AGAMENON

Proč to neříct otevřeně, nesnáším bezďáky, tu smradlavou, věčně ožralou, válející se pakáž, která opruzuje u Tesca v podchodě, nebo nechává svoje čokly chcát u role. Ale tenhle somrák, panečku, tak to si nechám líbit. Toho bych si klidně dotáhl dom, dal mu pravou svíčkovou i pořádnej kvér, aby vystřílel všechnu špínu v našem štatlu. A teď k filmu. Režisér je opravdový fanoušek a magor, to je bez debat. Některé věci dokonce překročily hranice, alespoň ty moje, na druhou stranu, každý je má někde jinde. Jinak konečně jsem zas viděl Rutgera v pořádné roli. Navíc konečně široké veřejnosti odhalil, že ten odulý, ožralý Santa Claus, který by se tak rád nasral i k nám, není nic jiného, než odporný peďácký prase, který si nezaslouží nic jiného, než vystřelit brokandou mozek z hlavy. A závěrečná písnička nemá chybu.

Hádejte. Co je největším problém tohoto filmu? Ano, je jím Roland Emmerich. Problém ani ne tak v jeho schopnostech, jako spíše v očekávání. Položme si další otázku. Co se nám vybaví při vyslovení jeho jména? Patetické? Pompézní? Země v ohrožení? Emzáci? Výbuchy? A teď tento člověk natočí něco, co má být kostýmním dramatem. Vyvolává to stejné pocity, jako kdyby Zdeněk Troška oznámil, že natáčí Marii Stuartovnu. Hrůzná představa, není-liž pravda? Navíc látka přímo volá po uměleckém zpracování, obstál řemeslník Emmerich? Ano i ne. Po technické stránce filmu nelze nic vytknout, kostýmy pěkné, jako celá výprava, herci odvádějí co mají, hudba uspokojivá i nějaká ta akce by se našla. Horší je to po umělecké stránce, mnoha lidem zřejmě bude vadit prolínání několika časových rovin, osobně jsem s nimi problém neměl, ale nějaké výraznější časové kotvy, by rozhodně nebyli na škodu (důležité je sledovat barvu Cecilova vousu). Možná měl Emmerich udělat stejnou fintu, o které vypráví film, nechat celé dílo podepsat někým jiným, pokud možno uznávaným artovým umělcem, možná by byly recenze příznivější. Takže, poučení pro příště.

Jedna z mnoha adaptací milovaného i nenáviděného Aloise Jiráska. Film jsem viděl až dnes prvně, ale knihu jsem četl za svých studiích na průmyslové škole, a když jsem odevzdával souhr přečtené literatury, nikdo mi nevěřil, že jsem knihu opravdu četl. Četl a moc se mi líbila, i když musím přiznat, ač jeho obdivovatel, román je poznamenán svým časopiseckým původem. Některé pasáže jsou sice zajímavé, na druhé straně, rozvolňují rytmus knihy. Jirásek nesporně patří k našim velkým spisovatelům a jeho díla byla útěchou národu v jeho těžkých chvílích. Bohužel, za minulého režimu byl tak glorifikován, až se mnoha lidem zprotivil - hlavně díky Zdeňkovi Nejedlému (ministrovi kultury), jeho vášnivému milovníkovi, pod jehož patronací, vznikali jeho adaptace (někdy i pod přísným dohledem). Filmový přepis je poznamenán dobou vzniku, veškerá vrchnost, cizinci, katolíci a přisluhovači jsou vypodobněni jen v těch nejhorších barvách, zatímco lid tížen svým poddanstvím, je spravedlivý, vlastenecký a oddaný myšlenkám husitským (samozřejmě, nechápáno v náboženské rovině). Mnoho věcí z románu, nikoliv nelogicky, je vynecháno, přeci jenom do jednoho filmu nelze nacpat všechny události, proto by knize více slušela seriálová podoba, jako u F.L. Věka. Jak se na státní zakázku sluší, film je odveden na velmi dobré řemeslné úrovni, kostýmy, kulisy, herecké osazenstvo, přesto tomu všemu chybí trochu více citu.

