gjjm

Zajímavé, pornofilm, ve kterém jsou dokonce správně použité počítačové termíny a jehož scénárista má základní ponětí o výstavbě detektivního příběhu =) To se přece musí ocenit...

Ne, scénáristický pokus Samuela Becketta opravdu není Filmem pro normální lidi. Řekl bych, že to je krátkometrážní pokus o studii strachu (či spíš paranoi) ve stylu absurdního divadla a filmovou formou. Beckett si hraje s pozicí kamery - diváka, která je zde netradičně věcí vzbuzující strach. Je to docela zajímavé a hodně nápadité, ale přece jenom dlouhé. Scény, kde se Keaton plíží po ulici, zakrývaje si tvář pláštěm nebo kde uklízí pokoj opravdu nevyžadují ani těch dvacet minut prostoru, které jim Schneider dal.

Markýz de Sade patří k autorům, kteří mne nejvíc fascinují. Ne že bych patřil k zažraným čtenářům pornografie, ale jeho stylistická virtuozita, rozpor mezi vysokým stylem, mistrně zvládnutou literární technikou, a neuvěřitelnou perverzností, a také samozřejmě obrovská nápaditost ohledně vymýšlení úchylností, je přinejmenším zajímavý. Je mi nesmírně líto, že zarytí filmožrouti mohou jeho pozoruhodné dílo mimo mnoha různě špatných béčkových pornofilmů poznat jen v nudné a příšerně aktualizované Pasoliniho adaptaci. I když s atmosférou jeho románů, úchylnou i precizní, se můžete zčásti seznámit v tomto filmu. Fiktivní příběh o smrti markýze v blázinci je sice notně zamerikanizovaný a silně překombinovaný, ovšem na americké poměry poměrně odvážný (skoro nekrofilní scéna mezi Madleine a Abbém). Celá řada vynikajících scén (mně se nejvíc líbila ta, kde markýz "filtruje svou povídku přes mozky bláznů" a pak ta, kde hraje doktorovi svou pornografickou satiru na něj samotného) a nesmírně charismatický Geoffrey Rush (mimochodem, Sade vypadal reálně jako něco mezi Steve McQueenem a Klementem Gottwaldem, ovšem tento film je těžce fiktivní) a sympaťák Michael Caine v roli doktora, který má pana de Sade vyléčit, ovšem ne tolik, aby nemohl psát, protože jeho úchylnými povídkami celý blázinec vlastně vydělává. Líbilo se mi vylíčení prostředí blázince, stejně jako perfektně vybrané a parafrázované úryvky ze Sadovy prosy (mimochodem, tvrzení ze zajímavostí, že "všechna Sadeho práce zde prezentovaná byla ve skutečnosti napsána scénáristou Doug Wrightem" je, bez ohledu na to, že to je špatně přeložené, pravda jen napůl - konkrétní formulace sice napsal scénárista, všechny ale dějově vycházejí ze situací ve skutečných markýzových dílech - ono je taky v oblasti pornografie u markýze dost těžké střelit vedle, když potřebujete nějakou zvrhlost), které jeho dílo víceméně charakterizují. Trochu mne štve, že film činí Sadeho život stravitelnější, stejně tak mne štve vložení několika romantických vedlejších příběhů a degradace postavy Renée (markýzova manželka), ale vzhledem k tomu, že tento film skutečně vystihuje jen velmi mírně odbarvenou ((tím nemyslím blond, ale opak od přibarvenou) atmosféru reálné markýzovy tvorby to jsemm ochoten odpustit. A to je ve filmu nejdůležitější. Navíc, vím, že je to můj nezvyk, ale už dlouho se mi nestalo, aby mne dvouhodinový film nenudil, což je nutné taky přičíst k dobru.

