Jansen

Tolik bezduchého a samoúčelného manýrismu jsem snad ještě v životě neviděl. Přeplácanost, děj v podstatě o hovně, Gérald Depardieu v roli naivního kokota a neschopnost udělat působivý záběr. Jestli tento film má charakterizovat francouzské neobaroko, tak se můžu jenom smát. Styl, který se chtěl vymezit vůči francouzské nové vlně, filmová romantická báseň :) Ale třeba v tomto filmovém sub žánru existují i filmy, jejichž estetiku nepřebyl kýč. Snad jenom to červené Ferrari a jeho pasažérka za něco stojí. [LFŠ 2009]

Velké zklamání. Brutalita, kterou si přivlastnil český překlad francouzské Nikity, působí, jak bych to řekl, poněkud podivně. Nikita se potácí mezi bezmeznou naivitou a rolí drsné nájemné vražedkyně, přitom miluje svého snoubence a se slzou v oku ale s chladnou hlavou a pevným prstem na spoušti vraždí vytyčené cíle. Plus s trochou francouzského nebarokního manýrismu. Zní to opravdu zajímavě. Ale výsledek mě moc nevzal. Prostě nevím, kde je chyba. Asi u mě. [LFŠ 2009]

Nebavilo mě to a ani neumím říct proč. Asi to bude samotným Bessonem, jehož styl mi prostě vůbec nesedí. [LFŠ 2009]

Originální a technicky excelentně provedený dokument. Příběhy „válečných“ kuchařů umě protknuty megalomanskými recepty tvoří opravdu zajímavý pohled na válečné úsilí a obávám se, že i v určitém smyslu krutě pravdivý. Navíc technická stránka dodává filmu zcela novou rovinu. Záběry jsou geniálně zkomponovány, montáž nemohla působit efektněji a exteriéry byly precizně vybrané. Tenhle film našim slovenským sousedům opravdu hodně závidím. [LFŠ 2009]

Je smutné sledovat potomky slavných Mayů, u kterých se asi kdysi dávno převrátil evoluční vývoj, aby dospěli k partě dementních vidláků, jejichž obraz nám ukazuje Thierry Zéno. Navíc zpracování dokumentu je zcela průměrné a vlastně nepřináší nic zajímavého. Až na pár vtipných momentů celkem nuda. [LFŠ 2009]

V podstatě voyeursko-fetišistická sračka s roztřepanou kamerou a s pár „dokumentárně zinscenovanými“ scénkami. Místy jsem se ale opravdu době bavil. Asi to bylo atmosférou v sále nebo co… [LFŠ 2009 – host: Zuzana Piussi]

Emmanuelle, Emmanuelle, Emmanuelle. Nebavila mě v patnácti a nebaví mě ani teď. Ale v úvodníku před filmem říkali, že je tam nějaký skrytý filozofický podtext. Tak snad někdy duševně dospěju. [LFŠ 2009]

Hnus. Ale Kernovi se dokonale povedl záměr. Šokoval mě. [LFŠ 2009 Hardcore Collection]

Ha ha ha ... [LFŠ 2009 Hardcore Collection]

Pozvolný pomalu se rozjíždějící, navíc velice realisticky zachycený, film o vymítání ďábla. Zní to sice divně, ale pro evropskou variantu zpracování příběhu „ďáblem posedlé“ Michaele (příběh je podle skutečné události, která se stala v 70. letech v jižním Německu) je to asi ta nejlepší možná varianta. Ze začátku sice jako by film nevěděl, kterým směrem se má ubírat: dokumentárně laděná kamera se spoustou zoomů, přitom prvotně silně čitelné rozvrstvení charakterů, které přímo vybízí k „afektovanému“ herectví. Potom se ale celkový koncept ustálí v docela pohledné realistické mírně dokumentárně strohé podobě a všechno začne fungovat. Rekviem je více než mystickým hororem psychologickým dramatem. V celém filmu vlastně nenajdeme naznak nadpřirozena. Místy nadpřirozeně se jevící momenty jsou podávány tak, že jejich vysvětlení se přímo nabízí hledat jen v čistém, světskou realitou ovlivněném, podvědomí nebohé Michael. Duševní vzpoura mladé dívky, která je od mala terorizována autoritářskou citově chladnou matkou v silně puritánském prostředí, se tak pouze stává logickým vyústěním situace. Zajímavý filmový pohled na tuto kauzu pak dotváří podstatně hororově přikrášlená americká verze V moci ďábla.