Tak se to stalo znovu, producenti nás oblažili novou, aktualizovanou verzí léty prověřené klasiky. Tentokráte, dokonce jedné z největších a nejslavnějších, Ben Hura. Je naprosto nemístné srovnávat tuto verzi s těmi předchozími, každá vznikla v jiném čase, za jiných podmínek, odlišnými přístupy a v neposlední řadě, i za jiné peníze. Byť je televizní původ na první pohled naprosto nezpochybnitelný, není to nic, co by filmu mělo být vyčítáno, nebo ho dokonce nějak stigmatizovat. Hlavní je příběh, který je dostatečně silný a nosný. Není ani na místě poukazovat na odlišnosti, ať již od psané předlohy či předchozích filmů, je nutné si uvědomit, že kniha je kniha a film je film. Nové uchopení příběhu scenáristou je legitimní forma, jak objevovat nová, nepoznaná zákoutí. V tom netkví hlavní problém, není jim scénář, ale jeho zpracování. Absolutně nechápu, proč producenti povolali na režisérskou sesli zrovna Steva Shilla. Neznám jeho předchoz práci, ale pokud je stejná, jakou předvedl zde, tak by mu mělo být zakázáno točit. Jeho neskutečně diletanský přístup podráží filmu nohy kde se dá. Není schopen natočit jedinou scénu, kdy by postavy nebyly divákovi absolutně ukradené, neřkuli aby s nimi dokonce cítil. V tom mu pomáhá velmi špatné obsazení minimálně poloviny rolí, hlavní představitelé jsou katastrofální. Jediní, kteří stojí za zmínku jsou Ray “Scarlett“ Winstone, jako Arrius a Ben Cross coby imperátor Tiberius. Avšak největší botou je samotný Ježíš. Nevím jestli je režisér bezvěrec, mohamedán či žid, ale rozhodně nemůže být křesťan. Jinak by nám nemohl představit spasitele a vykupitele lidstva, coby pomateného, odrbaného bezdomovce, které vídám dnes a denně prohrabávat v podchodu kontejnery. Pokud ve skutečnosti takto vypadal tesař z Nazaretu, pak je s podivem, že křesťanství vůbec existuje. Již jsem nastínil dosti připomínek proti tomuto dílu, a bohužel, nejsem ještě u konce. Slavný závod čtyřspřežení, tak skvostný v předchozích dvou filmech, se logicky neodehrává v cirku, ale jen na udusané cestě, což by nevadilo. Ale ta rozklepaná digitální kamera, hned v zárodku zabíjející jakoukoliv potencionální atraktivitu, to už problém je. O šílené, v moderním duchu pojaté, hudbě se radši ani vyjadřovat nebudu, ale to arabské vřeštění s bubínkami, mi už leze krkem. Neočekával jsem klenot, ale aspoň průměrný televizní film. Avšak ani toho mi nebylo dopřáno.

Moc pěkný příběh, jen škoda velmi střídmé stopáže. I když za námět posloužila povídka křesťanského spisovatele, je příjemné, že na samotném výsledku to není vůbec poznat. Sice zde padne několik vět o kostele, ale to v Americe patří k dobrému bontónu, chodit v neděli na mši. Navíc celkově filmeček nepůsobí nechutně amatérským dojmem, jako některé jiné, herci umí hrát a jsou dobře typově obsazeni. Slušná jednohubka.

