc i dost mimo obraz, což je úplně k nasrání, no a dějově prakticky celá první hodina totální nuda. Takže co s tím? Třetí Pátek 13. je tedy určitě lepší než druhý Pátek 13., nicméně ten pokrok je skutečně jen minimální a spíš jen v detailech, než nějakých zásadních prvcích, které by celou tu podívanou posunuli na nějaký vyšší level, ale přeci jen tu jednu * navíc tedy přidám, ovšem s dodatkem, že jsem silně ovlivněn svou nákloností jak k celé této sérii, tak Jasonovi obzvlášť.

Já ten neúspěch Flashe na jednu stranu v podstatě i chápu. Jak se totiž má divák postavit k filmu, u nějž vlastně dopředu již ví, že jeho hrdinové stejně nemají už vůbec žádnou budoucnost, že komiksový svět, v němž se film odehrává, stejně skončí? Tam se přeci dal ten propadák skutečně očekávat. Ovšem zde nastává zásadní otázka. Je ten neúspěch a ta všeobecná kritika Flashe vážně tak oprávněná a na místě? Nepramení jen ze všeho výše zmíněného a samozřejmě i z již silně přesyceného filmového trhu komiksovými produkcemi? Není současný divák vším tím nepříjemným děním kolem komiksů již natolik frustrován, že prostě kritizuje už bez ohledu na skutečný výsledek a kvalitu toho filmu? Říká se tomu zaslepenost a podle mě se právě tohle nejvíce odrazilo na silně negativním přijetí Flashe, který si to ovšem ani náhodou nezaslouží, jelikož se nejedná o vůbec špatnou záležitost, za kterou je tak nekompromisně považován. Naopak, já si myslím, že Flash je stylová a svižná podívaná, která se může opřít o výborného ústředního superhrdinu, obsazeného parádním Ezrou Millerem, ten film nasadí navíc od začátku výborné tempo, pořád se něco děje, disponuje zajímavými zvraty, atmosférou, napětím, emoci, hýří fungujícím humorem, výraznými postavami ve vedlejších rolích, takže proč ten zdrcující neúspěch? Kvůli tomu, že nedává příliš logiku? To mi nedával ani Endgame. Že nemá až tolik akce? No a co, na oplátku nabízí fajn zápletku. Že nejsou triky na nejvyšší úrovni? O to víc jsou zábavnější a cool. Že to je celkově strašná kravina? A která komiksárna ne, že Strážci galaxie? A nebo že se jedná, jak jsem zmiňoval, o již zbytečnou podívanou, která nic nikam neposune? Za to snad může Flash, respektive jeho tvůrci na čele s Muschiettim? Ne, prostě s neúspěchem, a to jak komerčním, tak kritickým diváckým přijetím, naprosto nesouhlasím, Flash je výrazná, zábavná a nápaditá komiksová jízda, kterou navzdory ostatním hlasům musím doporučit, zaslouží si totiž určitě pozornost a větší úctu, než se jí dostává.