The Sadness

Vytvořeno v době aféry covidgate, jejíž akutní fázi již snad máme za sebou. Ta chronická ještě může přinést nečekaná překvapení rozličného charakteru, ale to už je trochu jiný příběh. Sadness pak nijak nevybočuje ze žánru moderních zombijáren či pro hnidopichy pseudozombijáren, které před lety tak hezky nakopl Zack Snyder svým Úsvitem mrtvých či o dva roky dříve Boyle se svou vizí světa postiženého vzteklinou v 28 dní poté.  Zombie apokalypsa se od té doby pevně ve filmovém médiu uchytila a když si k ní teď připočteme právě ty aktuální virální viry nemůže být o silném působku pochyb. Až hravé gore je pak rozhodně hlavním tahákem pro fanoušky žánru, byť vše jsem již v různých variacích někde viděl a třeba očičkový sex byl zjevnou poctou Srbskému filmu. Nejvíc mě asi bavila romantická linka kolem hlavních hrdinů, která vyvrcholí jedním z nejkrásnějších vyznání lásky, které lze ve filmech slyšet. "A pak ti  chci ukousnout kozy a rozmlátit ksicht na kaši, miláčku"  Dá se tedy doporučit i čerstvě zamilovaným. Trhám  tedy skoro všechny údy. (16.06.2022)

Nechtiac som narazil na reklamu na tento film, z ktorej som omylom usúdil, že ide o zombie záležitosť. Tak som sa trochu nechtiac  omrdal. Film bez deja, ktorý je čisto postavený na gore scénach, mi nestačí. Navyše dialogy typu "Ideme si po pičku." hovoria za všetko. Fakt, že ma v tom nikto a nič mimoriadne nesralo, mi zabránilo tomu udeliť najnižšie možné hodnotenie. 20% (03.07.2022)

Hodně v pohodě Asijskej gore splatter, kde se tělníma tekutinama nešetřilo, mělo to náboj, atmosféru i pandemické flashbacky. Za mě sice vyprcaný finále, ale zachraňovaly to jednotlivé scény (byznys man a penetrace oční jamky, jak deštníkem tak penisem), velká nadmíra gore/splatter shitu a zneklidňující ztvárnění viru. Taková šikmooká jednohubka. 4* a.k.a 60% (31.05.2023)

Takže Thajwanci mají vlastní Planete Teror a tu jim natočil Kanadský režisér, Robert Jabbaz a sem překvapen, že to tady má tak vysoké a kladné hodnocení, obzvlášť když vezmu v potaz, že film je totální odpad. Ale napřed kladné věci na filmu, masky a gore sou tady dobré, galony krve tečou i při malém pichnutí. A to je asi tak něj vše, je tu spousta krve, hnisu, odporných úchyláren a taky je tu dost sexu, kdy jako lubrikant slouží právě ona krve a hnis, to je super. A film kromě tohohle, nemá co nabídnout, herecké výkony sou podprůměrné, né-li špatné a nějaké silné emoční pouto mezi dvěma hrdiny nečekejte. Film nemá ani dobré akční scény, tu akci nemá v podstatě žádnou a ani ta atmosféra zde neni, neni nijak znepokojivá a nebo napínavá. Příběh je o tom, že jedna z postav se snaží dostat do bodu A a druhá postava je v bodu A....aaa to je celý, neni to podložené ničím zajímavým, originálním a nebo něčím co by mně zaujalo. Ano je zde násilí, velká míra násilí, ale to je vše a nic víc a to násilí je zde buď nechutné, jakože nechutné a pak v nemocnici i nudné, protože je to furt o tom samém. Když to srovnám právě se zmíněnou Rodriguezovou Planetou, tak ano i tam je násilí, prasárny a úchylárny všeho druhu, ale je tam taky vidět onen režisérský um a cit vytvořit něco, co bude prasárna, ale ta prasárna bude dávat smysl. Taky je tam hafo vynikajících herců, akce je luxusní, atmosféra je parádní a ten černý humor je ikonický. A přestože ten příběh, tam neni bůhví jaký, tak tam je to jedno, protože výše zmíněné věci tam fungují a nic z toho co tam je a funguje, tak tady to neni a nemůže to tak fungovat. Asi bych jako mohl dát tu jednu hvězdičku za to gore, ale to už dneska má skoro každý film, takže se rozšoupnu a dám odpad. (20.04.2022)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)