Velmi dobrý animovaný film o bludném kruhu života diskžokeje v dané době. Celá výtvarná stránka filmu je dělána technikou koláže, což je samo o sobě docela zajímavé. Vtipné, milé, výtvarně nesmírně důmyslné a nápadité (kamera v maximálním detailu a ještě jako koláž), zdůrazňuje věci, které obvykle člověka nenapadnou a navíc opravdu velmi zajímavě přibližuje atmosféru své doby a její hudby (ačkoliv ji zrovna moc nemusím). Bárta je velmi sympatický animátor a jeho dílka jsou rozumně dlouhá, vtipná, nápaditá, dobře provedená, dobře provedená a především neinfantilní, což je u animovaných filmů vůbec největší výhoda.http://www.youtube.com/watch?v=oBgJhNW3jEI

Tentokrát vynikající vizuální stránka, která plně vyvažuje alespoň mně nesympatický námět o tom, jak kapky deště inspirují k milostnému dopisu. Docela dobré, trochu surrealistické, trochu reklama na um českých sklářů. Neočekával jsem od toho mnoho, ale asi právě proto mi to přišlo docela zajímavé a kvalitní.

Animovaný příběh dřeva a jeho úlohy v přírodě - jak roste, žije, jak, je sekáno. Série zvláštně poeticky spojených záběrů z přírody, které jakkoliv souvisí se dřevem. Možná někdy nesourodá, většinou velmi zajímavá, nicméně - dlouhá a docela jednotvárná. Český animovaný film není jenom Švankmajer, i když tohle je jeho stylu hodně podobné.

Starý Žid (Rudolf Pellar) prochází pražským Židovským městem a vzpomíná na své dětství. Úvodní hraná sekvence vzpomínek, která ještě s tématem golema nijak nesouvisí, mi připomínala Felliniho Amarcord. Později do jeho představ vstoupí animované představy z dávnější historie, pojaté trochu ve stylu ruských montažniků a trochu ve stylu surrealismu. Žid své představy mlčky sleduje a postupně s deštěm vstupuje hlouběji do vzpomínek, zakořeněných v městských zdech. Hebrejský zpěv a surrealistická sekvence z padáním do hlubiny času vedou až k hebrejským písmenům gímel - lámed - mím... a pak to pokračuje ve filmu, který už žel nebyl natočen.

Omlouvám se, tohle jsem nepochopil. Podivný úvod s rybářem na suchu a melounářem, podivné pokračování, kde se ten rybář na suchu dostane pod hladinu mořskou, tam ho napadne žralok a zachrání pelikán. Později ještě podivnější scéna, kde na jakémsi ostrově pochoduje skupinka lidí... no a pak jsem se v tom ztratil definitivně. Nesympatický a příšerně infantilní výtvarný styl, prapodivná hudba a trochu zmatený sled scén. To, že jsem to nepochopil, je moje chyba, to, že se mi to nelíbilo, ne.

Mně se to hodně líbilo. Nádherně ponuré a bizarní, mírně teatrální a kulisové trikový mág Melies nechá zjevit v nádherně zpodobněném klášteře klášteře ďábla a v převleku za kněze ho kázat jeptiškám děsivé nemravnosti. Později se uprostřed mše přemění, všechny jeptišky vyděsí a udělá z kostela kůlničku na dříví, rozplodí tam své plémě a dokonce postaví pohybující se hlavu ďábla, sochu žáby a tak dále. Dopadne to ale dobře, řeholníci ho s pomocí anděla vyženou. Vynikající meliesovka pro magory. S výbornou hudbou: http://www.youtube.com/watch?v=czBR5hTu0Yg

Ač název znamená "Noční můra", je to standardně hravá meliesovka. Muž usne, ve snu se mu zjevuje ďábel v různých více či méně bizarních podobách (mimochodem, stejná maska ďábla je využita ve filmu Diable au Convent). Nakonec ho to přestane bavit a jde spát. I po sto třinácti letech mi to dokázalo vzbudit na tváři mírný úsměv.