stub

Nechci být arogantní, ale kdo hodnotí tento snímek a nezná (myslím opravdu dobře) příběh o 47-mi róninech, měl by si nafackovat. Celé je to jakási přátelská polemika o pilířích zmíněného díla, či lépe řečeno, určitá alternativa k jeho hodnotám. Chytré, hravé a sofistikovaně vtipné.

Eklektický snímek s několika originálními prvky a naprosto hvězdným hereckým obsazením (viz záhlaví, dále Tetsuro Tamba, Hiroki Matsukata, krátký štěk má také Taiji Tonoyama, který není nikde uveden...). Celkové poselství je poněkud rozostřené - jeho část je patrná z angl. názvu, zbytek je neotřelým typem společenské kritiky. V některých momentech Sato nepatrně "ustřeluje", význam většiny takových scén je ale především symbolický (např. když Natsuyagi sebere Takakurovi zbraň a dá ji dítěti). Hodně pěkné ****

Rozhodně jeden z náročnějších snímků, Terayama je ve vrcholné formě. Bohatá, velmi komplexní existenciální úvaha plná promyšlených podobenství o člověku jako jednotlivci i lidstvu jako celku, především pokud jde jevy související s civilizací a jejími základními pilíři a mezníky (fenomén slova, obrazu, časomíry atd. atp., přičemž obzvlášť vystižení prvně jmenovaného je doslova geniální). Po formální stránce je znát Terayamovo divadelní zaměření, ať už jde o vizuálno, práci s prostorem a světlem, či mnohé způsoby vyjádření. Důraz na určitý typ velkých témat a opomíjených souvislostí s nimi spjatých místy připomíná Shoheie Imamuru (obsahově, nikoli co do tvůrčích postupů). Terayama hercům zjevně umí vysvětlit o co mu jde a ti se mu odvděčují věrohodnými výkony. Působivé a naprosto jedinečné vizuální pojetí je už jen příjemným "bonusem". Typický případ díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí.

Mysteriózní thriller podle klasické šablony - zloun s nadpřirozenými schopnostmi chce vyvolat ducha Masakady z legendárního klanu Taira a s jeho pomocí (byť ten nevypadá, že by o to příliš stál) zničit Tokyo (proč ničit rovnou svět, že). Hlavní záporňák Yasunori Kato (Kyusaku Shimada) se stal předlohou pro Mr. Bisona z legendární série Street Fighter (podoba je skutečně evidentní), ostatní postavy jsou z větší části převzatými archetypy ze starých západních hororů (Ko Nishimura jako geniální vynálezce, Shintaro Katsu jako neřestně bohatý vizionář atp.). Když beru v potaz, že dějově se dá označit za slátaniny většina zástupců žánru, vychází z toho Teito Monogatari překvapivě dobře - drží pohromadě a nese obsah. Stylizovaná brakovost děje dost ostře kontrastuje s fenomenální vizuální stránkou (nestvůry dělal H. R. Giger, nejvyšší kvality v tomto směru však podle mě dosahují exteriéry). Vzhledem k tomu, že předloha je pro potřeby celovečerního filmu poněkud překombinovaná, došlo ke značnému množství úprav, důležité prvky však zůstaly zachovány. Vzhledem k tomu, že zde není uveden, měl bych také zmínit pěknou roli, kterou si střihne "Joe" Shishido. Neplést s o 3 roky mladším anime!

Brakový horor pro teenagery, který si na nic nehraje. Kdyby se kraviny točily takhle, rád bych se na ně občas díval.

Představa, že podobné exempláře existují i v reálu, mě upřímně děsí. Žena ztvárněná jako lobotomovaný věšák na nevkusné excesy módních pomatenců. K čemu podobná parodie na ženu potřebuje volební právo a podobné vymoženosti, je mi opravdu záhadou...

Vždyť to není glorifikace! Je to kritika, která dovádí do extrému prvky, které si bere na paškál a tím dává vyniknout jejich absurditě (btw nejde tu ani tak o násilí, jako o média). Ve své době poněkud zastíněno Pulp Fiction, o kterém bych naopak já řekl, že je stylistickým cvičením bez smysluplného obsahu (jako ostatně drtivá většina Tarantinovy tvorby). Ps: Výklady, které uvádějí, že film je o svobodných dušičkách hlavních aktérů...to jako myslíte vážně??;)))

Půvabná, oddychová, skvěle promyšlená hříčka o nejbohatší (a již značně staré) Japonce a jejích nepříliš profesionálních únoscích. Byť základní motiv (ve stylu "The Ransom of Red Chief" O. Henryho) nijak zvlášť originální není, jedinečné je jeho pojetí, zpracování i výsledné sdělení (kde dává Okamoto mj. dost jasně najevo, jak vnímá instituci státu). Samozřejmě je nutné brát mnoho prvků s nadsázkou, teoreticky by ale podobný vývoj možný byl - faktem je, že když "babča" vysvětluje své pohnutky a motivace, je pro člověka snadné se s podobným přístupem ztotožnit (např. dědická daň je v Japonsku doslova šílená). Okamoto dává často najevo svou slabost pro outsidery všeho druhu a nejinak je tomu i zde, opět se dočkáme jeho příznačné optiky, ve které není malých lidí a malých příběhů. V hlavní roli Tanie Kitabayashi, která letos zemřela a jen těsně se nedožila sta let, v roli policejního inspektora známý Ken Ogata. Pátou hvězdu musím dát za lahodný konec.

To už Češi vážně nemají smysl pro humor? Parodie na staré béčkové podivnosti a současně na nové áčkové slátaniny typu Den nezávislosti (spolu s nenápadným odhalením, že až na jiný kabát je to vlastně totéž), kombinovaná (jako by to nestačilo) s přímočarou, dokonale suchou politickou satirou. Občas mám pocit, jakoby někteří diváci považovali za drzost, když se režisér odváží natočit něco, co se od něj neočekává (což by si např. takový James Cameron nikdy nedovolil, že) - já za to Burtonovi naopak jednoznačně tleskám.

Dost děsná béčková slátanina s překvapivě funkční atmosférou (byť zhruba na úrovni hraní flipperu či forbesu po mírné konzumaci).