Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 006)

plakát

Ulice Cloverfield 10 (2016) 

Komorní minimalistický thriller o třech lidech, u kterého když vůbec nic nevíte, je pointa překvapivá. Jednu věc tvůrci nevychytali a to, když Michelle utíká z místnosti v bunkru a bere sebou nezbytné věci, tak je stále na boso, ale ihned v dalším záběru jak prchá, už má boty. Asi bych si toho normálně nevšimnul, ale vzhledem k tomu, že byla Michelle celou dobu bosky, tak mě to prásklo hned do očí. V celkovém souhrnu však převažuje spokojenost.

plakát

Shiryo no wana (1988) 

Tahle japonská šílenost by se dala charakterizovat jako slasher říznutý bizarním hororem. Ale ono to vcelku do sebe zapadá, i atmosféra staré opuštěné továrny, kde se převážná část snímku odehrává je dostatečně industriální. Hudba byla zajímavá, jeden stále dokola se opakující motiv festovně vykrádá Romerovu klasiku Day of the dead, ale nevadí, funguje to pěkně. Pár gore scén bylo taky vydařených. Jen ty postavy byly všechny do jedné nevýrazné a nesympatické. A hrozně tupé, ale to k takovému žánrovému rozptylu vlastně patří, nemám pravdu?

plakát

Ty, ty, Yetti (1987) (TV film) 

Tak tohle bylo teda hafo přestřelený! :D Neskutečná chujovina, že jsem si nejdřív říkal, to snad nemyslí vážně, ale pak jsem se chytil a zjistil jsem, že mě to dokonce hodně baví :D Úlet, nic víc od toho nečekejte.

plakát

Más allá del terror (1980) 

Velice zvláštní a násilný obskurní snímek. Už úvodní scéna ubodání chlapa na hřbitově mě pěkně nakopla. Partička feťáků po loupeži v baru prchá pryč z města, mají sebou dvě rukojmí, cestou stihnou upálit starou babku a jejího vnuka v jednom baráku a pak se dostanou do starého kostela, kde se začnou dít podivné věci. Nechybí masturbace před oltářem, lízání pipky a koziček (erotické scény jsou všechny docela odvážné), duchové, satanismus, ožívající kostlivci vypadající jako mumie a na závěr jedna excelentní gore tečka. Fakt jsem občas nechápal, co se tam všechno děje a jakej mišmaš to dohromady je. Logika sice upadá, zejména ve druhé polovině, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem si tu atmosféra vyloženě užíval. Psycho hudba k tomuto fláku seděla jako mrtvole rakev.

plakát

The Nest (1988) 

The Nest je sympatický béčkový horor, který je řízlý mixem Slimáků, Věci nebo Mouchy. Může se možná zdát, že působí klišovitě (je to přeci béčko), ale to vůbec nevadí, zaručeně pobaví a poctivé mechanické gore efekty vyloudí úsměv na tváři.

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Takhle má vypadat drsný krimi thriller. Tady není co řešit, parádní film po všech stránkách. Hodně temnoty dodává hudba, která je po celou dobu hutná a znepokojivá, ty smyčce se zařezávají do duše! Nahrála londýnská Chamber orchestra. Vizuální a další speciální efekty vznikly v pražském studiu zvláštních efektů Magiclab. Guy Ritchie se oprostil od své komediálnější roviny a natočil nekompromisní revenge nářez bez jediné špetky humoru. A musím říct, že tahle jeho druhá tvář se mě setsakramentsky zamlouvá.

plakát

Cesta za smířením (2021) 

