Pajky3

Od tvůrců Westworld dorazil na Amazon sci-fi seriál, od kterého jsem si docela dost sliboval a na sledování se těšil. Bohužel ho však utnula stávka scénáristů a přes původní prodloužení už se dalšího pokračování nedočká. A to je vážně škoda, protože i když to vypadá relativně ukončeně, tak by tomu pokračování nad míru slušelo. Proplétání dvou realit/časových rovin mě bavilo. Navíc je to příjemně obsazeno a Chloe Grace Moretz v čele tomu sluší. Efektům a vizuální stránce není co vytknout, futuristický Londýn nabízí spoustu zajímavých prvků. Vlastně jsem si docela jistý tím, že bych s hodnocením šel o něco výš, kdybych měl šanci ve sledování pokračovat, takhle je to jako celek docela neuspokojivé. Bohužel se nedá dělat nic jiného než si počkat na jiné sci-fi.

V zahraničí se o tomhle seriálu mluví hodně a hrne se na něj chvála ze všech stran. To, samozřejmě v kombinaci se zajímavým prostředím, mě donutilo zařadit si ho na watchlist a sledování propadnout. O úspěchu první řady mluví hodně nahlas to, jaké hvězdy se zde ukázaly v hostujících rolích v řadě druhé. Je to moderní náhled do profi-kuchyně. V první řadě jde spíš o zlepšení standartů a posunutí bistra na vyšší level než jen vydávání sendvičů. Druhá řada se potom hrne za snem být špičkou ve svém oboru a upřímně se nemohu dočkat, co nabídne ta třetí, až dorazí. Je to intenzivní náhled do místa plného stresu, chaosu a jídla, který je ve svém podání hravý, neokoukaný a tím pádem nesmírně zajímavý. Pořád se něco děje a není čas se zastavit a přemýšlet nad tím. Kamera experimentuje a funguje tak, jako málokdy a málokde. Postavy rostou, vyvíjejí se a člověk je má radši, čím víc času s nimi stráví a čím víc jim dokáže rozumnět. Mimochodem epizoda Ryby z druhé řady je nejintinzivnější hodina televize v roce 2023.

Lokální vláček a sestava postav charakteristických pro Českou republiku. Funguje podobně jako Vlastnící a pár vtípků a narážek zamíří do černého. Pár se nepodaří na výbornou, ale i tak pobaví. I když by si film zasloužil být o trochu kratší, aby byl o něco údernější.

Zatím mě seriály, které vypouštěl Marvel na Disney+ docela bavily, ale už jsem jich začal být docela přesycený. I proto jsem Moon Knight docela dlouho odkládal, navíc pro mě celá zápletka kolem egyptský bohů nepatří mezi největší lákadla. Na druhou stranou se podařilo do hlavních rolí upsat Oscara Isaaca a Ethana Hawkea a to je obsazení, které dokáže nalákat. A právě obsazení je pak největším kladem. Hawke si splní své v pozici záporáka, ale Oscar Isaac je naprostou výhrou pro zobrazení roztříštěné osobnosti, kterou má hlavní hrdina. Díky němu se daly postavy Marca a Stevena rozeznat bez problému. I bez toho tam bylo dost nepřehledných věcí, které si člověk musel přebrat po svém.  Akce nebyla špatná a závěr se očekávaně otevřel, aby mohlo být pokračování a Moon Knight se mohl zapojit do světa MCU. I tak mám ale po dosledování pocit, že by se vůbec nic nestalo, kdybych seriál vynechal.

Příjemná detektivka na odreagování. Benoit Blanc pobaví i podruhé, i když to není taková zábava jako předtím. Super obsazení a pár zajímavých zvratů, takovýhle filmů klidně víc.

