Recenze (313)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/630/159630200_d6835a.jpg)
Vyjednavač (1998)
Nic moc jsem nečekal, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Příběh sice neohromí originalitou: děj je tuctový, námět stokrát omletý a zápletka od začátku do konce předpovídatelná, ale na druhou stranu ani nenudí a svým způsobem má tu výhradu vtáhnout diváka do děje. Na výsledném kladném dojmu má samozřejmě největší podíl hlavní herecká dvojice, která vlastně už sama o sobě zaručuje kvalitu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/294/158294575_04a5b0.jpg)
Údolí včel (1967)
Chladné a mrazivé obrazy Vláčilova středověku, tentokrát spojené jasnou dějovou linkou. Fanatický rytíř asketického křižáckého řádu Armin von Heide dokazuje, kam až může zajít náboženská víra v drsném 13. století. Sugestivní syrový film, který by se dal nazvat z pohledu křižáckého řádu hrdinským eposem za záchranu víry a lidské duše, z pohledu běžného člověka té doby náboženským fanatismem, který zmařil spoustu lidských životů.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/012/12374_x87obb.jpg)
Beethoven (1992)
Když mi bylo osm, tak jsem byl unešený. V naší malé půjčovně jsem si tehdy pořád dokola půjčoval dva filmy: Beethovena a Sám doma. A co na tom, že to není extra kvalitní umělecké dílo. Tehdy se mi to líbilo moc a občas si vzpomenu i teď.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/015/15847_568c5f.jpg)
101 dalmatinů (1996)
První film, na kterém jsem byl v kině. Doteď si pamatuji, jak na mě u vchodu nezbylo pexeso s dalmatinama. Ty pejsky z filmu jsem tehdy strašně chtěl, ale žádného jsem nedostal, tak jsem si alespoň pořád dokola pouštěl film. Hodnotím sice z nostalgie, ale proč taky ne, když je to film stejně především pro děti.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/367/164367490_3057c3.jpg)
Kluci nepláčou (1999)
Ze začátku pohodově působící road movie postupně přechází k drsnému dramatu, až dospěje k brutálnímu konci. Hilary Swank jako mladík Brandon je prostě k nepoznání. Co ji však identifikuje spolehlivě, je její úžasný herecký talent. Kamera, která si efektivně pohrává se světlem, ať už umělým nebo přirozeným, přesně sedící hudba a Brandonovo mladické nadšení ze světa vytvořilo skvělou, někdy až pohodovou, atmosféru, která je nakonec převálcována krutou realitou. Je pravda, že psychologická hloubka není kdovíjaká a už jsem viděl filmy, které mě citově dostaly víc, ale výše zmíněné znaky dělají z tohoto filmu tak silný zážitek, že přehnaný naturalismus už snad ani není potřeba.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/500/159500002_b04628.jpg)
Zběsilý útěk (2006)
Film, kterej se s nikým a s ničím nesere. Rozpohybovaná kamera, barevné efekty, zběsilý děj a litry krve. A je úplně jedno, že zápletka je poslepovaná a evidentně přitažená za vlasy. Příběh tady totiž převážně zachraňuje efekt a akce. Panoptikum bizardních postav (ruská mafie, zkorumpovaná policie, párek pedofilů, násilnický pasák), které někdo vypustil do nočního města, gangster, hledající svou bouchačku, a malý kluk, který rozhodně nezažije příjemný večer. Bohužel vše trochu zkazil závěr, který jakoby tam někdo přilepil úplně z jiného filmu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/402/162402924_f90230.jpg)
Provaz (1948)
To se nezdá, jak takový nudný večírek s pár známými může nabýt pro hostitele na hodnotě a atraktivnosti. Stačí zabít svého kamaráda, který dorazí nejdřív, a dát ho do truhly. Potom přes tu truhlu přehodit ubrus a můžeme servírovat. A když na oslavu dorazí všichni známí, v čele s nebožtíkovými rodiči a jeho snoubenkou, zábava může začít. Aby to nebylo tak snadné a pocit z dokonalé vraždy, jakožto uměleckého díla, byl co nejsladší, pozveme ještě svérázného intelektuála, jehož myšlenky nás mimochodem k tomuto činu inspirovaly, a celý večer s ním a s ostatními přítomnými na toto mírně nehumanistické téma o vyvolenosti některých jedinců a jejich oprávněnosti spáchat vraždu konverzujeme. Přítomní se pochopitelně po chvíli začínají strachovat o svého nedorazivšího kamaráda (syna, snoubence) a intelektuál začíná něco tušit. To je teprv vzrůšo. Další z nezapomenutelných Hitchcockových kousků. Drzost, s jakou v prvních minutách určí celou zápletku a pak už nás jenom nechává unášet na vlně morbidností, je až skoro neuvěřitelná. Chvíli jsem si dokonce pohrával s kacířskou myšlenkou, že to hlavní dvojici hostitelů projde. Ne ale tak to samozřejmě být nemohlo. Ještě by se někdo nechal inspirovat.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/948/164948067_31a2a0.jpg)
World Trade Center (2006)
Že to bude patos, to se dalo očekávat, ale ono to navíc bylo ještě strašně nudné. Dvě hodiny tak nabité nudou a patosem jsem snad ještě v životě nezažil. Obětaví newyorkští policisté a hasiči jsou zasypáni ve troskách Světového centra, jejich manželky zatím pláčí doma a utěšují své nádherné děti, obětavý mariňák se vypravuje na záchranou akci do trosek, protože si to žádá jeho křesťanské přesvědčení (všichni dobří Američané přece věří v boha) a nakonec pár vět o americké soudržnosti, morální síle a ochotě pomáhat. Nesmí chybět záběr na děti běžící ke svým zachráněným otcům a u závěrečných titulků si můžeme pobrečet Ne díky, to fakt nemusím. 11. září se stala hrozná katastrofa, a když o tom ještě někdo natočí tak špatný film, je to dvojnásobné utrpení. Zatímco u Letu 93 mě ochromovaly emoce (cítil jsem paralyzující strach, když letadla narazila do Dvojčat, brečel jsem spolu s lidmi telefonujícími z letedla svým rodinám a cítil pocit hrdinství, když pasažéři přemohli teroristy a letadlo padalo k zemi), u World Trade Center jen nuda a zhnusení nad tunami zbytečného patosu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/512/159512361_d46efd.jpg)
Let číslo 93 (2006)
První film o 11. září, katastrofě, kterou mám ještě v živé paměti, jenž se mi opravdu vryl pod kůži. Obsazení neherců, reálné prostředí, dokumentární ráz, to vše ve vás probudí dojem autenticity. Pocit stísněnosti, strachu z nevyhnutelného a hrdinské skutky pasažérů letadla. Prostě síla, jako bych seděl v letadle a dýchl na mě závan smrti, jako bych byl v řídícím středisku a prožíval pocity bezmocnosti letových dispečerů. Nejreálnější, nejsugestivnější a zatím nejlepší film o 11. září.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/649/162649005_7c3036.png)
Okno do dvora (1954)
Natočit film, odehrávající se pouze v jedné místnosti a v okolí, kam pozorovatel z této místnosti dohlédne, přitom neztratit pozornost diváka a ještě udržet napětí, dokáže jen málo režisérů. Alfred Hitchcock je v tomto jedním z nejlepších.