Kurvadrát! Tak tohle je náser! Seveřani se neserou s ničím, na nějakou korektnost a politiku zvysoka jebou! Dávají těžce na prdel současnému americkému sračkoidnímu mainstreamu a to s opravdovou chutí! Moc se divím, že si to vzal pod svá křídla právě Netflix, pod nímž vznikají příšerný bláboly. Tohle je ovšem zcela jiná liga! Já jsem se tak chlámal a bavil, přitom mě krev tuhla v žilách! Mazec, mazec, mazec!!! Nechci spoilerovat, snad jen malé přirovnání k podobně stylově nekorektnímu dílu jako byl Nobody, avšak zcela s jinou zápletkou a jiným dějem. Kdo viděl, určitě mě dá za pravdu. Takové filmy když budou vznikat, budu nadšen! Ještě bych zmínil nádhernou podzimní norskou přírodu a celkově vizuál a kameru, která čaruje úchvatné záběry (jeden mě úplně evokoval Kubrickovo Osvícení). A v kombinaci s příběhem a s krásnou Noomi Rapace je to pastva pro oči. Doprdele, fakt mě od Nobodyho nic takhle nedostalo! Smekám před tvůrci a budu doufat v další podobnou pecku!!

plakát

Skapinova šibalství (1961) (TV film) 

Lála Pešek jako Scapino, Jaroslav Marvan a František Filipovský v rolích hamižných otců. Parádní zábava! Atmosféru divadelního prostředí vyplnily krásné členky pražského baletu. Moliérova klasika.

plakát

Čas plyne i v dešti (1980) (TV film) odpad!

Socialistická stavařská červená knihovna z produkce ostravské televize. Ale fuj. Aneb "intelektuální" údernická romance. No ty vole!! Tohle že natočil Jan Kačer? Co se mu stalo? To musel být asi namol, zdrogovaný, zfetovaný a ke všemu ještě smyslů zbavený. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Určitě musel být pod drogama. Chápu, že poselství mělo asi vyznít úplně jinak, ale to se nepodařilo. Co tady se odehrává, to mě mozek nebere. Nesmyslná blbost. Studentka Vlasta (Miluše Šplechtová) o prázdninách zdrhne rodičům z baráku a rovnou na stavbu, kde začne makat jako svačinářka. Au, už tohle zabolelo. Rodiče po ní nepátrají a ona tam sbalí řidiče náklaďáku (Jiří Čapka), který má malou dcerku a manželka mu zemřela při porodu. Ouuu, tohle je taky síla. Pokračujeme dále ještě více naivnějším, dementnějším a nelogickým dějem. Nevěřícně a s otevřenou hubou jsem zíral, co se tam vše odehrává. Unglaublich! Hlavní hrdinka je totálně vymaštěná dylina, která je na odstřel a i když ukáže kozy, tak by zasloužila po tlamě. Jenže krom toho vidláckýho děje jsou tu i zmatené a nesmyslné střihy a hlavně naprosto nepřirozený postsynchrony. Tohle je fakt hrůza! Aby toho nebylo málo, samozřejmě nesmějí chybět hodní policajti. Pomyslnou třešničkou na dortu je imbecilní a infantilní hudba Petra Skoumala a písničky, které zpívá Jitka Smutná a doprovází je i na kytaru. No a máme tady závěr, kterej je jeden velkej WTF? Au au, tahle projekce opravdicky bolela. Poctivej a zaslouženej odpad! Jako zajímavost bych uvedl, že se natáčelo v Dukovanech, kde zrovna probíhala výstavba jaderné elektrárny. To je spíš jen taková informace pro pamětníky.

plakát

Bláha a Vrchlická (1991) (TV film) 

Po hodně dlouhé době jsem díky ČT3 mohl shlédnout tuto komorní inscenaci a opět jsem si vrněl blahem. Úžasná atmosféra železniční stanice a domku, ve kterém bydlí Bláha. Podmanivá hudba Jiřího F. Svobody mě občas evokovala mistra Lišku, zejména když scénu vyplnily hoboje a klarinety. Krásný příběh dvou osamělých lidí, kteří si k sobě našli cestu opravdu kuriózním způsobem. Milé, lidské, hřejivé. Nejlepší filmařská léta Dušana Kleina. Zde stačilo obsadit dva herce. Zuzanu Bydžovskou a Jaromíra Hanzlíka. A koncert může začít....