Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (40)

plakát

Napoleon (2023) 

Pro mne ohromující snímek, hlavně po shlédnutí na stříbrném plátně. Epické válečné scény, špetka historie a geniální Joaquin Phoenix mi bohatě stačily ke štěstí. Co mne trochu rozptylovalo byly scény, zachycující Napoleonův milostný život. Ty obsahovaly pokaždé buď sex, nebo totální trapno. To můj zážitek lehce pokazilo, protože mám pocit, že dnešním trendem takovýchto snímků je vykreslit významné postavy historie jako mocné osobnosti, které se ale za zavřenými dveřmi chovají, jako by měly mentální kapacitu shnilého melounu, schopného pouze souložit, nebo si hrát na letadlo. Tomuto trendu se ani Napoleon nevyhnul, což pro mne znamená hvězdu dolů z jinak skvělého zážitku.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Tak tohle byl neskutečný zážitek. Avatar je jeden z těch filmů, které jsou tvořené speciálně pro stříbrné plátno a bez něj to nemá ten správný účinek. Proto jsem moc rád, že jsem měl možnost si tento spektakulární zážitek vychutnat ve 3D a ještě s HFR. A teď k samotnému filmu. Příběh není nijak složitý, ale což ale není vůbec na škodu. Několik silných scén se našlo a nádherně vyniklo kouzlo nejmodernější počítačové techniky. Tvůrci se znovu neskutečně vyřádili na vizuální stránce a ukázali, že jejich fantazie opravdu téměř nezná hranic. Skvěle prožité tři hodiny s úchvatnými scenériemi. Mistrovská práce, za kterou si James Cameron zaslouží velké uznání. To extrémně dlouhé čekání na druhý díl rozhodně stálo za to.

plakát

Spider-Man: Bez domova (2021) 

Tak tohle byl neskutečný zážitek. Sice jsem byl hodně malý, když vyšel první Raimiho počin s Tobey Maguirem, tím více jsem si ho ale zamiloval a mohu říct, že jsem na příbězích o pavoučím muži vyrůstal. Když pak přišel na řadu Andrew Garfield, zbožňoval jsem ho stejně jako Tobeyho a po nástupu Toma Hollanda jsem si velmi oblíbil i jeho. Každý z nich přinesl této postavě jiný pohled, jinou osobnost a jiný styl vyprávění legendy o stejném oblíbeném superhrdinovi. Spolu s dalšími a dalšími filmy přibývaly také nové a nové nezapomenutelné postavy zloduchů, často ztvárněných nenahraditelnými herci. Proto když jsem dnes seděl se zatajeným dechem v temném kinosálu a před očima se mi objevovala jedna vzpomínka za druhou, cítil jsem se znovu jako šestiletý klučina, který na vypáleném DVD hltá každou vteřinku pavučin, výbuchů, hrdinství a rudého kostýmu s obříma bílýma očima. Úspěch tohoto filmu tkví právě v tom, jak dlouhou tradici filmy o Spider-manovi mají a že na nich vyrostlo již několik generací oddaných fanoušků. Jsem neskutečně vděčný, ze tenhle film vznikl a že se filmařům podařilo nasoukat do svých starých kostýmů všechny ty známé tváře, které se podílely na mém dětství a velkou měrou přispěly k tomu, jak moc jsem přilnul k žánru komiksových filmů.

plakát

Doblba! (2005) 

Tak tenhle počin jsem dokázal dokoukat jen do poloviny, dál už jsem neměl sílu. Své publikum si to mezi lidmi jistě našlo, ale já se mezi ně tedy rozhodně neřadím. Černý humor mi většinou není cizí, tady je ale vyhnaný do takového extrému, až to pěkné není. Místy se sice nějaký ten moment vyvedl a donutil mne prudčeji vydechnout vzduch z nozder, více než jednu hvězdu tomuto dílu ale nedám.

plakát

Noe (2014) 

Noe je pro mě hodně rozporuplný film. Na jednu stranu se mi velmi líbily efekty, epické scény a nápad s kamennými obry, na stranu druhou příběhové odskoky od předlohy mne občas vyváděly z rovnováhy. Nejsem věřící a nevadí mi, když se film nedrží předlohy zuby-nehty, ale tady už mi to v některých momentech přišlo jako zbytečná honba za zpestřením už tak dost epického příběhu.

plakát

Princezna zakletá v čase (2020) 