Příliš jednostranně zaměřený dokument. Oficiálně šátek zkoumalo 40 vědců, ale představí se nám pouze pár a podle řeči je poznat, že jsou to hluboce věřící lidé, což trochu nabourává jejich nezaujatost. Navíc je nepokrytá snaha spojit sudarium z Ovieda s Turínským plátnem a dokázat nejenom jejich pravost, ale že obě halili tělo stejného člověka, tj. Ježíše Krista. Z celého dílá přímo čiší demagogie, pokud nějaká vědecká metoda hovoří pro autenticitu, je jí věnováno hodně prostoru, avšak pokud odporuje, je všemožně zpochybňována (pokud vědec otevřeně řekne, že na Turínské plátno nelze aplikovat radiouhlíkovou metodu, není co dodat). A to nejhorší na závěr, celé je to strašně nudně natočeno, statické, bez vnitřní dynamiky, kdy divák dychtivě očekává nová fakta, tady si spíš přeje, aby to už skončilo. Proč tedy dvě hvězdičky? Protože jsem o sudariu z Ovieda do dnešní doby neměl vůbec tušení, jen pro to.

Nebudu zapírat, byl jsem hodně zvědavý, neboť film má velmi zajímavou premisu (kněz si vezme striptérku za manželku). Bohužel, po několika minutách jsem rychle vystřízlivěl. Místo nervydrásajícího dramatu o víře, odpuštění, morálce a lásce, jsem dostal něco, co připomínalo sestřih (naštěstí hodně střídmé stopáže) nekonečné jihoamerické telenovely. Od prvého záběru je jasné, že tohle je fanouškovský filmeček, natočený za jediným účelem, pobavit ovečky po nedělním kázání v kostele. Tomu taky odpovídá rozpočet, který se nejspíše sestával z drobáků, které našel štáb po kapsách. Ale samotný rozpočet není důležitý, hlavní problém tkví ve scénaři, který napsal pastor David C. Cowan (a díky vrozené skromnosti filmem i provází, doslova). Jeho scénář je neskutečně zkratkovitý, spoustu důležitých věcí jenom nakousává, na otázky, které sám pokládá, většinou neodpovídá. Nepříliš šťastnou volbou se ukázalo obsazení hlavní ženské role, tu dostala bývalá pornoherečka, a nyní zapálená křesťanka, Crissy Moran. Byť některé události popisované filmem se přihodily i v jejím životě, nedokázala ze sebe vymáčknout cokoliv, co lze označit za herecký výkon. Navíc díky cisterně injekcí botoxu a kolagenu jsou omezeny i její mimické schopnosti. Takto zajímavý příběh by si zasloužil mnohem lepší zpracování, snad někdy příště.

Jedno z přelomových děl v dějinách kinematografie, byť nikoliv svými kvalitami, ale spíše jenom díky "nové" širokoúhlé kameře. Roucho je natočeno podle knižního bestselleru luteránského pastora Lloyda C. Douglasa. Osobně jsem knihu nečetl, ale narazil jsem na pár nepěkných poznámek na scenáristy, kteří příběh dost upravili. Člověk je nevděčný tvor, hledající na všem mouchy a já jich taky pár našel, bohužel. Když už jsme začali scénářem, je smutnou pravdou, že některé postavy se chovají velmi podivně a hlavně Demetriuv přerod v následovníka Ježíše Krista je dosti nepřesvědčivý. Nepochybuji, že měl Kristus neobyčejné charizma, přesto se zdráhám uvěřit, že dokázal proměnit bezvěrce na zaníceného, skoro až fanatického, křesťana pouhým letmým, několikavteřinovým pohledem. Co se týče hereckého obsazení, je takřka dokonalé, Richard Burton byl skvělý herec a tady to jen dokazuje. Jediný, kdo mi moc neseděl, byl Jeff Morrow coby centurion Paulus, který dle mého názoru, tlačil příliš na pilu, aby dokázal, jaký je to bídák (i když měl v mnoha věcech pravdu). Avšak musím pochválit nádhernou výpravu, Řím je skutečně majestátní (za vydatné pomoci zadních dokreslovaček), přesto jsem po celou dobu očekával více. Např. Jeruzalém pořádně neuvidíme, pokud pomineme polorozpadlé hradby a několik ošuntělých uliček. Dalším problémem, hlavně v dnešní době, bude skoro totální absence akčních scén, takže pokud někdo touží po římských legiích, drtících svými okovanými sandály ostatní národy, musí se obrátit k italské produkci. Násilí, krev a jiné "perverznosti" neměli být tahákem, nýbrž monumentální výprava, davové scény a hlavně nová technologie cinemascopu. Diváci měli odcházet z biografu ohromeni novými možnostmi techniky a taky občerstveni na duchu. Roucho je prostě standardní mravokárný velkofilm, který dokonale ilustruje americkou touhu po obnovení morálních hodnot, tj. zaručený kasovní trhák. Na závěr se musím přiznat k jedné věci, nikdy jsem neměl rád skladatele Newmana a je jedno, jaké má křestní jméno. Rád není to přesné slovo, prostě mi jejich hudba nesedí. Alfred, nejznámější z klanu Newmanů, složil solidní, přesto ne mému uchu vždy lahodící hudbu, ale milostný motiv je opravdu nádherný.Shrnuto a podtrženo, Roucho je klasickou ukázkou amerického biblického velkofilmu z 50. let, málo akce, spousta vznešených slov a velkých gest. Film se mi hodně líbil, ale nějak jsem čekal více. Kdysi odvysíláno na Nově se Zlínským dabingem (malé, nepatrné plus), ke kterému bych taky nějakou malou poznámku měl. P.S. Knihu si zakoupím, až Karmelitánské nakladatelství udělá dotisk (prezenčně to číst v mzk nebudu), zatím musím vzít zavděk Velkým rybářem od stejného autora.

