Nitram

Jak očistný je po všech těch motivačních, redukovaných, aktualizovaných bio-sračkách mít možnost spolehnout se opět na Kurzela a jeho popis ohavného špinavého světa, kde není nic správně a nic není fér. Film Nitram nestraní svému tasmánskému Forrestu Gumpovi, nicméně ani jeho prostředí není ochotný vykreslit tak, aby mu nabídlo jakékoli východisko z jeho situace (navzdory tomu, že je to boháč, co svobodně cestuje po světě) a proto se vyústění filmu nakonec opírá o obhajobu gun-control, protože nás prostě chce přesvědčit, že podmínky pro vytváření osamělých střelců tu budou vždycky a proto jediná cesta jak je redukovat je redukovat počet zbraní ve společnosti. Tohle východisko ovšem trochu kulhá s komickou scénou ilegálního nákupu automatických zbraní. Já si ale stejně myslím, že onen dovětek byl až dodatečným a Kurzel s Grantem se jim museli zaštítit, aby si zajistili prachy do další inspekce nenávratně poškozené mysli. Vědomí, že někdy mezi Snowtownem a Nitramem přesvědčil Kurzel foxáky, že dokáže zahájit crowd-pleasing frančížu podle úspěšné počítačové hry mě baví jako máloco. Snad na to už velký hlavy zapomenou a další Star Wars budou dělat třeba Safdie bráchové. (17.05.2022)

Kvitujem, že nejde o rekonštrukciu udalostí á la Utøya, 22. júla, ale o charakterovú štúdiu o znevýhodnenom násilnom jedincovi a jeho hľadaní svojho miesta v spoločnosti. Zároveň ide o mrazivo dôležitý príspevok k spoločenskej diskusii o zákonnej regulácii držby strelných zbraní. K mnohovrstvovému scenáru si prirátajte bravúrnych, uhrančivých hercov (životný výkon Caleba Landryho Jonesa) a precíznu, citlivú réžiu, a máte poctivú festivalovú drámu, ktorá sa nekončí záverečnými titulkami. RECENZIA. (18.10.2021)

Nový psychologický Drama/Thriller dle skutečných událostí z Australie o duševně chorém jedinci, který způsobil jeden z největších Masakrů v Australii, kde zastřelil 35 lidí. Nitram žije osamocený život v izolaci a plný frustrace, že nemůže nikam zapadnout a to se trochu změní když pozná bohatou starší ženu, ale i tenhle vztah povede k tragédii. Jeho samota a hněv sílí a to povede k jednomu z největších masakrů, který se odehrál v Tasmánii v roce 1996. Film je pomalejší, soustřeďuje se na psychologický vývoj hlavního hrdiny a docela zamrzí, že k očekávanému masakru na konci vůbec nedojde, takže 22 July a Místnost sebevrahů:Hater je pro mne o dvě třídy výše. Kdo má rád tyhle žánrovky dle pravdivých událostí, tak film za zhlédnutí stojí, ale v mých očích je málo šokující. Příběh 4/5, Akce 0/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 3/5, Herci 3/5. 6/10. (11.01.2022)

Caleb Landry Jones...  Nikdy som ho nemal rád, ale tu dokazuje svoje mega herecké kvality! Samotný film je veľmi ťažká depka! Judie Davies by mohla byť jeho babkou! Jeho foter mi zase pripomínal Billa Pullmana s extra kilami naviac. Tento film rozhodne nyvylepší psychickú pohodu. Už len ten názov ,prečítaný odzadu, neveští nič dobré. (29.11.2021)

Nemôžem povedať, že by ma Kurtzelov pohľad na udalosti predchádzajúce veľkému masakru presvedčili o tom, prečo vrah konal ako konal, ale možno aj to bol jeden z jeho zámerov, nepreniknuteľnosť do duše človeka, ktorý je nám na plátne prezentovaný tak, aby sme si mysleli, že sa do jeho mysle časom naplno ponoríme, samozrejme nie v zmysle, že s ním budeme súhlasiť. Nitram v podstate ničím neprekvapí, ide o tradične nakrútený festivalový film, ale skrátka rýchlo ubieha, Landry Jones je maximálne presvedčivý a tento príbeh sledovať na území Tasmánie je skrátka príťažlivejšie, ako na niektorom dobre filmársky známom prostredí. (20.02.2022)