Pohádka to byla pěkná, o tom žádná, ale přeci jen jsem podle recenzí a upoutávek čekal něco víc. Co musím ocenit byly velmi slušné efekty, které by podle mne mohly konkurovat kdejaké disneyovce. Dále se mi velmi zamlouvala hudba, která dokázala krásně navodit potřebnou atmosféru. I písnička, která mi připadala do filmu trošku silou vecpaná, v kombinaci s danými scénami celkem pěkně pasovala. Čím si to u mne film pokazil byly dosti prkenné dialogy a někdy podivné a klišovité scény. Trošku mne také mrzí, že jsem si daleko více než hlavní dvojici oblíbil skupinku vedlejších postav v čele se skvěle zahraným alchymistou a jeho učednicí, doprovázenými mile komickou dvojicí strážných.

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

To bylo tedy něco. Z tohohle filmu jsem hodně v rozpacích, protože po zjištění obsazení a rozpočtu jsem očekával celkem dost. Toho se mi ale zdaleka nedostalo. Začněme klady. Chris Hemsworth byl zrozen k akčním scénám, což zde jen potvrzuje, navíc u toho vypadá jako vždy skvěle. Speciální efekty byly na vysoké úrovni a tvůrci na nich rozhodně nešetřili. Dále mne potěšilo množství známých hereckých tváří, které se k filmu nechaly upsat, žel u některých to bylo spíše na škodu. No a teď k věcem, které mi na snímku vadily. Zaprvé podle mě filmaři hrubě nezvládli zápletku, protože královna byla po celý film skutečně nejkrásnější. Sněhurka také bývala jemná, čistá, hodná, křehká,... Místní Sněhurka se rozhodla navléct do brnění a mečem porubat co nejvíce vojáků bude moct. Partička trpaslíků zde promrhala svůj potenciál, nebyli ani vtipní, ani drsní, ani nic jiného, co by stálo za řeč. Scénáristu bych kopl do zadnice, protože některé monology byla bolest poslouchat. No a jako třešnička na dortu tento film uzavřel (POZOR, SPOILER) závěrečný boj, u kterého jsem se místy válel smíchy. V Asterixovi a Obelixovi zvládli "formaci želva" daleko elegantněji. A královna se bůhví proč pokusila uprostřed souboje sebeupálit. No nádhera. (KONEC SPOILERU) Suma sumárum jsem od tohoto filmu čekal mnohem víc, než kolik jsem dostal a znovu se na něj již nepodívám.

plakát

Útěk z MS-1 (2012) 

Pokoušel jsem se najít film na odreagování po náročném dni a do oka mi padlo toto vcelku milé dílko. Hlavního hrdinu jsem s jeho suchým humorem a jakousi bizardní nezranitelností hltal od prvních minut až do konce, sličná zachraňovaná dívka také ušla, všude spousta krve, výstřelů, výbuchů, akce a jako třešnička na dortu se to celé odehrává na sci-fi vesmírné stanici v budoucnosti. Co víc si přát? No... pár věcí by tu bylo: naprosto mi chyběl silný záporák, kterého bych mohl naprosto nenávidět, nebo mu tajně fandit. Dva protagonisté, pokoušející se o tuto úlohu mně osobně moc nesedli, jeden z nich sice měl nakročeno slušně, ale přeci jen něco málo chybělo. No a toho druhého jsem sice od začátku do konce nenáviděl, ale jen proto, že byl neskutečně otravný a dost mi zkazil zážitek. Druhou věcí, co mi na filmu vadila, byla jakási robotická osobnost většiny vedlejších postav, které zřejmě nikdo nenaučil vyjadřovat emoce. Na druhou stranu jsem od tohoto filmu ani žádné zázraky nečekal a jako akční oddechovka mi naprosto vyhovoval.

plakát

Rampage Ničitelé (2018) 

Oddechový akčňák, kde je zázrak, když něco nevyletí do vzduchu. Dwayne Johnson se na tyhle role skvěle hodí a zdárně mu sekunduje i skvělý Jeffrey Dean Morgan. Velmi se mi líbila CGI monstra, u kterých se filmaři krásně vyřádili. Jediný problém jsem měl s padákovou scénou, která se snad hůř, než GoPro kamerou namířeno zespodu na obličej, vyřešit nedala.

plakát

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (2018) odpad!

Vydržel jsem se dívat přibližně prvních 30 minut, pak jsem televizi vypnul a zbytek večera přemýšlel o tom, zda mi bylo spíš do breku, nebo naprosto trapně. Jedno je jisté, do smíchu mi nebylo určitě.