Amazon si připravil další seriál založený na knižní sérii a do hlavní role nastoupil Chris Pratt. Tak se teoreticky mělo jednat o další úspěch. Chris Pratt je v pohodě a do role Navy Seala mi sedí, ale přesto to pro mě nefunguje tak dobře, jak by mohlo. Možná je to tím, že se celá konspirační teorie překvapivě jednoduše rozkrývá. Možná je to i tím, že mě ruší hrdinovi vzpomínky, které jsou dost zmatené a hodně časté. Ale i tak si myslím, že asi největším problémem je, že ho Amazon uvedl po dvou žánrově velmi podobných seriálech a tím vytvořil očekávání, které mu podrazilo nohy. Jak Jack Ryan, tak i Reacher jsou lepší a Terminal List bohužel nemá nic navíc, čím by zaujal a přesvědčil o svých kvalitách.

Asi takhle, knihu jsem četl povinně na střední a do dnešní doby je to jedna z těch, které ve mně zanechaly silný pocit a i když jsem zapomenul osudy hrdinů, tak jsem nezapomněl na tu beznaděj války. Viděl jsem i filmu z roku 1930, který rozhodně stojí za vidění a ani po tolika letech neztratil na síle. A nedivím se, že tentokrát se Němci rozhodli připravit vlastní verzi a vypustit ji na Netflixu. Film je to slušný a hlavně výpravu tomu nikdo nemůže odepřít, ale chybělo tomu něco zásadního. Chyběly tomu totiž emoce, kamarádi umírali a nemělo to žádný velký dopad. Dokonce ani scéna z příkopu (kterou jsem po knize nedokázal zapomenout) či nesení Kata do nemocnice neměli takový efekt, jako jsem čekal. Zbytečnost války je třeba neustále připomínat a to se hlavně závěru daří.

Je to tady, čas na vánoční filmy nastal, i když u Noel Diary jsou Vánoce překvapivě na pozadí. Hlavní hrdina Jake (Hartley z This is Us) se vyrovnává s minulostí ve vlastní rodině a přitom pomáhá cizince Rachel (Doss ze Station 19) najít stopy k její vlastní rodině. A zatímco Jake je sympaťák a snadno si ho oblíbíte, tak jeho protějšek Rachel se chová podivně (vytáčí mě, že tvrdí, že přečetla celou knihu během pár hodin). Celkově to byl docela příjemný film, ale ten konec byl slabší.

Star Wars mi nevadí, ale nepatřím mezi největší fanoušky a nikdy už asi nebudu. Na druhou stranu chápu, že došlo na snahu vytěžit něco z tohohle příběhu. Ewan McGregor je přeci jen velkým tahákem a Obi-Wan je ikonická postava, která určitě měla pár příběhů k odvyprávění. Přijde mi, že právě to však příběh svazuje, protože tak nějak víte, jak to dopadne a moc neočekávaných zvratů se konat nemůže. I proto z toho ve finále vypadne takový průměrný a možná zbytečně natahovaný příběh o tom, kterak se znovushledá a utká s Darth Vaderem. Pro mě je to prostě jen příběh ze světa Star Wars navíc a to každému určitě nebude po chuti. Mimochodem provedení únosu princezny bylo vážně na facku.

Asi začnu tím, že Severance je jeden z nejzajímavějších seriálů, které jsem za poslední dobu viděl. A rozhodně ho budu doporučovat, kudy chodím. Žánrově je to sci-fi a má to nápad, který si dovedu představit jako součást Black Mirror. Má to výbornou atmosféru, která se naprosto skvěle postupně buduje a je jasné, že se chystá něco velkého. Hudba navodí pocit deprese, který dokreslují prázdné kanceláře, sníh a minimum postav. Rozdělení vnitřního a vnějšího světa je dokonalé a vážně chytré. Sledování pochybností, které se podstupně dostávají pod kůži Markovi S. (vnějšímu i vnitřnímu) funguje na výbornou. Každá postava má své kouzlo a jedinečnou osobnost a ty, které začnete nesnášet, ty nesnášíte naplno v každé scéně, kde se objeví. A každá scéna má co říct a něco znamená. Je to znepokojivé, ale závěr každého dílu vás prostě nutí k dalšímu sledování. A já se nemůžu dočkat, co dál se bude dít.