Gwaihir

V rámci české televizní tvorby vynikající počin, který téměř dokonale využívá potenciál zvoleného námětu a kauzu, jež otřásla zemí a způsobila mnoho utrpení, zachycuje v její plné "kráse" a perfektně rozdělené na dvě části, z nichž první se zaměřuje spíše na pozadí, motivace a počínání viníků a druhá na následky, vyšetřování a soud. Jde tak v podstatě o rekonstrukci, jež je výjimečná značnou podrobností, strhující vysokým tempem, působivá tísnivou atmosférou a oplývající skvělými výkony snad všech herců, kteří jsou navíc z naprosté vtšiny zcela neokoukaní. 90 %

Jestli se u prvního sektání s tímhle sarkastickým nesmrtelným moje hodnocení mohlo pohybovat kdekoli mezi průměrem a špičkou, podle aktuální nálady při sledování, to druhé mě tedy bohužel většinou míjelo poměrně slušným obloukem, na což tentokrát nezabral ani následný pokus v letním kině, takže to asi pouze mým rozpoložením nebude. Snad jen tu šťastnou superschopnost bych zvlášť ocenil. 50 % (Viděno také během noci příšer Filmového víkendu ČSFD 2018)

Znovu tomu jen těžko věřím, ale stejně jako v případě dobrodružství Aangových jsem snad stejně nadšen, a to přesto, že jsem ještě o nějakých pár let starší. Tahle legenda vypráví totiž opět úžasný příběh, jen tentokrát v relativně dospělejším podání, kdy ústřední roli hraje nelehká cesta za sebepoznáním, boj s vnitřními strašáky či hledání společenské rovnováhy. Jsou tu čtyři ucelené, krásně navazující a perfektně propojené části, z nichž každá má svou zvláštní úlohu na tvorbě dalšího nádherného celku, který naplno využívá všechny možnosti světa vládců živlů a jeho promyšlené mýtické historie a po všech stránkách je dále rozvíjí a posouvá. Objevují se tak nové vládcovské schopnosti, ale i nové technologie, ze stínů minulosti vystupují noví nepřátelé, ale přichází i staří přátelé a samozřejmě se všechno do značné míry odehrává s jistým duchovním přesahem. Zase je prostě skvělé nechat se unášet tím rozmanitým a nápaditým světem plným dobrodružství a překvapení a prožívat všechna ta dobrodružství vzbuzující místy opravdu silné emoce všeho druhu. 100 %

Rozpačitý začátek a hodně svérázná postava Zoliho, na kterou si člověk musí chvíli zvykat, sice nevěstili žádný zázrak, ale díky postupně rostoucí kvalitě, zejména pak ve druhé polovině, kde vyprávění v podstatě přechází od jednotlivých případů naplno k jediné pojící lince, a v samém závěru, kde najednou přestane veškerá legrace, to nakonec není tak zlé. 50 %

Cítím se jako po velké ráně do hlavy, ale říkám si, že jsem to vlastně chtěl, takže si nemám na co stěžovat, spíše naopak, protože tohle je fakt epická podívaná nechávající emoce "proudit" od samého začátku a válka až na dřeň, v níž takřka nikdo nezůstane zcela ušetřen a někteří naleznou svůj osud. Při tom množství postav je neuvěřitelné, že prakticky všichni dostali svůj prostor, v němž se mohli adekvátně zapojit do děje a ještě zbyl čas i na nějakou tu mezihru v podobě vykreslení jejich vzájemných vztahů nebo humorných vložek, které místy odlehčují jinak poměrně nezvykle vážnou atmosféru. 100 % (Viděno také během vesmírné noci Filmového víkendu ČSFD 2018)

To byla fakt jízda. Úplně chápu jakékoli reakce, protože tohle se vás buď dotkne a pak to budete milovat nebo se při tom přinejmenším královsky bavit, nebo ne a pak to můžete s klidným svědomím hodit do koše, jelikož prostě nepatříte mezi ty, jimž je tahle vyhračičkovaná bláznivost určena. Mě se to dotklo, bavil jsem se u toho a pravděpodobně to budu i milovat, protože co víc si někdejší hráč občas může přát, než nechat se na chvíli unést a naplno prožívat sice prostý, ale úžasně zabalený, příběh, který je obrovskou poctou hernímu světu a představivosti vůbec, ale zároveň vlastně i takovým malým varováním, kam až by ten náš svět mohl zajít. Takže žijme v realitě, protože nic jiného není tak skutečné. 90 %

Na jednu stranu pozoruhodná rekonstrukce nabízející i pár pohledů do zákulisí a snažící se do značné míry o nezaujatou interpretaci myšlenek a činů všech zúčastněných, na druhou stranu s ohledem na sílu tématu prekvapivě docela emočně sterilní odvyprávění, a to včetně podání finální akce zvláštně prostříhané se scénami z uměleckého ranku. 65 %

Uniká mi sice trochu smysl rozdělení do řad, protože základem je prakticky jedna linka vinoucí se celým seriálem, jakkoli v některých dílech skrytě. Na tom nicméně zase tolik nezáleží. Důležité je, že přestože jde o další detektivní počin, je alespoň ozvláštněn nepolicejní vyšetřující dvojicí, respektive především její mužskou polovinou, v níž zprvu exceluje Matěj Hádek a posléze Michal Dalecký, kteří to vlastně střídavě utáhnou téměř sami. Je jen škoda, že zde není narušen stereotyp druhu zločinu a zase je to jen samá vražda, tedy kromě oné, poměrně zdařilé, červené nitě s ukradenými diamanty a navazujícím soubojem se zubatými rybami. S1 a S2 - 65 %, S3 a S4 - 60 %

Poslední dny Ježíše z Nazaretu očima Marie z Magdaly nejsou ani tak o muži, který hlásal slovo Boží, ani tak o ženě, která jej následovala, ale jsou zejména tím, čím jediným by nakonec také být měly, a sice o významu oněch slov a o onom Království, jež si nosíme všichni uvnitř, protože jak můžeme změnit svět, nedokážeme-li změnit sebe. 85 %

Absolutně dokonalá exkurze do života v překrásné Neapoli, jakož i na jiných zajímavých místech, na které je snad vůbec nejlepší, že tady není téměř žádná větší postava, s níž by člověk mohl nějak významně soucítit, ale je to přehlídka mafiánů a gangsterů asi všech druhů a kategorií, které si jen lze představit. Příběh, jehož jsou součástí, je potom naprosto nekompromisní a ukazuje bezvýchodnost a bezmoc všech, kdo by možná chtěli uniknout z roztočeného soukolí. Jeho zpracování hraje s minimem emocí, přestože naopak nešetří špínou, syrovostí ani smrtí, a nechává dívat na vše bez subjektivního podbarvení. To, jak živě to nakonec celé působí, mě tedy upřímně až děsí, protože tohle se stále ještě ve světě, jenž se nazývá civilizovaným, děje. S1 - 100 %, S2 - 95 %, S3 - 90 %, S4 - 85 %, S5 - 85 %