JAn

Hloupá recyklace Gillespieho idylického léta, ve které nefunguje vůbec nic. Přijemná atmosféra a laciné klišé z prvního filmu ´sou ty tam, z přímořského městečka se stala pohorská vesnice a Jennifer Love Hewitt vystřídala banda tupých teenagerů, kteří jenom nelogicky pobíhají v téhle nudné břečce plné trapných lekaček a rádoby cool scén. A to nemluvím o samotném finále, kdy ´sem se už opravdu musel chytat za hlavu.

Další přírůstek do body horror žánru. Tsukamoto se tentokrát zaměřil na, v Japonsku toliko populární, sebedestruktivní fenomén a promíchal ho s hrůznými výjevy nočních můr, takže nám servíruje nejen destrukci těla, ale i duše. A servíruje na výbornou. Přestože vykrádá, kde se dá, ve své nové show vládne brilantní kamerou a střihem, pekelně ostrým zvukem a hlavně neopakovatelnou atmosférou. Ani veterán Ishikawa nezklamal a nakomponoval další úžasný psychedelický industrial. Ovšem absolutním vyvrcholením filmu se stal závěrečný tetsuovský střet obou hrdinů. Geniální!

Tři hodiny přesvícených nebo naopak příliš tmavých záběrů pořízených digitální kamerou, chaoticky řazené scény jakoby z pera polských avantgarních umělců, kteří právě dostudovali filmovou akademii, tam někde, v čase nečase, s uhrančivou deprimující atmosférou, a pod tím vším jedno jméno; David Lynch. A teď už je jenom na vás, jestli mu to budete žrát nebo ne. Já mu to žral!

Is there anybody out there who will die with me? Sebevražda jako poslání a nástroj moderního umění. Poloamatérská odezva na Suicide Club sice bledne v porovnání se Sonovým geniálním dílkem, přesto, vyvaruju-li se srovnávání, je co chválit. The Manual potěší příjemnou atmosférou, obrazem, který jakoby z objektivu japan shocků let osmdesátých vypadl, skvělou hlavní melodií, kterou doteď nemůžu dostat z hlavy a několika zajímavými nápady. A to především sebevražednými stroji, které už zmiňoval obitus, a propagandistickým manuálem jednotlivých sebevražd. Volba je jen na vás.

Neuvěřitelná, vizuálně dokonalá meditace nad životem a smrtí; tři soudržné příběhy, 3x Hugh Jackman, 2x Rachel Weisz, úžasná kamera Matthewa Libatique, výborný soundtrack Clinta Mansella a hlavně Aronofsky a jeho cit, zápal a režisérská zručnost. 96 minut se prostě vznášíte někde úplně jinde. Snad ve hvězdách, tam, kde mlhoviny umírají...

Nemám slov. Prostě nádhera!

GOD IS NOW HERE Mizející letadla, nesmrtelné servírky, chlapec se schopností léčit, věty, které se píší krví, mrtvá dívka coby předzvěst další smrti a uprostřed toho všeho stojí Sodalitas Quaerito, skupina, která se zabývá výskytem a vyšetřováním moderních zázraků. Zpochybnit, nebo potvrdit jejich pravost, rozeznat boží zásah od lži a klamu. Skupina, která nepracuje pro církev... Před čtyřmi lety odvysílala televizní stanice ABC prvních šest epizod a pak se odmlčela. I přes příznivé ohlasy kritiky se zalekla nízké sledovanosti a odmítla zbylých sedm epizod pusti do éteru. Naštěstí, nedlouho poté, se na internetu rozjela kampaň "Save Miracles", kde se tisíce fanoušků dožadovali svého. A dočkali se alespoň uvedení kompletní první série na dvd. Ovšem budoucnost seriálu stále zůstává kdesi ve hvězdách. Škoda, převeliká škoda. Miracles jsou totiž výborným seriálem s příjemnou atmosférou, snadno srovnatelnou s ranými díly Akt X, nabízejí spoustu mrazivých momentů i silných emocí, potěší hereckými výkony (trio Macfadyen-Ulrich-Ramirez) a dávají dostatečných prostor i postavám vedlejším. Ještě bych se zmínil o skvělé úvodní znělce, která si vysloužila nominaci na cenu Emmy. Tak tolik k seriálu, který si rozhodně nezaslouží být přehlížen. GOD IS NOWHERE

Asi největším problémem Hadů v letadle je, že nejsou tak blbí, jak se od nich očekávalo. Ellis bere film až moc vážně, hrdinové trousí málo hlášek a vulgarismů, samotný Jackson je na můj vkus málo chlapácký, ale hlavně často kouše jedovatá nuda. Naštěstí film aspoň z části zachraňuje závěrečná megalomanská půlhodinka (to se objeví i nějaká ta anakonda) a hlavně "provzdušněné" finále. Jó, mohl to být učebnicový příklad zábavného béčka. Kdyby... Snad časem takový Spiders on a Submarine nebo Scorpions on a Train nabídnou víc.

Drsné a syrové a zároveň meditativní hard sci-fi, které nutně potřebuje velké plátno. Exploze nádherný záběrů, úžasné hudby a Boylova umu. Filmový orgasmus roku!

Nostalgická jízda. Randal a Dante stárnou, ale Smithův humor nikoliv. O malý úšklebek ještě lepší než jednička.