Jeden z mnoha postconanovských klonů, tentokrát s babou v hlavní roli. Co si budeme namlouvat, ženská s mečem v drtivé většině případů vypadá směšně. Zde tomu tak naštěstí není. I když film neměl vyský rozpočet, nepůsobí laciným dojmem. Tvůrci šikovně využili krásných pouštních exteriérů (jako desítky dalších před nimi i po nich), prostě toho za co se nemusí platit a to co je nutné (kostýmy), tak ty si půjčímě z jiných filmů (recyklace je in). Landonová v roli Hundry je sice dřevo a ten její ztrápenej ksicht mě ne konci už dost štval, ale aspoň na nějaké lekci šermu byla, takže to není katastrofa jako třeba v Deathstalkerovi. Zbytek je nezajímavá stafáž s minimem dialogů, vhodná jenom k rozpárání bachoru. Co je nutno vyzdvyhnout je akce. Je velice povedená a nikdo se za ní nemusí stydět (jen bych ji nezpomaloval), tj. hrůzy ze Železného válečníka se nedočkáme. Film je opatřen nepříliš vhodnou hudbou legendárního Ennia Morriconeho, v niž je možno nalézti náznaky Rudé Sonji. Osobně za nejslabší stránku považuji tempo snímku, ze začátku velmi našlápnuté, ale jen co se hrdinka dostane do města, jde setsakramentsky rychle dolů. Možná za to může dvd sestřih, který je o solidních 19 minut delší. Docela lituji, že jsem si kazetu ve videopůjčovně nikdy nepůjčil.

Jedna z normalizačních perel, kterou jsem měl možnost zhlédnout až dneska. Další příklad historické rekonstrukce odporující skutečným dějinám. I přes svou dvouhodinovou délku jsou postavy neskutečně jednorozměrné (příslušnost k jednotlivým stranám je snadno rozpoznatelná díky šatům) s mýtickým Klementem Gottwaldem v čele. Přes všechny negativa jsem se u filmu bavil, jen mne tvůrci naštvali tím cajzlovským pseudohantecem. To si sakra nemohli vzít odborného poradce, měli na place hned dva, Laďu Lakomého, coby revanšistu Horu a Jaru Kuneše jako Kopeckého (to byl ten horlivý revolucionář, kterého musel krotit i Kléma). Řemeslo je odvedeno standardním způsobem, jak se na zakázkovou činnost sluší, hlavně ta monumentálně dramatická hudba je špica.