obycejnymuz

Film který ukazuje smutnou realitu budoucnosti, která už nastala, jen jsme si jí zatím neuvědomili. Celý film se točí kolem času, který v budoucnosti bude hlavní měnou. V samotném úvodu filmu je hned vše nejdůležitější vysvětleno, děj tak může začít a divák si nemusí nic moc domýšlet. Děj se neodehrává nějak moc extrémně sci-fi budoucnosti, ale spíše v blízké budoucnosti. Detaily děje ... (nebudu spoilovat), ale film krásně ukazuje, jak jednoduché je manipulovat s lidmi že hodnoty věcí a ceny jsou jen pouhá čísla. To že neexistuje jediná jistota a na konci vyměřeného času, který v budoucnosti každý ví kolik ho má (na rozdíl od naší mnohem drsnější reality, kdy to nevíme) přichází smrt. Akční scény nejsou nijak nerealistické, ve filmu se najde i romantika a humor a jediným nedostatkem jsou občasné nedokonalosti vedoucí k zamyšlení "proč neudělal tohle a tamto", stejně jako zbytečná smrt blízké osoby hlavního hrdiny, kdy si člověk řekne "to se dalo zvládnout tak a tak". Nebýt těchto detailů, byl by film absolutně dokonalý. Po shlédnutí tohoto filmu si snad každý řekne "za co utrácím svůj čas a stojí to za to ?"

Impozantní dílo, které by člověk nečekal když se řekne "komorní scéna". Ano sice se film odehrává v exteriéru, ale celý děj se odehrává kolem jedné jediné telefonní budky. Film se nesnaží nic vysvětlovat, diváka vrhne rovnou do děje, který je však tak jednoznačný a přímočarý, že není možné něco nepochopit. Děj se odehrává v reálném čase a jde tak silně do hloubky, že kombinuje akční scény, se silným dramatem a to dokonce milostným dramatem, což je něco co člověk nečeká. Hloubku tohoto filmu odkrývá i scéna, kdy hlavní hrdina musí otevřít své nitro, zpytovat svědomí a říkat věci, které by za normálních okolností nikdy na veřejnost nevyšli. Tento film, každého z nás nutí zamyslet "co kdyby se to stalo mě?"

Film který zprvu vypadá jako obyčejná komedie, ale jde do hloubky, aniž by si toho člověk všimnul. Celý děj se odehrává kolem nemoci / poruchy ztráty krátkodobé paměti kterou hlavní hrdinka trpí. Film krásně ukazuje frustraci z marné snahy bojovat s touto poruchou a to jak ze strany osoby blízké postiženému, tak v další části filmu i pro samotnou postiženou osobu, kterou je hlavní hrdinka. V určitou chvíli se tak děj maličko mění z komedie spíš do vážnějšího stylu, kdy hlavní hrdinka bojuje sama se sebou a snahou překonat svou nemoc. Myslím, že na tento film by se měl podívat každý, kdo si stále stěžuje na to že někdo jemu blízku stále zapomíná a měl by být vděčný že ta osoba nemá stejné postižení jako hlavní hrdinka.