topi

Stejný případ jako u předchozího Göblova filmu Odborný dohled nad východem Slunce, jehož je tento snímek pokračováním. Nepřesvědčivé (ne)herecké výkony, strojené dialogy, podivné střihy. Plusy jsou opět černobílá kamera a hudba. O stupínek je tento díl přeci jen lepší a třetí hvězda patří Laco Deczimu, který si střihl roličku hospodského štamgasty.

Každý specifický a kvalitní režisér má film, ve kterém šlápnul vedle. Oldřich Lipský má na svém kontě tuhle rádoby komediální drganskou taškařici. Banda vesnických nýmandů a krav se vydá na výlet po krajích tehdejší socialistické republiky a mezitím se odehrávají jen těžko uvěřitelné situace, které měly být zamýšleny jako humorné, ale ve výsledku jsou trapné až hrůza. Nezachrání to ani parádní herecká elita, naopak je mě za aktéry hanba, že něco takového vůbec zahráli. Starej Potůček alias Lubomír Lipský byl napřesdržku. Když srovnám jiné Oldřicha Lipského filmy, tak bych absolutně nevěřil že to točil on, ale nějaký druhořadý asistent režiséra od dramaturga Ludvíka Tomana. A koukat na to sto minut je opravdu utrpení. Co mě ale opravdu pobavilo, byla vykradená melodie z nějakého dílu Vinnetoua, objevujíc se dvakrát během filmu. Vlastimil Hála byl zřejmě hodně inspirován :).

Nebýt hudby Cristophera Younga, která některými fragmenty připomínala Hellraisera (stejný rok výroby), tak bych šel s hodnocením ještě níže. Hudba je na tomto snímku to nejlepší a ten nadpozemský ženský chorální nápěvek, který se prolínal po celou stopáž, mě evokoval Zánik samoty Berhof. Samotný příběh není špatný, ale chybí mu svižnější tempo a lepší gradace. Victoria Tennant jakoby z oka vypadla naší herečce Mileně Steinmasslové a Louse Fletcher si zahrála na chlup stejnou mrchu jako v Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Polská kinematografie je velmi specifická, opravdu je jiná. Každý žánr v sobě ukrývá něco zvláštního. Stejně je tomu tak i u filmu Tělo, poukazujícího na současné problémy společnosti, zakázané potraty, anorexie nebo vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Přitom zabalené do téměř duchařského hávu. Je tu cítit přímo hmatatelná realita a uvěřitelnost jednotlivých situací. Jakoby vše, co se ve filmu děje bylo prostě na dosah ruky. Pořád jsem si říkal, jak je to možné a teprve po hodině jsem si všimnul, že nehraje žádná hudba a všechny okolní zvuky, ať už hluk z ulice, hlasy v domě, zpěvy ptáků nebo sebemenší ruchy, dodávají tuhle ojedinělost. Bezchybné herecké výkony a krásná vizuální stránka jsou nedílnou součástí tohoto celku.

Christopher Lee jako oživlé Frankensteinovo monstrum nemilosrdně likviduje každého, koho jeho mrtvolné oči spatří. Oproti původní předloze v některých aspektech jinší, ale atmoška tam je. Hudba Jamese Bernarda v poslední třetině filmu burácí téměř nepřetržitě. Taková správná klasická hororová pohodovka z produkce Hammer films.

Já tyhle rádoby pseudodokumenty s notnou dávkou srdceryvného melodramatu, navíc zahrané s totálními amatérskými lopatami opravdu nemám rád. Tohle není pocta historickým událostem, ale výsměch. Už jsem se mnohokrát přesvědčil, že podobně laděné snímky mě rozčeřují krev v žilách a proto se příště takovým "dílům" určitě vyhnu. Jestli je tohle nový směr, kam se bude hraný dokufilm dále ubírat, tak to tedy potěš! Závěrečná rocková píseň s otřesným textem mě vyloženě nadzvedla ze židle a tak posílám tuhle zprasenou věc do odpadu.

Charles Bronson v dabingu Ladislava Mrkvičky nebyl vůbec špatnej a navíc mě jeho akrobatické kousky vháněly úsměv do tváře. Škoda, že ve scénáři je pár dír, které narušují jinak výbornou strukturu celého příběhu. Každopádně první půlhodinka měla skvělý grády a závěr byl více než sympatický.

Virus Alvin není jen tak ledajaký. Lidé se po jeho infikaci mění v běsnící vrahy a násilníky, přičemž jsou ještě ke všemu hodně nadržení. Brutální kombinace. Je to solidní gorefest, některé scény jsou ulramasakry, které si nezadají třeba i se Srpskim filmem, v jedné scéně inspirace víc než zjevná, hehe. Dlouho jsem neviděl takový krvavý a oplzlý jatka, opatřená krásným vizuálem a zvukem. A hlavně oceňuji uvěřitelné a někdy až nechutné gore, bez jakýchkoliv počítačových efektů. Příběh má sice nějakou tu trhlinu, ale jako celek funguje bezvadně, včetně syrového finále. Během závěrečných titulků se vyřítí deathmetalovej náklep jak má být, o hudbu k filmu se postaral skladatel Tzechar, jestli dělal mimo soundtracku i tento vál, tak klobouk dolů. Doufám, že se od tvůrců brzy dočkáme něčeho dalšího. Tchaj-wan velice mile překvapil a potěšil.

Od první vteřiny a prvních tónu hudby, kde v dáli zaznívá saxík (nahrál ho samotný skladatel John Scott), mě film okamžitě pohltil. Soundtrack je fakt klasa, musím sehnat vinyl! Kamera, která se najednou vynoří z kolejnic od tramvaje a putuje do dalšího záběru dávala tušit, že tohle bude pěkná podívaná. A taky že jo. Tempo naběhne hned ze startu a pokračuje dobrodružnou akcí až do závěrečných titulků. Musím ocenit nádhernou kanadskou divokou přírodu, skvělé herecké obsazení a humorné prvky, které filmu dodávají velmi výživné koření. Nechci spoilerovat, proto bych rád film doporučil každému, kdo hoví osmdesátkovým akčním survival thrillerům, rozhodně nebude zklamán. Já jsem si fakt hověl a chrochtal blahem. Jooo, takový bijáky se už dnes netočí.....

Lancelota jsem shlédnul hlavně kvůli hudbě Luboše Fišera, jehož je toto dílo první operou, kterou zkomponoval. Musím se přiznat, že tento žánr není mým šálkem kávy a ani samotná instrumentace s Kühnovým ženským sborem mě moc nebrala. Mnohem radši mám mistrovu tvorbu k filmu a k televizi, nebo jeho koncertní, orchestrální, komorní a vokální skladby. Nešmakovala mě ani minimalistická výtvarná stránka, ani výkony pěveckých aktérů. Ta necelá hodina mě bohatě stačila. Hodnotím tedy zejména hudební část a Borise Rösnera se Sabinou Laurinovou v rolích Jestřába a Stromu, kteří provázejí a zpestřují děj svými vstupy a mluveným slovem.