Jansen

To teda byla sračka. Tak nevím proč jsem se na to díval už po třetí? Jay a mlčenlivý Bob, dementní dealeři trávy, které jejich matky kdysi dávno zapomněly před obchodem, hýří trapnými fekálními vtipy (tedy především Jay:), zachraňují orangutána a jedou do Hollywoodu překazit natáčení filmu na motivy svých vlastních postav. Hollywoodské scény, kde se postupně setkávají s Benem Affleckem a Mattem Damonem a potom s „prcičkářem Jimem“ a „Dawsonem“ (představiteli jejich rolí) jsou tak špatné, až jsou dobré (mimochodem není to heslo našeho nejúspěšnějšího livestylového časopisu:)

To byla jízda. Dokonalý styl, dokonalý střih, dokonalá kamera, dokonalá hudba, dokonalá režie. První polovina filmu naprosto dokonalá. Edward Norton působí jako více nasraná obdoba Kevina Spaceyho z Americké krásy. Brad Pitt je tak fantastickej magor, že byste ho brali doma v terárku, abyste ho mohli každému ukazovat. Druhá hodina filmu je už o něco slabší a výsledná pointa by taky mohla být lepší. Ale nic přece není dokonalé ne?

Nemám rád životopisné filmy, nemám rád biologii, nemám rád biology a mám rád tento film. Ještě skoro před padesáti lety na tom byli lidi opravdu docela špatně. Potom musel přijít člověk, který byl do třiceti panic, aby jim dal jasné odpovědi na jejich otázky. Ano sex byl jedno velké tabu, což nám ve filmu přibližují, dnes už humorně působící, konverzace. Liam Neeson ztvárnil osud muže, který se pustil do boje proti puritánské společnosti a kterou byl nakonec převálcován, i přesto ale pomohl spoustě lidí. Díky profesore Kinsey, kvůli vám a vám podobným jsme na zakladce měli sexuální výchovu. (Když si vzpomenu, jak se to některým starším paním učitelkám nelíbilo:)

Já se na to ani naštěstí nedíval. Bohužel ke mně ale doléhaly zvuky z místnosti, kde tento „skvost“ právě běžel v televizi. A naneštěstí jsem kolem musel i párkrát projít. „Ten Troy je ták krásnej.“ „Tyhle lidičky si teda uměj užívat.“Neskutečný výplach teenagerských mozků a, jakkoli je tento film možná nadsazený, vrchol nevkusu.

Rozvedená maminka se s dceruškou přestěhuje do velkého domu s dokonalým úkrytem zejména proti zlodějům na okraji New Yorku. A hle, co se nestane, jsou přepadeni. Jo a aby to působilo co nejlépe, tak páni zloději rozhodně nejsou jen tak obyčejní – pan správňák, pan odhodlaný srab a pan profík. Matka je s dcerou samozřejmě zabarikádovaná v nedobytném úkrytu. A aby toho nebylo málo, tak dcera trpí silnou cukrovkou a potřebuje své léky. Musí se ven a všude kolem jsou zloději. No já nevím. Atmosféra slabá, příběh klišoidní a celkový dojem nevynahradí ani ve Fincherových filmech tradičně skvělá kamera a Judie Foster. Pro mě osobně velké zklamání od mého oblíbeného režiséra.

Intelektuálové, živnostníci a všichni ostatní političtí provinilci jsou nasazeni na práce v kovošrotu za „lepší zítřky naší milované socialistické vlasti“. Hrušínský jako zapálený straník je skvělý. Ale ta jeho úchylka: snažit se umýt romské dívky. No já nevím. Filozofující Brodský působí krásně kontrastně s tunami zrezivělého železa. Místy je na tomto místě tak neuvěřitelný, až mi připomíná anděly z Nebe nad Berlínem (film Wima Wenderse). Na co určitě ještě jen tak nezapomenu je paní učitelka vedoucí pionýry a rozdávající rudé šátky. Ta je jak vystřižená z Rudého práva. Tady ale pozitiva končí. Celý film působí mírně nudně a jako celek mě vlastně ani nezaujal. Kam se poděla Menzelova virtuozita z Ostře sledovaných vlaků? A kde je ta živelnost typická pro Postřižiny a Slavnosti sněženek?

V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život.

Surrealistická klasika, která vznikla spoluprácí Pana umělce (Salvador Dali) a Pana filmaře (Luis Bunuel). Za dobu, která uplynula od jeho vzniku, se film stal slavným a dokonce se o něm učí i ve škole. Většina lidí si však pod pojmem Andaluský pes představí temnou surrealistickou vizi. Ve skutečnosti je ale Andaluský pes spíše fantasy surrealistická groteska.

Jo bohatí lidé to mají holt těžký. Společné setkání se ne a ne zdařit, v restauracích pořád nějaký ten problém a když pašujete kokain, tak vám to na klidu taky moc nepřidá. To se vám potom zdají škaredé sny a pomalu ztrácíte pojem o skutečnosti. Pokoušejí se vás zabít a do toho všeho vám ještě nějaký voják vypráví své příběhy. Potom o tom někdo natočí film a ono to ještě vyznívá docela vtipně. No teda. Takhle si dělat legraci z buržoazie. V této skvělé surrealistické komedii si Bunuel utahuje z boháčů, církve, armády a tak trochu i z politiky. Snová výstavba dělá výborný dojem a dotváří vhodný rámec k situacím, které by jinak působily mírně přemrštěně.

Záznam divadelní hry? Rozpohybované fotografie? Ať si každý vybere sám. Tři slova jsou ale jasná – expresionistická avantgardní klasika. Waine vytvořil za pomoci líčidel a pastelek svět složený z kulis, které jsou diváci ochotni sledovat i po téměř sto letech.