quasar

55%, ale jen díky představitelům hlavních rolí.

Film natočený v roce kdy jsem se narodil. Western, kde padouši dostávají lidštější podobu a kde se humor snoubí s tragikou. Film, kde režiser dokázal využít potenciálu dvou hlavních postav. Co víc dodat...

95%. Klasika a nejlepší komedie 90tých let. Snesu i víc než "... dvě dávky"

Srovnávat se nemá, ale já to udělám. Pelíšky x Občanka. Pelíšky mají ten správný spád, žádný obraz tam není zbytečný, jsou plné komických situací podtržených hereckými osobnostmi (Polívka, Donutil, Kodet...). Vtáhnou vás do děje a nepustí. Občanka je syrovější a v mnohém pravdivější, ale dlouhá stopáž a pár hlušších míst dají člověku znát, že sedadlo v kině není nejměkčí. Herní projev puberťáků působí opravdověji a přirozeněji než v Pelíšcích. Situační komiky v OP není moc, když odečtete básničky, tak se člověk zasměje jen párkrát, ale to neberu jako mínus. Moc se mi líbila krásná a charakterní pančelka v podání Lišky Kristýny. Takovou jsem si vždycky přál! Tedy jako učitelku... Hudba sedmdesátek podkreslující film je mi taky bližší než ta z Pelíšků. Ale přesto u mě vítězí Pelíšky, to už je klasika. Občance dávám 85%.

Ach jo, asi jsem čekal moc. Dvě hvězdy jsou za nejlepší Pospíšilovu písničku a za prsa Zuzany Kajnarové. Jinak jsem si hned druhý den pustil Bič boží a Lábuse v lenonkách - tihle pseudoplastici se mi prostě líbili víc...

První moje reakce byla - smích. Jo, takhle si představuju, že by se o tom, koho půjdou volit a jak pomoci těm svým "pravým", mohla bavit skupinka dvacetiletých receseschopných adolescentů. Ale na druhý pokus jsem začal tušit, že to třeba Zelenka s JM a MI myslí vážně. To už mě smích přešel. Ztotožňuji se s tím co píše Kiddo. Ač jsou mé názory spíše pravicové, tyhle levičácké metody přesvědčování považuju za ubohé.

Možná v kině a na druhý pokus by to mohlo ve mě nechat dojem i na pátou hvězdu. Hodně dobré sci-fi, které jako žánr jinak nemusím. B. Pitt a jeho oči "každé jinam" ve mě zanechaly ale silně vydupnutou stopu!

Bavil jsem se. Nepotrhal se sice smíchy, ale nenudil se. Je mi jasné, že nejde sehnat partu kvalitních českých dabérů, kteří ještě nezačali mutovat. Ale i tak klobouk dolů za výkony kluků, co namluvili mikulášovu partu. Neubráním se srovnání s knižní předlohou. Její největší kouzlo je v tom, že okolní svět sledujeme očima naivního osmiletého kluka, který ještě spoustě věcí nerozumí a vykládá si je po svém. Film se snaží tenhle náboj převzít, ale nedaří se to úplně dokonale. Ale i tak je to kousek povedený a stojí za to na něj jít do kina. Ta úvodní titulková animace by v televizi vůbec nevynikla. A skvělý začátek dokáže navnadit.

Hodnotím seriál. Čekám ve kterém díle se objeví obrat typický téměř pro všechny mizerné americké seriály: "...musíme si promluvit..." Tak moc je ten Janákův seriál načichlý zaatlantickou tvorbou.

Trochu to pokazil ten moc sladkej konec a taky mi malilinko nesed ten prudkej přerod Lhermitta ze slušňáka na stejnýho vychcánka jako je jeho starší parťák. Ale jinak prostě dobrá francouzská klasika, kterou můžu. Zidiho filmy jsem miloval jako malej kluk, jeho díla se skupinou Les Charlots jsem tehdy viděl ixkrát (dneska mi přijdou lehce naivní, ale pár gagů mě rozesměje vždycky). Nejlepší jeho kousky jsou ale: Hořčice mi stoupá do nosu, Zvíře a právě Prohnilí.