JAn

Jak se tak začíná víc a víc mluvit o Romerově Diary of the Dead a Plaza-Balagueróvě [Rec], musím trochu popíchnout i Bartlett-Gatesovy Zombie Diaries. Nápad natočit zombie dokument tu visel dlouho, jen to nebyli američani a ani španělé, kdo se ho prvně pokusil zrealizovat. To nenápadní britové uchopili kameru a vyslali mladé reportéry natočit reporáž o podivné epidemii, která zachvátila Londýn a širé okolí. Film je rozdělen do tří "deníků", každý z nich má své vlastní hrdiny, jejichž osudy se pak v závěru protnou. Amatérismus a minimalismus sice pomohly vytvořit syrovou, pomalu se budující atmosféru, ale je to zároveň onen minimalismus, který nás ochuzuje o hordy krvelačných zombies a lidožroutských orgií a amatérismus, který z herců ani režie nedělá nic vyjímečného. Nicméně, nejvetší slabinou, nebo raději zklamáním z filmu zůstává fakt, že právě oni nemrtví ´sou lacině odsunuti do vedlejší role a největší zlo tak opět páchají raubíři lidé. Na druhou stranu, je to právě již zmíněná syrovost a autenticita, která drží ZD nad hladinou. Při některých scénách opravdu mrazí, finále má velice solidní hype a hlavně stopáž příjemně odsýpá. Na první vlaštovku to rozhodně nebylo zlé. Mezi kanibaly, čarodějnicemi a monstry tak konečně máme i ten zombie epic document. To skutečné ovoce ale přinese teprve čas.

Nejradikálnější, nejakčnější, nejšílenější, nejčernější, nejnemorálnější, nejpravicovější, nejhektičtější, nejameričtější, nejpromiskuitnější a nejlepší bayovka vůbec! Takže všichni! Bad boys, bad boys. Whatcha gonna do, watcha gonna do when they come for you.

Někdo masáž, já raději thajskou masakráž. T slasher sice ničím novým nepřekvapí, ať už jde o chaotický scénář plný děr a nelogičností nebo hloupé finále, ale na druhou stranu příjemně potěší krátkou stopáží, svižným tempem a hlavně velkým počtem řádně krvavých umrtí.

Sympatická hra na kočku a na myš, jenž se opírá především o solidní výkon Marca Blucase (někdejší Buffy-píchač), ale které bohužel v poslední třetině dojde dech, zavládne chaos a bezpáteřní pointa zatluče poslední hřebík do rakve průměrnosti. Škoda.

Slasheroidní rádoby duchařina o partě puberťáků, co vyrazila do Irska jen tak si zahoubařit. Jenomže netuší, že tyhle houbičky nejsou ledajaké. Bez nápadu, bez jakékoliv inovace, jen sledujeme, jak nám mládežníci hystericky pobíhají po lese a jeden po druhém hynou jako mluvící krávy na porážce. Lekačky ´sou laciné a o nějaké atmosféře se tu nedá ani mluvit. V závěru na nás pak čeká neoriginální pointa, jenž sice spraví výslednou pachuť, ale nenapraví svinčík, který tu tvůrci po sobě zanechali. Tím nejzajímavějším na celém filmu tak zůstává pouze plakát. A to ´sem se na Shrooms tak těšil...

I love that you smoke, Renzo. Skrytá perla mezi seriály. Argentinská temná pecka, která ani na okamžik nepoleví. Důmyslně vystavěný hon na vraha, který se pyšní precizně napsanými postavami, charismatickým záporákem a jedinečným finálním vypointováním. Samotná atmosféra a oblaka kouře, která sevřou i díváka, jsou natolik hutné, že by se sakra daly krájet. Nemám, co bych vytknul.

Michael Bay je zpět! Pod producentskou taktovkou Stevena Spielberga sice rozšířil své pole působnosti i do zástupů mladších diváků, čož místy filmu škodí v podobě trapných vtípů, kterým se zasmějou opravdu jen ti nejmenší, na druhou stranu, za malý peníz natočil opravdu monstroózní show, jenž nedovolí, byť jen na moment, spustit oči z plátna. Už dlouho ´sem v kině neviděl tolik sexy zpomalených záběrů, salvy destruktivní akce a pořádnou porci patriotického patosu. Prostě, je to pecka. Teď už jen musím prohrabat bedny s haračkama a oprášit staré figurky svých Transformerů.

Nehumorná demence.

A po devíti letech, potkali se znovu. Na jiném místě, za jiných okolností. S léty jim sice přibyly vrásky, ovšem jejich vášeň zůstala a křehké pouto, které je předtím tak silně pojilo, je teď mnohem intenzivnější. Další hořkosladé meditování trojice Linklater, Hawke, Delpy nad úspěchem a zklamáním, láskou a bolestí v příjemném prostředí, se skvěle napsanými dialogy a naprosto úžasným finále.

Potkali se náhodně ve vlaku, vystoupili spolu a pustili se do dlouhého, vášnivého rozhovoru. Milé a důvěrné známé, spontánní a kouzelné; beze špetky falše. Linklater, Hawke a Delpy dokazují, jak se jedno setkání může stát neobyčejným, jak může ovlivnit celý váš život. Jak málo stačí k vytvoření tak silného a zároveň tak křehkého pouta. Ještě jednou opakuji; kouzelné!